Zničená maska z ledu 1- Ztracení přátelé

22. května 2010 v 11:22 | Berenika |  Zničená maska z ledu
Lidé, kteří sem chodili už dřív a tím myslím i můj minulý blog, vědí, že na něm byla povídka De Carthy...No, abychom si to řekli popravdě. První kapitoly byly příšerné.Název...Taky nic moc...Takže jsem se rozhodla tuhle povídku, jakožto mou první, předělat. Děj bude téměř stejný, ale doufám, že kapitoly budou delší a na vyšší úrovni. Vaše Berenika

Zničená maska z ledu - Ztracení přátelé

Remus Lupin překvapeně trhl hlavou.
Zamrkal, aby se vzpamatoval z příšerného snu.
Bylo to už tak dávno, od doby, kdy se mu zdálo o Pobertech.
Teď se však Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit vrátil a s ním i noční můry.
Vždycky stejné.
Začínaly pěkně.
Opakovaly jejich dobrodružství a ukazovaly jejich pravé přátelství, ale vždycky končily smrtí jediné dívky mezi nimi.
Jak se to, sakra, mohlo stát? ptal se Remus sám sebe už pokolikáté a přitom uplynulo už tolik vody od doby, kdy se ptal naposledy.
Jak se mohla zabít?



Co si pamatoval byla jejich, společně s Lili, nejlepší kamarádka byla vždycky až příliš odvážná a sebevražda prostě nebyla v jejím stylu.
Rozhlédl se po místnosti v ústředí řádu a okamžitě mu to připomnělo muže, kterému tenhle dům patřil.
Jistě, Sirius ho dal řádu k dispozici a oni se teď jen třásli, aby se sem nepřišla podívat jeho sestřenice, Belatrix Lestrangová, ta, která zabila svého vlastního bratrance a jediného z nejlepších přátel, který Remusovi ještě zbyl.
Remus natáhl ruku ke stolku vedle křesla, ve kterém právě seděl.
Vzal do ruky starou ošuntělou knížku s polorozpadlými deskami, ale neotevřel ji.
Jen si ji prohlížel a trpce se usmíval.
Pak najednou jakoby se v něm něco zlomilo a on knihu prostě odhodil na zem s výkřikem vypovídajícím o tom, že se navenek tváří mnohem statečněji, než se ve skutečnosti cítí.
,,To se nemělo stát!"
Nymphadora nakoukla dovnitř z vedlejší místnosti a sledovala muže skloněného s hlavou v dlaních.
Byla mladší než on, ale přesto už díky válce tušila, co cítí.
Dveře o které se opírala zavrzaly a Remus zvedl hlavu.
Chvíli se dívala do jeho smutných očí a pak vešla dál a sebrala z podlahy knížku a fotografii, která z ní vypadla.
Zvědavě se podívala na asi šestnáctiletou dívku, která se na fotografii usmívala a mávala.
Pak se otočila a vedle ní se objevil černý pes.
Sklonila se k němu a pohladila ho.
Nymphadora od ní odtrhla tvář a podala foto i s knížkou Remusovi.
Ten se jen díval s nečitelným výrazem ve tváři na první stránku knížky a po chvíli tísnivého ticha do ní fotografii vložil.
,,Kdo to je?" zeptala se Nymphadora a posadila se do křesla vedle Remuse.
,,Denisa, nejlepší kamarádka." Odvětil Remus a konečně knihu odložil.
,,Chtěla jsi něco?" zeptal se.
Ta se k němu překvapeně otočila.
,,Ne, promiň, nechtěla jsem rušit."
Zdvihla se, ale jak vstala křelo se posunulo a dotklo se zdi.
Ozvala se rána, jakoby se celý dům otřásl v základech a ve zdi se objevila čtvercová díra.
Čarodějka na ní chvíli zmateně hleděla a pak se podívala na Remuse, který se tvářil…
Tak jak se neměl tvářit někdo, komu před chvíli vybouchla před očima zeď, totiž šťastně.
Nymphadora na něj překvapeně znovu upřela pohled a vlasy ji přitom nepatrně zrůžověli.
Remus se otočil od zdi a jejich pohledy se střetli.
Najdenou vstal a vytáhl z díry malou krabičku.
,,Co je to?" neubránila se Nymphadora zvědavosti.
Znovu se na ní podíval, ale ignoroval její otázku.
,,Ty jsi poklad, Doro."
Překvapeně se rozhlédla po místnosti, jakoby se chtěla přesvědčit, jestli doopravdy myslí ji a když se znovu otočila k němu měla vlasy celé zrůžovělé a tváře jakbysmet.
Remus už se ale věnoval pouze kovovému přívěšku, který vytáhl z tmavé krabičky, ještě před chvílí uvězněné ve zdech domu Blacků.
Přívěšku jeho nejlepší kamarádky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kenny52 kenny52 | Web | 22. května 2010 v 15:21 | Reagovat

Koukám, že je tady spousta nových článků. Hned jak najdu volnou minutku, tak na ně mrknu ;-)

2 Keta Keta | Web | 22. května 2010 v 19:18 | Reagovat

"Tak jak se neměl tvářit někdo, komu před chvíli vybouchla před očima zeď, totiž šťastně." Tak tahle věta mě dostala :D:D:D

3 Illian Illian | Web | 22. května 2010 v 20:34 | Reagovat

Tu předchozí povídku jsem sice nečetla, ale tahle první kapitola se mi moc líbila. Mimochodem, souhlasím s [2]:, ta věta nemá chybu :)

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 23. května 2010 v 9:00 | Reagovat

[1]: Píšu teď častěji, ale to skončí, protože mi dneska, po dvoutýdenní nemoci učitelka řekla, že postupuju i do krajského kolo na Biologickou olympiádu téma ptáci. XD To zase bude učení...

[2]: a [3]: Díky, tahle povídka nejspíš bude mít v budoucnu přednost, protože nebudu mít moc času na vymýšlení něčeho úplně nového, ono upravování stačí.

5 @jushk@ @jushk@ | Web | 24. května 2010 v 17:56 | Reagovat

Moooc pěkně napsané..x))

6 lucrecia lucrecia | Web | 18. června 2010 v 17:04 | Reagovat

to bylo skvěle napsané. moc se mi líbí že do každé kapitoly i do té nejobyčejnější kodážeš vložit kousek napětí, to jen tak někdo neumí

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. června 2010 v 17:24 | Reagovat

[6]: Díky za tvé milé komentáře :-)

8 Krasivija - povídky Krasivija - povídky | Web | 15. srpna 2010 v 23:24 | Reagovat

Pěkné

9 Daja Daja | Web | 20. srpna 2010 v 14:57 | Reagovat

To je skvělé :) Moc se mi to líbilo :-D  :-D Jsem nevěděla, že umíš tak dökonale psat :-)

10 denniksialenejholky denniksialenejholky | 16. listopadu 2010 v 17:34 | Reagovat

hezký... jen se zeptám... Neporušuješ náhodou autorské práva Rowlingové? 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama