30. května 2010 v 12:00 | Berenika
|
Zničená maska z ledu 3 - Zpátky a v objetí
Nymphadora Tonksová klopila oči k zemi, aby na ní nebyly znát pochybnosti.
Molly Weasleyová nechápavě kroutila hlavou a všichni z řádu byly až neobvykle zamlklí.
Kromě Remuse.
Stál a ukazoval jim už poněkolikáté kovový přívěšek ve tvaru draka.
Místo oka měla zasazený černý kámen, který se nalézal na celé zemi všehovšudy dvanáctkrát.
Alastor Moody se konečně rozhodl prolomit tísnivé ticho.
,,Remusi, to je šílené, nevíš ani kdo ten přívěšek vyráběl."
Remus Lupin otevřel ústa, aby se ohradil, ale došlo mu, že má Moody pravdu.
Sklopil hlavu, podobně jako Nymphadora a sednul si.
Přívěšek stále tiskl v dlani.
To ona mu vždycky připomínala aby měl naději a on se držel jejích slov.
Ale teď.
Přívěšek jako ona měla celá jejich parta.
Lili, James,
Sirius, Longbottomovi… To všechno bylo pryč.
,,Proč si vlastně myslíš, že žije?" zeptal se Harry, který zatím nechápal téměř nic.
Remus zvedl hlavu a zadíval se na něj.
Pak si uvědomil, že vlastně Harrymu nikdy neřekl o jejich tajném dorozumívání.
,,Každý z naší staré party, která chodila do stejného ročníku a samozřejmě do Nebelvíru, měl přívěšek, který ho nějak charakterizoval. Bylo jich celkem dvanáct. Jediných na světě. Denisa vždycky věděla, co chce a většinou dřív jednala než přemýšlela. Proto má její talisman tvar draka. Sirius měl psa, James jelena a Liliin přívěšek měl tvar růže. A já tenhle."
Sundal si z krku řetízek s přívěskem ve tvaru kruhu rozděleného na polovinu stříbrnou vlnkou.
Jedna půlka byla zlatá a druhá tvořená černým kamenem stejně jako oko Denisina draka.
Harry si ho zvědavě prohlížel a ani Nymphadora neodolala a zvedla hlavu.
,,Stejně jsme kvůli příběhům neměli svolávat celý řád." Zavrčel Moody.
Remus si rozpačitě odhrnul světlé vlasy z čela a odporoval:
,,Když James a Sirius zemřeli, jejich přívěšky zchladli. Pokud však ten, komu přívěšek patří žije, přívěšek hřeje. A tenhle pálí."
V očích se mu znovu blesklo přesvědčení a znovu nastalo ticho.
,,Nevíš, jestli ho vyráběl někdo spolehlivý." Ozvala se Molly a položila Remusovi ruku na rameno.
Všichni znali ten pocit ztráty.
Samoty a smutku.
,,Dovoluji si vyrušit Vás v téhle sentimentální chvíli," ozval se z úplného rohu místnosti Severus Snape ,,ale my víme kdo ho dělal. Byl jsem to já."
V domě Blacků nastalo zaražené ticho a všichni sledovali Remuse, který profesora lektvarů propaloval pohledem s nenávistí jakou u něj viděli jen málokdy.
,,Tobě by tak svěřila důležitou věc," zavrčel vlkodlak a v jeho hlase byla znát ironie, za kterou by se nestyděl ani Severus ,,Pobertové tě nikdy neměli v lásce a já si naivně myslel, že jsi to pochopil."
,,Ona nebyla jako vy." Zavrčel na oplátku se stejnou nenávistí Snape.
,,Ale ano, byla"
Oba muži v té chvíli stáli a nechybělo mnoho, aby po sobě začali metat kletby.
Když se mezi ně postavila…
Celý řád byl v té chvíli na nohou a nikdo nechápal, jak se tam tmavovlasá žena mohla dostat.
Na její tváři však zářil úsměv.
Sjela pohledem oba muže, mezi kterými stála, aby zabránila souboji a konstatovala:
,,Pořád stejní."
Severus zalapal po dechu a podezíravě jí sledoval pohledem a Remus stiskl ještě pevněji přívěšek a hůlka mu vyklouzla z ruky.
Molly si zakryla pusu rukou v neskrývaném údivu a všichni starší členové řádu pomalu spouštěli ruce s hůlkami podél těla.
,,Deniso." Ozval se nakonec Remus a žena se s lehkým úsměvem otočila k němu.
V těch očích které znal se něco změnilo.
Teď v nich viděl smutek, který zasáhl je všechny a ta dětská naivita byla pryč.
Ale byla tam ona.
Jeho nejlepší přítelkyně v dobrém i zlém, o které si myslel, že spáchala sebevraždu.
Objala ho a on ji k sobě pevně přitiskl a nehodlal ji pustit ze své náruče.
Zavřela oči a vychutnávala si upřímné objetí nejlepšího přítele, které si ani trochu nezasloužila.
Proč si to obětí nezasoužila? Ona ho zradila? Nebo co? ... Možná mi něco uniká, protože nejsem žádný znalec HP, tak se omlouvám... Jinak je to hezky napsané... Zvláště ten konec :)