Pro Illian

10. června 2010 v 18:28 | Berenika
Exploze I
Exploze

Postavy
Illian, Severus Snape
Přístupnost
neomezená
Děj
Jak se mění naše sny
Doba
Součastnost
Žánr
Životní, Fan fiction, Hp
Stav
Hotová
Upozornění
Na přání
+ Exploze II

Postavy
Illian, Severus Snape
Přístupnost
neomezená
Děj
Jak se mění naše sny
Doba
Součastnost
Žánr
Životní, Fan fiction, Hp
Stav
Rozepsaná
Upozornění
Na přání
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 10. června 2010 v 19:30 | Reagovat

moc ráda se spřátelím a určitě jakmile budu mít chvilku času tak si i přečtu co jsi napsala, ted je bohužel moje priorira škola, protože to zatím vypadá že propadnu

2 kenny52 kenny52 | Web | 10. června 2010 v 23:22 | Reagovat

Tak předně - najít si přátele v pravém slova smyslu není žádná sranda. Já jsem měla obrovské štěstí na lidi - tak třeba !BaStArD! žije kousek ode mě a naše matky se znají. Ale kromě pár vyvolených mám spousty známých, se kterými se dá bavit, ale nejsme naladěni na stejnou vlnu. A myslím si, že většina lidí to má takhle. A vůbec se nedomnívám, že by přechod na jinou školu byl útěk. Je to jen krok vpřed. Proč by ses měla trápit na škole, kde tě to nebaví, když máš možnost zkusit to, cos vždycky chtěla dělat? Víš, jak by sis vyčítala, žes to nezkusila (dřív)? A dojíždění? No, bože, nikdo nikdy nikam nedojížděl. Když se Plushenko přestěhoval do Petrohradu, musel vstávat každý den v pět ráno, aby mohl na led. Možná nebudeš nejlepší na světě, ale když budeš dělat něco, co tě baví, zbytek se poddá. Určitě.

Takže držím palce.

3 Rigytic-Lucy Rigytic-Lucy | Web | 11. června 2010 v 14:22 | Reagovat

To je vedro co? (a jinak tvůj blogísek je pořád stále krásnej :))

4 Keta Keta | Web | 11. června 2010 v 15:04 | Reagovat

Myslím, že ti rozumím. Napsalas to zajímavým způsobem... Tak rychle a plynule přecházet z tématu na téma i když všechno se to točí kolem jedné věci... Občas mě to mátlo, ale v celku je to fajn :)Jen... Nepochopila jsem, proč tě mají za blázna? Protože kreslíš? :-O Nebo to děláš jako já, že píšeš slohovky o tom, jak se smrt krásná? (to pak všichni teprve koukají!) :D

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 11. června 2010 v 15:12 | Reagovat

[1]: Bezvadné, přidám si tě do menu.

[2]: To si myslím taky, jenže tam je to tak, že když nejsem plnoletá a rodiče to nedovolí, nemůžu. Přemlouvám, prosím, ale zatím to nepomáhá...

[3]: Ehmm...Vedro je...XD Díky.

[4]: Protože kreslím, píšu a oni tomu nerozumí. Nedokáží pochopit, jak a proč a prostě všechno co se točí okolo magie a mého psaní. Nu, slohovky o smrti. Jednou už jsem se k tomu dostala, ale já spíš píšu o magii.

6 kenny52 kenny52 | Web | 11. června 2010 v 23:04 | Reagovat

[5]: Vždyť nemáš co ztratit. Když se ti tam nebude líbit, nebo to nebudeš zvládat, vždycky se můžeš vrátit a zkusit to později. Tak o co jde?

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 12. června 2010 v 7:59 | Reagovat

[6]: Já vím, ale moji rodiče si myslí, že už by mě později na naši školu nevzali nebo co.... Když mám tu šanci - a na té škole by mě brali - Tak je prostě musím přemluvit. Jen si párkrát projít tu cestu od autobusu nebo případně vlaku a můžu tam jezdit úplně v pohodě. Teď jen jak vysvětlit, že už nejsem ta malá tříletá holčička, ale myslím už celkem rozumná holka, která potřebuje občas cítit přátele i jinde než na svém blogu. Ono je to v téhle době všechno složité a máma je opatrná. Jsem jedináček, takže uznávám, že já bych se třeba taky bála, být na jejím místě, ale moc je moc a tohle mě už nebaví, když to řeknu slušně. Nepotřebuju se bavit s každým, potřebuju přátele a dělat to co mě baví. Alespoň kdyby mi dovolili ty dva roky...

8 Illian Illian | Web | 13. června 2010 v 12:13 | Reagovat

Když jsem to četla, tak jsem si u hodně věcí souhlasně přikyvovala. Nevím, jak bych ti měla poradit. Já dojíždím do jiného města už od čtvrté třídy, takže jsem si docela zvykla a upřímně, dojíždění je skvělé. Nejen, že potkáš nové lidi cestou, ale budeš mít tolik zážitků (příjemných i nepříjemných), že je pak radost o tom vyprávět. Upřímně ti přeji, aby se ti povedly ty zkoušky a co se týče vzdávání věcí (jako že, já se také někdy ráda vzdám a jdu jednodušší cestou) tak ti stejně musím poradit: nevzdávej to. Možná je to trochu klišé, ale co? :-) Vždyť je to přece nádherný pocit, když překonáš nějakou překážku a můžeš si říct, uf a je to za mnou. To, že ti to rodiče nechtějí dovolit, není nepřekonatelné. Vždycky když mě nechtějí něco dovolit, tak si předem přichystám odpovědi na ty jejich všetečné otázky a i když mají třeba strach, když jedu do ciziny, tak je logickými argumenty přemluvím :-D. Nevím jak je to u Vás, ale můžeš to zkusit...:)
Vidím, že se tu nějak moc rozepisuji, no,...ehm, tak to zakončíme tím, že ti budu držet palce :)

9 yellow-dog yellow-dog | Web | 1. října 2010 v 22:08 | Reagovat

Rozumím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama