Aristokratická hrdost IV - Stejná chyba ve vlčích očích

18. května 2010 v 9:54 | Berenika |  Aristokratická hrdost

Aristokratická hrdost IV - Stejná chyba ve vlčích očích

Schůzku smrtijedů prapodivnýma, modrozelenýma očima sledoval ještě někdo jiný.
Skryta za keři
chladného hřbitova se plížila šedočerná vlčice.
Slyšela, o čem smrtijedi mluvili, a když si to srovnala v hlavě, neodolala temnému, avšak tichému, zavrčení.
To komplikovalo její úkol.
V očích jí zaplály temné plamínky, když uviděla, jak tam zůstává jeden ze smrtijedů stát sám a jeho vlastní otec odchází.
Chlapec uprostřed povadlé podzimní trávy klesl na kolena a vlčice táhle zakňučela.
Neměla Malfoyovi ráda, věděla, co by jí mohli udělat, ale přesto to vypadalo, že mladý Draco Malfoy přece jen něco, podobající se srdci, ještě má.
Potichu našlapovala a plížila se k němu.
Neslyšel jí.
Plížila se blíž a ještě blíž a pak už byla tak blízko, že se o něj otřela sametově hebkým kožichem.



Draco Malfoy zvedl překvapeně hlavu a zjistil, že hledí do vlčích očí.
Nejprve se polekal, ale vlčice si vedle něho lehla a položila hlavu na tlapky.
Teprve teď si všiml obojku z jemné černé kůže s vyšitým jménem.
Vzal jej do ruky, přetáhl jí ho přes hlavu a vyslovil jméno, které do něj kdosi vyšil rudou nití.
,,Takže ty jsi Linda?" promluvil tiše a odvážil se vlčici pohladit.
Neucukla, nepokusila se ho kousnout.
Přemýšlel jestli není zvěromagička, ale za chvíli tu myšlenku zavrhl, protože chvilkové rozptýlení nezabránilo chladnému pocitu, který se po odchodu otce znovu dostavil.
Vrhl se do kletby, aby Voldemort neublížil jeho rodičům, protože je měl rád a bál se o ně.
Vlčice jakoby vycítila, na co chlapec myslí a jemně zakňučela.
Vstala a sedla si vedle něho.
Draco Malfoy zabořil obličej do její hebké srsti.
,,Taky jsi zůstala sama, holka?"
Věděl, že mu neodpoví, ale přesto na ní mluvil.
A vyprávěl jí.
Jak skočil do kletby, jaký dostal úkol a spoustu dalších věcí.
Byla už zima, ale vlčice, která se k němu přitiskla ho příjemně hřála, takže to téměř nevnímal.
Vstal, musel jít.
Vlčice, které v té chvíli proběhla hlavou řada věcí, se vydala za ním.
Znovu se sklonil k ní a začal jí tiše vysvětlovat, že zítra musí jet do Bradavic, a ona že s ním nesmí.
Naposledy ji pohladil a vydal se pryč.
Bylo už po půlnoci a musel uznat, že se před zítřejším odjezdem musí alespoň trochu prospat.
Ráno si zbalil poslední drobnosti a když se nasnídal, tak bez jediného slova, které by svému otci věnoval odešel ke krbu a s vyslovením jména se přemístil do jedné místnosti poblíž nádraží, ze kterého měl odjet do kouzelnické školy.
Vešel do haly, s jedinou myšlenkou na svého krutého pána, který mu dal příliž těžký úkol.
A navíc takový, který nechtěl splnit.
Jaké bylo jeho překvapení, když se po jeho boku z čistajasna objevila vlčice, s překrásnýma velkýma očima a zjevně už ho nehodlala opustit.
Podíval se na hodinky.
Ještě má dost času, aby ve vlaku nikdo nebyl.
Prošel přepážkou a vlčice za ním.
Měl pravdu, byli tam o víc než hodinu dřív a nikdo nečekal.
Jen prázdný vlak, ve kterém nikdo nebyl a nikdo nemohl vidět co udělá.
Podíval se na svojí novou kamarádku a rozešel se k vlaku.
Tentokrát za ním nešla a seděla na místě.
Jenže on už chtěl, aby šla za ním a aby byla v Bradavicích s ním.
Alespoň někdo, komu se mohl svěřit, a kdo by ho neodsuzoval za to, kam patří.
Za jeho rodinu a chování, které nemohl ovlivnit, protože nechtěl…Nemohl zklamat otce.
,,Lindo." Zavolal na ní a překvapeně sledoval, jak čile vyskočila do kupé a rozběhla se k zadní části.
Pro něj bohužel, zamířila tam, kde obvykle seděli Nebelvírští.
Nakonec se vydal za ní a sedl si k oknu, zatímco ona se schovala pod sedadlo.
Za chvíli se vlak začal plnit lidmi a on uvažoval, jestli přece jenom nebyl špatný nápad, sednout si sem.
Kolem jeho kupé prošlo pár lidí z jeho koleje, ale nepřisedli si.
Připadalo jim, samozřejmě, příliš podřadné sedět někde, kde už seděl někdo z Nebelvíru.
Zbytek
cesty proběhl vklidu a on pak zůstal ve vlaku déle, aby mohl zase nepozorovaně vyklouznout spolu s černou pasažérkou.
Když vyšli, zjistil, že už všechny kočáry odjeli a on musí pěšky.
Nakonec mu to nevadilo.
Vlčice kráčela po jeho boku až před vchod do hradu.
Pak se na něj podívala a otočila se k lesu.
Draco se o ní nebál.
Tušil, že se brzo vrátí, ale do hradu musí jít sám, tam s ním zatím nemůže.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 18. května 2010 v 15:46 | Reagovat

Oo, vlčice, jaké to nádherné zvíře :) Hrozně se mi to líbí, doufám, že brzo bude další část! S vlčicí! x)

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. května 2010 v 16:26 | Reagovat

Vlčice určitě ještě sehraje roli XD A dokonce jednu z hlavních.

3 Violetta Violetta | Web | 20. května 2010 v 12:38 | Reagovat

Poutavé vyprávění,nápad s vlčicí je ohromný. Jen tak dál.

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 20. května 2010 v 18:01 | Reagovat

[3]: Jak jsem psala, vlčice se určitě ještě objeví a určitě vícekrát.

5 lucrecia lucrecia | Web | 14. června 2010 v 17:52 | Reagovat

ta vlčice mě překvapila, ale mile překvapila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama