Zničená maska z ledu 4 - Sen

6. června 2010 v 10:15 | Berenika |  Zničená maska z ledu
Ti, kteří znali původní znění této kapitoly, vědí, že je tato téměř stejná. Nemůžu si pomoct, prostě se mi líbí. Vaše Berenika

Zničená maska z ledu - Sen

Tu noc zuřila prudká bouře.
Lucius Malfoy seděl ve své vile a prohlížel knihu obalenou černou kůží a přepásanou rudou páskou.
Přemýšlel, zda ji má otevřít.
Nebyla jeho...
Vlastně ae ani po šestnácti letech neodvážil to zkusit.
Nepřiznal by to, ale měl strach.
Bál se, že ji tam nechala záměrně a bude v ní napsáno, že už se nikdy nevrátí...nebo naopak, že měl udělat něco, co už nebude mít možnost dokončit.
A že kdyby to býval udělal získal by ji zpět.
Ušklíbl se.
začínal být sentimentální...
Po pár minutách usnul s knihou v ruce.
S knihou zapečetěnou Denisinou rudou pentlí do vlasů.
V mysli mu vytanuly vzpomínky na jediné období jeho života, kdy doopravdy miloval.




Sen.....
Kráčel temnou ulicí osvětlenouslabým světlem pouličních lamp.
Naproti smrtijedů.
I když byli teprve na začátku a pán zla neměl takovou moc jako dnes stal se spolu se svým otcem smrtijedem.
Ti hlupáci z řádu, jenž zrovna založily, se učili bojovat - beznadějně.
Neměli šanci a spojenců zla přibývalo.
Zrovna na téhle akci se snažili uchránit svědky, kteří viděli smrtijedy pod maskami a mohli proti nim vystoupit při soudu.
Byl to předem prohraný boj - smrtijedi znali už tenkrát kouzla mnohem horší než cokoli si Denisa dokázala představit.
A jen tak tak utekla.
Bohužel se odpojila od přátel, aby odvedla pozornost, což se jí naneštěstí podařilo...
Smrtijedi ji brzy chytili a ona poprvé ucítila nesnesitelnou bolest kterou způsobuje cruciatus.
Z očí se jí draly slzy a rozum se ztrácel někde v dáli.
Sama nevěděla jak posbírala všechny zbylé síly a praštila smrtijeda, který na ní mířil hůlkou.
Díky tomu že nebyl připraven na tak silnou vůli, nebyl ani schopný se bránit.
Utíkala, rychle z posledních sil se ztratila z jejich pátravých očí a utíkala dál....
Tak jí Lucius uviděl poprvé.
Vlastně ne tak úplně poprvé.
Znal ji už ze školy jenže chodila do Nebelvíru, takže se o ni nezajímal.
Rychle se schoval za roh, aby ho neviděla.
Překvapeně se na ní díval a najednou měl zlost na toho kdo jí ublížil.
Dívka ho neviděla a tak utíkala dál.
Nevnímala okolní svět, pořád cítila tu hroznou bolest.
Mladá žena
prostě nachápala jak jí to někdo mohl udělat.
Bylo jí teprve šestnáct, stejně jako jemu.
Zakopla a tvrdědopadla na zem.
Už jí bylo jedno, jestli ji najdou, co jí udělají.
Skryla hlavu do dlaní a jen tiše vzlykala.
Začal foukat vítr...
Ten pohled už Lucius nemohl vydržet.
Jistě, už tenkrát viděl mučení skoro každý den, ale tohle bylo jiné.
Ona byla jiná.
Pomalu došel blíž a postavil se před ní.
Slečno?....zkusil to a vzápětí si uvědomil, že musí vypadat jako naprostý blbec,ale jiné oslovení ho prostě nenapadlo.
Jeho!
Malfoye!
Dívka si odkryla obličej, okamžitě vstala a pomalu opatrně kráčela zpět.
Vítr foukal silně proti ní, takže neviděla koho má před sebou, zato Lucius na ni překvapeně hleděl.
Nikdy si nevšiml, že je tak krásná.
Zvlášť teď v tom větru.
Černé vlasy lemující její obličj měla rozevláté do všech stran, a i když měla tvář zmáčenou slzami pořád ho magneticky přitahovala.
Uvědomil si že se něco děje a přihlouple se zeptal: Ty se mě bojíš?
Ano, i on mohl vypadat přihlouple.
A ona by se normálně rozesmála, jenže tohle nebylo normální.
Dívka vykulila oči a přestala dokonce brečet, bylo jí divné že se jí smrtijed na něco tak přihlouplého ptá a taky jí byl nějak povědomý jeho hlas.
Na úvahy vážně moc času nedostala, protože se v dálce za ní ozvaly kroky.
Otočila se k Luciusovi zády.
Byla zmatená.
Okamžitě na něj zapoměla a s předtuchou cruciatu a ničím jiným před očima se otočila a rozběhla.
Vzpamatovala se až když do Luciuse vrazila.
Ten na chvíli pod vahou jejího těla ztratil rovnováhu, ale za chvíli už zase stál pevně. Omámeně jeden na druhého hleděli.
Pak se ale Denisa vzpamatovala a snažila se utéct.
Lucius se jí líbil dlouho...
Od doby co nastoupil do Bradavic, ale ona byla z Nebelvíru a tím pod jeho úrověň.
Když se však ocitla tak blízko a uviděla jeho pohled, v téchvíli naprosto NEMALFOYOVSKÝ, chvíli doufala.
Smrtijedská maska jí ale brzo vrátila do reality.
Začala mu bezhlavě bušit pěstmi do hrudi a křičela ať ji pustí.
Ten jí však jen ukázal ať je zticha a k jejímu překvapení se přemýstili.
Stáli u zděného altánku porostlého břečťanem.
Kousek od nich vila malfoyů.
Denisa se bála.Nedokázala se však pohnout.
Jakoby jí muž před ní přitahoval obrovskou silou jaké nebyla schopná odolat.
Pomalu přistoupil k ní a nejistě ji ovinul ruce kolem pasu.
Cítila jak se mírně zachvěl.
Netušila zda se jí to zdálo nebo ne ale bylo jí to jedno.
Čekal že ho praští, že uteče, ale ona se nehýbala.
Odvážil se jí na chvíli podívat do očí.
Zračil se jí v nich strach smíšený s vášní, která ho pomalu, ale jistě přebíjela.
Přivinul ji k sobě ještě blíž a zašeptal jí jen dvě slova, která jim pro tu chvíli oběma úplně stačila...
Jsi nádherná.
Výraz v jejích očích mu prozradil její mírné vykolejení a překvapení.
Pak se pousmála a Lucius věděl, že za ten úsměv by byl schopný položit život.
Když ji políbil, zachvěla se, kdyby ji pevně nedržel v náruší nejspíš by se neudržela na nohou.
Nevnímali okolní svět...
Byly jen oni dva...
A jejich žhavé polibky.

Vzbudil se s knihou stále v rukou, přeně jako když usnul, ale s mírným úsměvem na rtech.
Okamžitě se vzpamatoval a nasadil obvyklý výraz, který by se dal popsat jako nezájem a nebo vy všichni jste něco míň než já.
Byl to jenom sen...
Byla to jenom minulost...
Přesvědčoval se že jí nikdy neměl rád.
Koneckonců byla nečistokrevná.
Snažil se nevnímat obraz její tváře, který měl posledních šestnáct let neustále na očích a kterého se nemohl za žádnou cenu zbavit.
Její úsměv byl prostě jedinou věcí, která ho během minuty dokázala odzbrojit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 6. června 2010 v 14:27 | Reagovat

Oho, to bylo úžasné. Máš skvělý talent čtenáře nejdřív tak trochu vyděsit a hned na to pobavit, teď myslím to:
"Slečno?....zkusil to a vzápětí si uvědomil, že musí vypadat jako naprostý blbec, ale jiné oslovení ho prostě nenapadlo.
Jeho!
Malfoye!"
Když jsem to četla, tak mě to málem srazilo k zemi :-). Už se nemůžu dočkat další kapitoly...:)

2 Keta Keta | Web | 6. června 2010 v 16:29 | Reagovat

[1]: Naprosto souhlasím :)

3 Violetta Violetta | Web | 6. června 2010 v 18:07 | Reagovat

Moc hezké.

4 Lukáš Lukáš | Web | 7. června 2010 v 17:52 | Reagovat

[2]: I já souhlasím. (úsměv)

5 lucrecia lucrecia | Web | 22. června 2010 v 17:37 | Reagovat

ach ta romantika, bylo to krásné

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 22. června 2010 v 19:37 | Reagovat

[5]: Díky :-D

7 Daja Daja | Web | 20. srpna 2010 v 15:23 | Reagovat

Moc krásně píšeš, ani nevím kde se to v tobě bere :) něco takového jako je tato povídka umí jen málokdo napsat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama