I.
Když mlha halí lidmi nepoznané lesy.
Lesy, co ztrácejí se, někde pod nebesy.
Lesy, co ztrácejí se, někde pod nebesy.
Když mlha halí lidmi nepoznané stopy.
V lesích kdy neslyší toho, kdo se topí.
II.
Když v mlze spatříš obrysy těl.
Kdo je však vlastně uviděti měl?
Tak ptáš se zimou roztřesený.
A byly to snad plaché srny?
V lesích kdy neslyší toho, kdo se topí.
II.
Když v mlze spatříš obrysy těl.
Kdo je však vlastně uviděti měl?
Tak ptáš se zimou roztřesený.
A byly to snad plaché srny?
III.
V těch lesech dávají živly znát svou moc.
A po temném dni nastává nejtemější noc.
Otáčíš se ke skalám co rýsují se uprostřed.
A tajemný obrys na nich, radši nevidět.
IV.
Strachem se srdce náhle svírá.
A lidská pýcha náhle zmírá.
Stále na majestátní skále sedí.
Ten majestátní vlk když hledí...
V.
...Na tebe tam u svých stop v blátě.
Ten jeho pohled jako když zná tě.
A pod tvýma nohama jsou stále stopy vlčí.
A ten vlk na skále-upírá pohled a... vrčí.
V těch lesech dávají živly znát svou moc.
A po temném dni nastává nejtemější noc.
Otáčíš se ke skalám co rýsují se uprostřed.
A tajemný obrys na nich, radši nevidět.
IV.
Strachem se srdce náhle svírá.
A lidská pýcha náhle zmírá.
Stále na majestátní skále sedí.
Ten majestátní vlk když hledí...
V.
...Na tebe tam u svých stop v blátě.
Ten jeho pohled jako když zná tě.
A pod tvýma nohama jsou stále stopy vlčí.
A ten vlk na skále-upírá pohled a... vrčí.
















wow.
.
Jak ta moje představivost četla poslední řádky, tak sem se úplně lekla že je to skutečnost