Nemůžu si pomoct...Když jsem doma-skládám, když jsem u babičky-píšu povídky a když jsem u koní...Dělám obojí.
1. Cítíš tu prázdno - pro tebe pocit nový.
A v mechu malý otisk - od podkovy.
1. Cítíš tu prázdno - pro tebe pocit nový.
A v mechu malý otisk - od podkovy.
2. Kdopak tu asi před tebou jel
a jakého koně asi měl?
3. Byl malý, velký, slabý či silný
a směr jeho cesty byl - li mylný.
4.A jeho pán zda paní byla
a zda by se ti zalíbila.
5. Zda prázdno by znala - pro tebe pocit nový
a zda by viděla ten - otisk od podkovy.
6. Zda je prázdno nicota nebo tma věčná
a nebo obojí - bolest nekonečná.
7.Zvony už odbíjí, zima již mrazí
a prázdno ze všech stran - k zemi tě srazí.
8. A náhle nad tebou, stojí sen - kůň bílý
a zdá se, že pro tebe zbyly mu síly.
9. A ten kůň světlý, bílý - tvůj sen nový
se dívá nas svůj - otisk od podkovy...
















Zdravím Bereniko. Sice bych některé ty verše pospojoval do jednoho většího celku, ale samozřejmě opět povedená básnička. Docela rozvinutá básnička. Bude se hodit na další písničku (úsměv). Pěkné.