14. června 2010 v 19:16 | Berenika
|
Konečně téma, které mi vyhovuje... Ano, čtete správně.
Smrt...
Možná, že je to jen sen.
Jen přelud, který obejde člověka a vezme mu to, o co se snažil.
A přesto není zlá.
Strach ze smrti mají lidé proto, že si konečně, na samotném konci cesty životem, uvědomí, co udělali špatně.
Kolik chyb člověk udělá...
Ale každý chybuje a každý má také právo na druhou šanci.
Je umění odpouštět těm, kteří celý život dokázali jen ničit vše, na čem jiným lidem záleží.
Každý, komu někdo ublížil, ví, jak těžké je odpustit.
Doopravdy odpustit, tak, aby vše bylo jako dřív...
A tím nemyslím normální dětské hádky ve škole, kdy se druhý den zapomene na jakékoli rozepře.
Když Vám někdo opravdu ublíží a vy mu odpustíte, protože vidíte, že je na dně, říká se tomu milosrdná lež.
Vypadá to jako nějaká pasáž z romantického filmu, ale já to tak cítím.
Možná a snad, ale přece bych nedokázala druhého nechat v nesnázích když by prosil o pomoc, byť by mě kdysi nenáviděl.
Lidé nerozumí a snad smrt jediná dokáže dát poruzumění každému člověku.
Někdo se liší od jiných a chybuje v některých věcech jako oni.
Také se špatně rozhodne a též nese následky, avšak jaký je rozdíl v tomhle rozhodnutí.
Ten, kdo se liší, miluje přírodu a dokáže vidět její magickou krásu, nemusí mít ze smrti strach.
Ten, kdo se bojí.
Bojí, že příjde o místo, že mu srazí plat, a proto se přidá k těm, kteří ničí svět, je zbabělec.
Možná, že píšu o některých z Vás.
Vím, je to těžké.
V téhle době je to hodně těžké.
Ale co pak?
Co až příjde ten okamžik, kdy se Vám zjeví před očima, vše co jste zničili.
Upřímě.
Můžete si teď říct, že jste udělali něco opravdu užitečného.
Něco, co jste udělali z vlastní vůle, čemu jste věnovali tomu čas...
To jsou jen ideály malé holky, která věří.
Věří v lepší svět a v to, že tenhle se jednou zničí.
Možná je bůh.
Možná není...
Ale vždycky bude někdo, ať už nahoře na nebi, či zde na zemi, kdo dokáže zničit lidstvo.
Tak mě napadá, že nakonec se lidstvo zničí samo.
Samo na sebe povolá tu krásnou, osvobozující smrt, která ho osvobodí od všech problémů.
Je to to, co chceme?
Toužíme tolik po tom zakázaném ovoci.
Každý po tom svém.
Někomu chutná to a jinému ono.
Proč?
Protože je málo lidí, kteří se dokáží i teď postavit za to, co chtějí.
I v tom je to kouzlo.
Smrt je magická, ale život...
Život je dar s množstvím překážek.
Snad si s námi osud hraje.
Snad ani není, ale určitě nám někdo staví do cesty překážky.
Já se snažím bojovat.
Ovládat své touhy, když vím, že nejsou správné.
Nechci být ta, která bude stát za těmi, co teď vládnou naší zemi.
Dovolte abych se zasmála celé světové politice a všemu okolo ní.
Dovolte, a nebo ne, já se budu smát.
Kdo?
Kdo, řekněte, kdo si dovolí, se jim postavit?
Je to tak jednoduché a těžké zároveň.
Jeden člověk nezmění svět ani kdyby chtěl.
Přesto se o to budu vytrvale snažit, už jen proto, že jedno vím.
Já se smrti nebojím, je milá.
Ale osvobozující jen pro ty, kteří si to zaslouží.
Vaše Berenika
zajímavé téma týdne x)