1. Již sbohem tobě, duše milá,
sbohem duše plná lásky.
A sbohem době, v níž jsi žila,
pravím, když uzavírám sázky.
sbohem duše plná lásky.
A sbohem době, v níž jsi žila,
pravím, když uzavírám sázky.
2. Když vsadil někdo život tvůj,
kdo to udělal už vím.
Byl to tvůj osud, kdo zavolal: stůj!
Proč však, za životem tvým?
3. Měl si vzít můj.
ale neposlouchá člověka.
Tak stůj, co stůj,
zazněla hudba odvěká.
4. Zpívala tiše... A hrála na violu.
A hrála - Ten samý tón.
Zpívala, že zná původ mého bolu
a do ní se ozval - zvon.
5. A hrála tobě, má duše milá.
Už loučila se s živými.
S přáteli, s nimiž jsi žila...
A vítala tě s mrtvými.
kdo to udělal už vím.
Byl to tvůj osud, kdo zavolal: stůj!
Proč však, za životem tvým?
3. Měl si vzít můj.
ale neposlouchá člověka.
Tak stůj, co stůj,
zazněla hudba odvěká.
4. Zpívala tiše... A hrála na violu.
A hrála - Ten samý tón.
Zpívala, že zná původ mého bolu
a do ní se ozval - zvon.
5. A hrála tobě, má duše milá.
Už loučila se s živými.
S přáteli, s nimiž jsi žila...
A vítala tě s mrtvými.
















Další pěkná báseň,ale zdá se mi příliš smutná a melancholická.☻