Konec epochy

21. června 2012 v 11:18 | Berenika |  My-spirit
Dlouho jsem váhala, kdy se pustím do psaní tohoto článku.
Mám verše pro úvod, ale konec vystihují snad jen epigramy a těmi jsem tento blog zatěžovat nechtěla, ne dnes.
Věc se má tak, že jsem nějakou dobu měla problémy s počítačem. Nešlo mi se přihlásit, do toho jsem měla dokonale zavirovaný e-mail. A stále mám. Proto došlo na nový. Poetia@email.cz
 

20. kapitola - Krev z lektvaru

12. května 2012 v 21:17 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
,,Nerozumím tomu," zavrčel.
Sophie tiše vzdychla. Její sestra jí vytáhla od pečlivé přípravy lektvaru kvůli nějakému opilci, který je údajně její strýc a… a který je jednoduše řečeno úplně mimo jejich problém.
I když na druhou stranu musela souhlasit, že je dobrá taktika mít blízko alespoň jednoho zaklínače.
,,Nevypadáš jako Luciusova dcera," zavrčel na ní a vytrhl jí z myšlenek.
,,Nejsem," konstatovala prostě a vrhla na Alessu prosebný pohled, aby se vzápětí mohla vypařit do sklepení.
,,Ona je moje dvojče, ale její otec je Bradavický lektvarolog."
,,Severus Snape?"
,,Ano."
,,Přítel Leandry?"
,,Ano…" zamumlala a přemítala, jak může být tak dobře informovaný.
,,Počkej, jak můžete být dvojčata, když máte jiné otce?"
,,Prostě jsme."
,,Ale vymysleli jste si to."
Alessandra protočila oči po vzoru svého staršího bratra a unaveně se podívala na svého již milovaného strýce. Během chvíle ho zařadila do šuplíku s nápisem Nepotřebné.

Myšlenky, které stojí za zmínku

4. května 2012 v 11:20 | Berenika |  My-spirit
Pár hloupých myšlenek ze článků a povídek, které se mi vryly do srdce.
Některé věty jsou staré dva roky, jiné mají sotva pár týdnů. Jen jsem ty věty chtěla mít pohromadě, abych se mohla kdykoli podívat, co jsem to kdysi dala dohromady ^^
 


19. kapitola - Ztráty a nálezy - Část druhá

30. dubna 2012 v 14:25 | Berenika |  Navzdory z(a)tracené minulosti
"Protijed!"
"Cože? Severusi, jaký protijed?"
Lektvarolog se zamračil.
"Nevím..."
"Sakra!" zasténal zničeně Lucius. Musí rychle něco udělat, jinak se stane něco opravdu špatného. Na potvrzení jeho slov se ozval ženský jekot.
"Kdo jste?! A kde to jsem?! A proč.....proč jsem sakra nahá?!" nechápala Lea a tiskla k sobě vyděšeně deku.
"Leo?" zeptal se Severus a vykročil jejím směrem, jenomže Lucius ho zastavil.
"Ne. Neví kdo jsi."
"Ale..."
"Kdo je Lea?"
"To není možné..." vydechl šokovaně Severus a prudce se otočil ke své laboratoři. Bolela ho hlava jako střep. Měl pocit, že se mu co chvíli rozskočí. Věděl, že musí něco udělat, ale nemohl si vzpomenout co.
"No tak! Snapee, mysli," zatřásl s ním Malfoy.
"Snažím se, ale nejde to!"
"Tak mi aspoň řekni co tě sakra napadá! Třeba na něco přijdeme společně!"
Severus na něj vrhl rozzuřený pohled, ale přece jenom spustil.
"Je to určitě nějaký jed. Vymazává vzpomínky. Očividně čím víc se snažíme vzpomínat, tím více vzpomínek mizí. Věděl jsem...věděl jsem...." zatřásl hlavou a Lucius se zamračil. Otočil se na Leu, ale ta ležela v bezvědomí na posteli a ani se nehnula.
"Co se to..."
Přerušilo ho klepání na dveře.
"Kdo...Alessandro? S...Seleno?"
"Seleno?" zeptaly se obě dívky zároveň. Lucius se chytil za hlavu.
"Omlouvám se...já..."
"Ztrácíte vzpomínky," ozvala se Sophie a přísně si oba dva změřila.
"Jak to víš?" zeptal se Severus a dřepl si před svou dceru, aby jí viděl do očí. Všiml si, jak se jí v nich třpytí slzy.
"Protože je vidím," zavzlykala a vrhla se mu do náruče. "Tati, co...co mám dělat? Pořád se mi ukazují před očima! Je to hrozné....i...i teď!"

19. kapitola - Ztráty a nálezy - Část první

21. dubna 2012 v 11:22 | Berenika a Illian |  Navzdory z(a)tracené minulosti
Výbuch. Kdo by kdy řekl, že pečení dokáže přivodit výbuch.
"Ono to vybouchlo! Už zase!" vyhrkla Alessandra a překvapeně zírala na zčernalou troubu, ze které se ještě kouřilo.
"Říkala jsem, že tam máme dát jenom dvě vejce snyváka."
"Sophie! Vždyť v té knize je....moment, čtyři a ne dvě."
"Samozřejmě," pohodila hlavou černovláska a andělsky se na sestřičku usmála. "To proto, že je tam chyba."
"Jak to můžeš vědět?" nedala se odbít Alessandra.
"Jednoduše. Aktivní látkou ve vejcích snyváka, je, jestli si to správně pamatuji, prášek přání, nebo také pulvis votore. Kterého, na množství zde uvedené, je prostě mnoho. Reakce proto nedojde rovnováhy a všechno to...exploduje."
Sirius i Alessandra se na ni nevěřícně podívali. Kam na tahle moudra chodí? Vždyť zní úplně jako Snape.
"Takže to zkusíme znovu?" zeptala se s úsměvem Sophie a v očích jí hrály pobavené jiskřičky. Bylo to jako vařit lektvary. Bylo to jako zkoumat a objevovat. Bylo to...nepopsatelné, úchvatné. Bavilo ji to a ona si to prostě zamilovala. Lektvary a vaření? Vždyť je to totéž, pomyslela si rozverně a vyklepla do mísy dvě modravá vejce. Vejce snyváka.

Černá kočka

19. dubna 2012 v 13:33 | Berenika
Šílené to dílko! Krátké kvůli rozsahu, se zadávacími slovy jako "skafandr" nebo "Hello Kitty." Raději již po sobě "hororový" příběh ani nebudu číst. Beru jej jako parodii než jako horor a parodie nepíšu ráda, ale velmi ráda zkouším a to obzvláště ve chvíli, kdy hrozí, že mi dá soutěžní zadání zabrat. Přesně řečeno soutěžní zadání pro Literární Klub, který i s hlasováním o vítězi a seznamem skvělých dílek najdete zde -


Drobné děvčátko se zřejmě rozhodlo svým rodičům dnešní den zkomplikovat.
Ze školky se totiž nevrátilo samotné, ale s černou kočkou v náručí. Prý mu přeběhla přes cestu a ona nemělo to srdce mazlivé kotě odehnat. A jak byste mohli říkat tak roztomilému stvoření kočičího původu, když vám je teprve šest? Micka.

Jak na poezii?

19. dubna 2012 v 12:53 | Berenika |  My-spirit
Narazila jsem na Krásné na článek, který mi jako člověku se zalíbením v poezii vystřelil obočí do závratných výšin. Nestačila jsem se jednoduše podivovat nad autorčinými rýmy. Kdyby psala jen pro sebe, ale na návody na psaní má podle mého z blogerských řad právo jen málo lidí. Temnářka, Edith... Známá jména. Ale rozhodně ne někdo, kdo podle stylu psaní nepozná rozdíl mezi poezií Shakespeara a Františkem Hrubínem.

A nyní si budu s verši hrát já, snad z rozmaru...

Další články


Kam dál