Aristokratická hrdost VIII - Když přítel zradí a nepřítel pomůže

4. června 2010 v 19:04 | Berenika |  Aristokratická hrdost
Tentokrát důležité - čtěte ....
Tak mám pro Vás dvě zprávy. Jedna je dobrá a (tradičně) ta druhá bude špatná. Takže první je špatná pro Vás - Jedu na celý měsíc do lázní do Jeseníků, kde není internet. Ta dobrá je, že jsem se rozhodla jednu nebo dvě kapitoly přednastavit. Bože, já se těším. Jednou už jsem tam byla a řeknu vám, že mi tam bylo mnohem lépe než se cítím tady u nás. Jen je mi líto, že tu nebudu. Jestli budu mít čas tam, rozhodně napíšu nějaké pokračování, možná jednorázovku. Těšte se až se vrátím. Odjíždím 24. června, takže do té doby určitě ještě něco bude. Vaše Berenika

A teď už kapitola...

Aristokratická hrdost VIII
-
Když naděje zmizí a nepřítel pomůže
Sevřel ruce v pěst a z úst se mu vydral tichý sten.
Hrdlo měl v jednom ohni a hlava jakoby mu chtěla prasknout.
Pokusil se namáhavě otevřít oči, ale podařilo se mu to až napočtvrté.
Chtěl se rozhlédnout, ale nedokázal se pohnout.
Otočil hlavu na stranu a vykřikl nad šílenou bolestí.
Ucítil dotyk čísi ruky na čele a uklidňující hlas.
Zavřel oči.



Neslyšel co říká, ale dodával mu pocit bezpečí.
Kdosi mu přiložil na čelo kapesník namočený v ledové vodě.
Bylo to osvěžující a trošku to probudilo jeho dlouho nepoužívané smysly.
,,Siriusi." Zavolal někdo.
To jméno bych měl znát, pomyslel si a znovu s otevřel oči.
Díval se na světlovlasou ženu a napadlo ho, že by měl znát i ji.
Zahlédl v jejích očích strach, to ho zmátlo ještě víc.
Nějak cítil, že tahle žena by se o něj bát neměla.
,,Siriusi." Zopakovala, ve tváři bledá.
,,Kdo jsi?" zeptal se.
Žena klesla do křesla.
,,Kdo jsem?" opakovala a tvářila se překvapeně.
Kdyby mohla kouzlit okamžitě by ztrátu paměti napravila, ale takhle…
Narcisa se nemohla ubránit dalšímu překvapenému pohledu na svého bratrance.
Měla by napsat Elis, že se probudil, ale taky od něj teď nemůže odejít.
Místo odpovědi mávla hůlkou a vykouzlila prázdnou sklenku.
,,Aquamentis" dodala ještě a sklenka se naplnila čirou tekutinou.
Podala ji svému bratranci.
Natáhl ruku, ale ona ucukla.
Viděla jak se mu ruka, se kterou tak dlouho nehýbal, třese.
Jemně se na něj usmála a přisunula svou židly blíž k jeho posteli.
Naklonila se k němu a přidržela mu sklenku u úst sama.
Nejdříve se pokusil ji odstrčit, ale s těmi týdny bez pohybu už ji nedokázal přimět, aby uhnula.
Smířeně se nadzvedl, aby se konečně napil.
Čistá voda mu trochu vyjasnila mysl.
Už věděl, jak se jmenuje, ale ať se snažil, jak chtěl, nevzpomněl si na nic jiného.
Zavřel oči a znovu si lehl.
Světlovlasá žena starostlivě urovnala pokrývku a zůstala sedět vedle něj.
Nemluvila.
Tiše ho sledovala a hlavou jí probíhaly další a další zmatené myšlenky.
Jestli, až se uzdraví, ji bude její bratranec chtít vidět.
Za ta léta se nashromáždilo tolik věcí, které je dělily.
Ona už ztratila naději, že někdy bude žít svobodně.
Už její jméno jí svazovalo.
A její čistokrevnost.
A potom se najednou objevila Elis a stala se její nejlepší kamarádkou.
Tou, za kterou mohla vždycky jít, a s čímkoli se jí svěřit.
Elis byla výborná posluchačka a Narcisa věděla, že u ní může zapomenout na všechny zásady její rodiny.
Taková chvilka světla ve tmě.
Možná trochu naděje přece jen zůstalo…
Jen v jejím případě ne.
Smrtijedi pro ni vždycky byli přátelé, ale když s Luciusem klesli hloub než nejoblíbenější temného pána, zradili je.
Lucius přesto zůstal jedním z nich.
Neposlechl ji a zradil ji.
Tolikráte mu tolerovala všechny výstřelky, ztratila kvůli němu svobodu, podřídila se pro něj vůli rodičů, měla s ním syna a přesto pro něj neznamenala naprosto nic.
Elis brala jako nepřítele.
Jako někoho, kdo ji zrazuje od rozhodnutí stát se Luciusovou ženou a nakonec přece jen měla pravdu.
Ve všem a ona s ní přesto nemluvila do doby, než jí přišel dopis.
Psala o Siriusovi, že ho zachránila, že žije.
Tenkrát si uvědomila, že má ve všem pravdu a ona udělala osudovou chybu.
I když těch velkých chyb bylo už hodně.
Jednu už napravila.
Dala mu poslední šanci, kterou propásl.
Vyčarovala další sklenici, tentokrát ji však naplnila vínem.
Alespoň na chvíli potřebovala zapomenout.
Zapomenout, že přítel zradil….A nepřítel pomohl.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kenny52 kenny52 | Web | 4. června 2010 v 21:36 | Reagovat

Dobrý nápad s tím přednastavením. Měsíc je docela dlouhá doba, ale každopádně si to užij, co to dá ;-)

2 Illian Illian | Web | 5. června 2010 v 10:43 | Reagovat

Jé...tys probrala Siriuse *tetelí se blahem*. Krásná kapitola a už se těším na ty přednastavené ^_^.
Jinak měsíc v lázních si krásně užij. Relaxovat je důležité! :-)

3 Keta Keta | Web | 5. června 2010 v 13:26 | Reagovat

Tak si to v lázních užij... Snad to bez tebe vydržím... x)
A jinak, je to krásně napsané, působí to tak... jemně... :) (Možná to bude tou jemnou hudbou, kterou si k tomu pouštím...) Prostě, že všechna ta slova k sobě tak hezky patří a příjemně plynou za sebou... (Těžký k popsání tenhle pocit x))

4 Miss.Lavender Miss.Lavender | Web | 5. června 2010 v 17:30 | Reagovat

Užij si lázně a brzy se nám vrať s dalšími nápady! :)

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 6. června 2010 v 10:11 | Reagovat

Děkuju, jsem si jistá, že si to užiju alespoň jako minulý rok, ale do čtyřiadvacátého času dost. Určitě ještě něco napíšu.

6 Lukáš Lukáš | Web | 7. června 2010 v 17:53 | Reagovat

[5]: To nepochybně...(pohodový úsměv)

7 lucrecia lucrecia | Web | 17. června 2010 v 11:43 | Reagovat

to bylo skvěle popsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama