I.
Duchové stromů, duchové ticha,
šeptají tiše, že hůř se dýchá.
šeptají tiše, že hůř se dýchá.
Duchové stromů, duchové tišší,
šeptají tiše, že ty lži slyší.
šeptají tiše, že ty lži slyší.
II.
A prastaré stromy, ty nikdy nelení.
Natáhnout kořeny pokryté zelení.
A pod nimi na mechu teď dryády tančí.
Ty tance tajemné k smíchu i k pláči.
A prastaré stromy, ty nikdy nelení.
Natáhnout kořeny pokryté zelení.
A pod nimi na mechu teď dryády tančí.
Ty tance tajemné k smíchu i k pláči.
III.
Pak lidé přichází.
Hned cestu si razí.
Než přišli na svět, malí a nazí,
kvetl květ bájný, kolem něj mlází.
Pak lidé přichází.
Hned cestu si razí.
Než přišli na svět, malí a nazí,
kvetl květ bájný, kolem něj mlází.
IV.
Květ růže, jak čistá duše bez poskvrny.
Duchové s očima bázlivé srny.
Vždyť podcenit lidi nebylo správné.
Tolerancí lidí krásný květ chřadne.
Květ růže, jak čistá duše bez poskvrny.
Duchové s očima bázlivé srny.
Vždyť podcenit lidi nebylo správné.
Tolerancí lidí krásný květ chřadne.
V.
Již není duše čistě bílé.
Již není rovno lidské síle.
Teď skrývat se musí, duchové tišší.
A lidé nevědí, že ty lži slyší.
Již není duše čistě bílé.
Již není rovno lidské síle.
Teď skrývat se musí, duchové tišší.
A lidé nevědí, že ty lži slyší.
















krásná.