Aristokratická hrdost III - Úkol pro vraha

17. května 2010 v 8:25 | Berenika |  Aristokratická hrdost
Už třetí kapitolka k této povídce na téma HP... Doufám, že se Vám bude líbit. Vaše Berenika

Aristokratická hrdost III - Úkol pro vraha

,,Ty mi lžeš, Luciusi." Zasyčel podezřívavě Voldemort.
,,Nevím, kde Narcisa je, můj pane."
Kolem Luciuse Malfoye a pána zla se vytvořil neproniknutelný kruh mužů a žen, zahalených v černých pláštích, každý z nich s tváří zakrytou černou maskou.
,,Crucio." Křiknul Voldemort a Malfoy zatnul pěsti.
Nekřičel, ale věděl, že bolest bude za chvíli nesnesitelná.
Tak nesnesitelná, že ho zbaví vědomí a Voldemort ho vklidu zabije.



Představil si
Narcisu.
Její modré oči, světlé, hedvábné vlasy a mírný úsměv, tak nezvyklý pro aristokraty.
Jistě, ten úsměv, který se na její bledé tváři objevoval pouze ve chvíli, kdy si myslela, že ji nevidí.
I kletba jeho pána jakoby se najednou stala snesitelnější.
,,Ne!" vykřikl zničehonic jeho syn.
Draco Malfoy vystoupil z řady smrtijedů kolem a bezrozmyšleně se postavil před otce.
Vykřikl a klesl na kolena vedle něj, hned jakmile se ho zakázaná kletba dotkla.
Voldemortovi se zlostně zablesklo v očích, ale jeho ruka s hůlkou, se přece jen sklonila.
,,Mladý pan Malfoy," zavrčel ,,Konečně se tu ukázal nemyslíte."
Smrtijedi se nervózně zasmály.
Belatrix Lestrangová visela svému pánovi na očích a mířila hůlkou na svého synovce, jakoby nepatřil do její rodiny.
Slovo pána zla pro ní bylo svaté.

Lucius vyděšeně sledoval svého syna, avšak ten
jakoby neměl odvahu podívat se na otce.
,,Draco," Voldemort na něj zamířil hůlku ,,Myslím, že si budeme muset pohovořit o tvém úkolu, co myslíš?"
Tázaný se zatvářil vyděšeně a neodolal letmému pohledu na otce, kterému se v očích, kupodivu, zračil strach.
Strach o syna.
Strach, že přijde o dalšího člověka, kterého má doopravdy rád.
Voldemortovi to neuniklo a na křídově bílé tváři se mu objevil jakýsi úšklebek.
,,Čeho se bojíš, Luciusi?"
Straší muž trhnul hlavou, zatnul pěsti a vstal.
Jeho syn ho okamžitě napodobil.
,,Ničeho, můj pane."
Voldemort, ale přesto vycítil smíšené pocity, jednoho ze svých kdysi nejlepších smrtijedů.
Toho, který však zapomněl zabíjet a to bylo nebezpečné.
Ano, v této obnovené válce ještě nikoho nezabil.
,,Přejdeme k tvému úkolu." Obrátil se Voldemort znovu k Dracovi, který znatelně zbledl.
,,Zabiješ."
Většina smrtijedů sebou škubla a to včetně Luciuse.
Už první slova vyvolala znatelný rozruch.
Dracovi se nedostávalo vzduchu, jak měl tendenci přestat dýchat, když cítil pohled temně rudých očí svého pána.
,,Ano, můj pane." Odpověděl strojeně a pokusil se o vážný tón, ale přesto se mu třásl strach.
,,Koho?" zeptal se ještě.
Voldemort se ušklíbl.
Rozhodl se Luciusovi poskytnout větší bolest, než mu zaručuje kletba cruciatus.
Tu největší bolest, kterou mu mohl způsobit, když nemohl zabít Narcisu, s jejíž smrtí počítal původně.
Lucius ani netušil, jaký důvod měla Voldemortova starost o ni.
Pán zla počítal s tím, že Draco bude smrtijed, ale na to musel zabíjet a on byl ještě kluk.
Kluk, se kterým si Brumbál lehce poradí a nebo zemře, když to Draco vymyslí šikovně.
Vychutnával si náležitě dlouhou chvíli ticha, plného bolestného očekávání rozsudku.
,,Zabiješ Brumbála."
Mnoho smrtijedů se teď už neudrželo a vrhalo, možná i soucitné pohledy na chlapce, který se zmohl pouza na tiché a nevýrazné:
,,Ano…Můj pane."
A Luciusovi v té chvíli došlo, proč to pán zla udělal.
Protože ho chtěl na své straně a on tam nebyl.
On se choval soucitně.
On nezabíjel.
A on mohl za téměř jistý rozsudek smrti pro jeho rodinu.
Jejich pán se otočil a nevnímal pohledy, které ho pronásledovaly až do chvíle, než se přemístil.
Postupně zmizeli všichni smrtijedi až na Belatrix, která přišla blíž k Dracovi, který se pořád tvářil, jakboy viděl ducha.
I když svým způsobem ho viděl, vždyť Voldemort byl kdysi pouhým duchem minulosti a oboum Malfoyovým, kteří tak toužili po jeho opětovném návratu, konečně připadalo, že tomu tak mělo být už navždy.
Lucius potichu sliboval pomstu pánovi zla a Belatrix promluvila.
,,Měl bys na něj být pyšný."
Úlisně se přitočila blíž k němu.
,,A jestli pán zla chce zabít Narcisu, tak ho nech, ať ji zabije."
Chladnokrevnost s jakou se Belatrix vyjadřovala o vlastní sestře Luciuse zarazila a překvapeně se na ní podíval.
Ta mu věnovala cosi podobné úsměvu fanatika, který právě závidí úkol někomu jinému.
A ten někdo jiný byl jeho syn.
Konečně zmizela a on se otočil na svého syna.
,,To jsi neměl dělat." Zavrčel podrážděně.
Draco zvedl hlavu a kupodivu odporoval.
,,Příště ho klidně nechám, aby tě zabil, otče."
Snažil se to říct s klidem, ale stejně se mu třásl hlas a neměl, jak bylo vidět, daleko k slzám.
Lucius se nadechnul, ale odpověď nevyslovil.
Chvíli svého syna sledoval a pak udělal stejnou chybu jako s Narcisou.
Prostě se otočil a odešel .



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Violetta Violetta | Web | 17. května 2010 v 12:22 | Reagovat

Poutavé pokračování, moc se Ti povedlo.

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. května 2010 v 14:45 | Reagovat

[1]: Díky, budu se snažit, aby se ti ( a ostatním, kteří je čtou) líbily i další kapitoly.

3 Keta Keta | Web | 17. května 2010 v 16:20 | Reagovat

Vážně zajímavé :) Těším se na další x)

A máš náádhernýý dess!!! Je úplně překráásnýý!! :):):)

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. května 2010 v 16:32 | Reagovat

[3]: Díky za pochvalu povídky i dessingu. Odkaz na autorku dessu je v menu, ale musím uznat, že se šíleně líbí i mě XD Nemůžu se na něj vynadívat pořád klikám na svůj blog XD

5 ♥ Matulinka ♥ ♥ Matulinka ♥ | Web | 17. května 2010 v 17:23 | Reagovat

Jéé, tak to si budu muset přečíst od začátku :))

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. května 2010 v 17:30 | Reagovat

[5]: Díky, jsem ráda, když se moje povídka líbí:-)

7 lucrecia lucrecia | Web | 12. června 2010 v 15:14 | Reagovat

to bylo tak skvěle a poutavě napsané, že jsem to viděla přímo před sebou

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 12. června 2010 v 16:22 | Reagovat

[7]: Děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama