Básničky skládám povětšinou, když je mi smutno. Teď mám nové jen dvě a pro začátek Vám sem dám jen jednu z nich. Snad se bude líbit... Vaše Berenika
Pláč
1. Jediným přítelem němé ženy
byl její tichý pláč.
To on určoval strachu ceny,
čeho se bát a nač.
2. Nemohla mluvit, poslouchala,
co stromy šeptají.
Rukama svýma objímala,
co milovala potají.
3. Jen pláčem, tím se zabývala
a usínala s ním.
Panenky sama oblékala
a bylo to jen tím-
4. Že sama stála mezi všemi
a nechtěli ji vzít.
Že procházela s obtížemi,
a přitom chtěla snít.
5. To pláč, jak má být, tichý,
byl jejím přítelem.
A déšť, co smývá hříchy,
jediným jejím snem.
















Páni, já vůbec nevím, co k tomu říct... Je to překrásně smutné...