Pod nohama mám měkký mech
a nádherný drak tu kráčí.
Má jantarové oči.
Je snad starší než matička země
a kolem mě se točí.
Srdce mi buší-tep se zrychlil.
Blíží se - Na dosah jej mám.
Představa že by vzduchem plachtil
volný, svobodný a sám.
Ta představa je nádherná, je krásná.
Smaragdový drak na modré obloze.
Pro zkažený svět by možná byla spásná...
Teď leží v elegantní poloze.
Ta vůně,krásná, je starobylá-
Cítím oheň a dřevo pálené.
Kdy tě zem prvně uviděla?
Můj milý draku, v zemi milené.
Tu promluvil...
Ten smaragdový drak.
Jak by lovil
slov v paměti strak.
Chtěl bys mě zabít,rytíři?
Zněl vzdáleně jeho hlas.
Myšlenky hlavou zavíří.
Řekl to-já cítil mráz.
Chtěl jsem a již nechci zabíjet.
Nelačním tolik po krvi.
Vždyť za co by potom stál náš svět.
Když by jen učil-Zabíjet.
















Líbí se mi ta báseň. A mimochodem draci jsou má oblíbená stvoření.