Aristokratická hrdost VII - Bratr a sestra

27. května 2010 v 15:56 | Berenika |  Aristokratická hrdost

Aristokratická hrdost VII - Bratr a sestra

Pozemky kolem Bradavic byly celé pokryté bělostným sněhem a jen málokde, kromě Prasinek a Hagridovi hájenky, jste si mohli vklidu posedět aniž by jste se třásli zimou.
Takovou výjimkou byla i Chroptící chýše.
Bylo to už polorozpadlé stavení a uvnitř jste se mohli posadit jedině na starý gauč, ze kterého ještě ke všemu na jednom konci vyčnívaly pružiny.
To však, zdá se, nevadilo světlovlasé ženě, která si právě ten vybrala k odpočinku.
Spokojeně se usmívala už od doby, kdy sem zavítala.



Teď se však její oči podobaly hlubokým lesním studánkám, ve kterých se odrážel pouze smutek
Vzpomínala.


Malá, světlovlasá dívenka, které mohlo být nanejvýš deset, mávala z okna vysoké vily.
Jakmile chlapec, kterému byl její pozdrav určený zašel do dveří, hbitě seběhla schody a skočila mu kolem krku.
Ten zavrávoral a uhnul přísnému zamítavému otcovu pohledu.
,,Elis." Zavrčel na ni.
Ta se jen rozpustile usmála, jak to v její rodině nebylo zvykem a pustila ho.
Stejně plavovlasý chlapec se přivítal s otcem i matkou a poté se začal věnovat své sestřičce.
Onomu desetiletému děvčátku s překrásnýma, modrýma očima.
,,Jak jsi se měl v Bradavicích?" zeptala se ho Elis.
,,Dobře." Odpověděl jediným slovem a dělal, že nevnímá její dychtivou touho dozvědět se o škole čar a kouzel něco víc.
Elis se otočila a spatřila, že za nimi pořád ještě stojí rodiče.
Pochopila.
Ti se po chvíli otočili a odešli a ona okamžitě znovu objala svého bratra.
Ten její objetí konečně opětoval a také se na ní usmál.
,,Tak co chceš slyšet?" zeptal se, i když už přesně znal její každoroční odpověď.
Příští rok už do Bradavic pojede s ním a on jí nebude muset vyprávět.
Ušklíbl se a uvědomil si, jak moc mu to bude chybět.
Elis se na svého o tři roky staršího bratra šibalsky usmála.
,,Všechno."


To byly ty šťastné vzpomínky, ale jí připomínaly bratra a otce, kteří by ji byly oba viděli nejraději mrtvou.
Pořád slyšela otcova slova:
,,V naší rodině byl vždy pouze syn, který si vzal čistokrevnou dívku z nejméně dvacet generací starého kouzelnického rodu."
Za to ale také zaplatil.
Když se ji pokusil zabít, aby nemohla jít do Bradavic a tím pošpinit jejich čest, a když místo toho zabil její matku, tak přísahala, že se pomstí.
A pomstila.
Krutě.
Přátelské modré oči jakoby najednou dostalky odstín oceli.
Jakoby ztratily veškerý cit a v její tváři, která dostala kamenný výraz se nedala vyčíst jediná myšlenka.
Až příliš ten výraz připomínal Malfoyovi.
Ale ona, ač na to nebyla pyšná, byla Malfoyová.
Ta, jež se neměla narodit a proto ani nesměla žít.
Pro všechny už byla mrtvá.
Ta, která se stala smrtijedkou pro pomstu a zapoměla na ty, které měla ráda.
Ta se teď vrátila.
S pohledem na hodinky na speciálně upravené pro chod na Bradavických pozemcích vstala a rozhodla se jít.
Ještě ji čeká spousta práce.

 ************************************************************************************

O chvíli později
z tajné chodby vedoucí do Chroptící chýše vybíhala pod větvemi vrby, která jakoby se zastavila uprostřed pohybu,
šedočerná vlčice s překrásnýma, modrozelenýma očima.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 27. května 2010 v 21:23 | Reagovat

Oo, páni, tohle mě vážně dostalo! Je to moc hezky napsané a tak příjemně děsivé... :)
A zajímalo by mě, co tam dělá vlčice :D

2 Illian Illian | Web | 31. května 2010 v 12:56 | Reagovat

Ahoj, jsem zpátky a musím říct, že se mi tahle kapitolka moc líbila, sice taková krátká, ale moc hezká :)

3 lucrecia lucrecia | Web | 17. června 2010 v 11:33 | Reagovat

to bylo moc pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama