Krvelačné srdce

30. července 2010 v 16:42 | Berenika a Kika |  Jednorázovky

Už jsem myslím psala, že jsem skládala i se spoluautory. Je to jen pár jednorázových povídek, ale než se zorientuju tady, přidám alespoň tyhle. Tuhle jsem psala spolu s Kikou, takže konečná verze je věnovaná jí. Vaše Berenika

Chladné stěny jakoby si zase pohrávaly s její myslí.
Jako každý den jí připadalo, že ji svírají mezi sebou a nepustí, dokud z jejích očí nezačnou kanout slzy.
Její mysl byla zatemněná vzpomínkami.
Jedinými vzpomínkami na rodiče.
Na to, že už je nikdy nespatří.



Samotná existence pro ni přestala mít smysl.
Zajela rukama do dlouhých černých vlasů a vzhlédla k mřížím.
Mříže, všude mříže!
Milovala svobodu...
Přála si zase cítit na tváři jarní vánek a být volná.
Nedokázala žít v uzavřeném prostoru.
Potřebovala slyšet líbezné hlasy ptáků a toužila po rodičovském objetí.
Toužila po lásce.
Chtěla žít!
Otevřela šuplík vedle postele a hlavou jí znovu jako už milionkrát proběhlo, že to tu vypadá jako ve věznici.
Vytáhla fotku svých rodičů a pod ní vyřezávanou krabičku z lipového dřeva.
Přejela prstem po pečlivě ztvárněném nápisu.
,,Valerie." přečetla nahlas své jméno, tátovýma rukama zvěčněné v tomhle jinak obyčejném, vzpomínkami opředeném kusu dřeva.
A další slzy si našly cestu z jejích očí.
Otevřela krabičku, zatímco ruce se jí třásly.
Vytáhla nůž.
S rukojetí z lipového dřeva a se zrcadlovou čepelí.
Zelenýma očima dlouho sledovala odrazy měsíce na zrcadlové čepeli a zamyšleně otáčela zdobený nůž v rukou.
Nechtěla mluvit, nechtěla slyšet jediný zvuk, ale přesto jí z úst unikl tichývzlyk.
Poté přejela nožem po zápěstí a první kapky krve dopadaly na podlahu.
Kupodivu se zasmála.
Měla radost.
Radost z bolesti.
Zajela nožem hloub do kůže a louže krve na zemi se zvětšovala.
V té chvíli se její smích naplno rozlehl zdmi dětského domova, ve kterém poslední rok trávila celé dny.
Hystericky se smála své bolesti, ve které nacházela svou volnost.
Zatímco se smála, z obličeje jí prchala barva.
Po chvíli klesla bledá na zem a naposledy se usmála.
S úsměvem na rtech naposledy vydechla... A s úsměvem na rtech ji našli mrtvou...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 30. července 2010 v 17:33 | Reagovat

Páni, to je úžasné O_O Už zase mi docházejí slova... Je to... děsivě nádherné :-)

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 30. července 2010 v 17:34 | Reagovat

[1]: Díky :-D

3 lucrecia lucrecia | Web | 30. července 2010 v 22:52 | Reagovat

je to krásné, ale děsivé. uplně mi přebíhala po zádech husí kůže

4 Ivetka-onlinekniha Ivetka-onlinekniha | Web | 13. srpna 2010 v 21:48 | Reagovat

Je to pěkně napsané, tvoje stylistika je velmi dobrá!A děj je jednoduchý a jsou tam pěkně vyjádřené city!! :-) Moc se mi to líbí!

5 yellow-dog yellow-dog | Web | 1. října 2010 v 21:41 | Reagovat

Na mě trochu moc drsná, ale jinak je úžasná ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama