1. kapitola Andělská síla - Tokishek Uwa

17. srpna 2010 v 16:10 | Tokishek Uwa |  Andělská síla - Tokishek Uwa
Byly tak asi čtyři odpoledne hodiny .Slunce zapadalo a z nebe padaly studené, sněhové vločky, dopadající na dívčinu bledou tvář.Dívka procházela temnou ulicí, kterou osvětlovaly jen pouliční lampy.byla sama, úplně sama jako v celém svém zatraceném životě.
Proč mi to zase udělali?
Nemůžou mě brát takovou jaká jsem?
Slzy lemovaly její tvář.
Chci, aby to bylo zase jako na prvním stupni.
Dívka nechvíli zastavila a svou rukou nahmatala gumičku ve svých vlasech.
Chci být zase volná!
Sundala si gumičku a vítr jí začal rozfoukávat vlasy do všech světových stran.Bílé sněhové vločky jí začaly dělat závoj na její kaštanově hnědých vlasech.Zarudlé oči promáčené od slz, splývaly s její přirozeně hnědou barvou očí.
Vypadala jako anděl.



Klíč zapadl do zámku a automaticky otevřel dveře.Vejdu dovnitř.
"Borisi!Jsem doma!"
Zavolám na svého kocoura, který již netrpělivě očekával můj návrat ze školy.Seděl v předsíni a díval se na mě zbožným pohledem.Jeho oči zářily jako dva rozpálené uhlíky.
"Ty jsi stejně můj nejlepší kamarád, nikdy nezradíš."
"Mňau."
Dodal Boris a začal vrtět ocasem jako pes.
Venku se najednou zvedl vítr a profoukl otevřeným oknem v mém pokoji.Zvonkohra začala cinkat a já se zaposlouchala.Cítila jsem, že něco není v pořádku.Vtom jsem uslyšela slaboulinký hlásek volající mé jméno.
"Toki, Toki, Toki."
Tohle to se mi stává od té doby, co jsem našla Borise jako koťátko.Bylo to uprostřed podzimu a já ho našla v lese, jak se tam krčí pod křovím a mňouká o pomoc.
Z mého vzpomínání mě probudil mobil.Podívám se na displej.
TÁTA
Rychle zvednu telefon abych zjistila, co potřebuje.
"No, ahoj tati."
"Jo, už jsem doma."
"Jo, už jdu."
Můj táta vlastní jednu restauraci a volal, abych mu šla pomoct.Jdu tedy do předsíně, abych si oblékla kabát.Boris se na mě podívá smutnýma očima, že jdu zase pryč.
"Neboj se Borisi, ty jdeš semnou.Táta určitě bude mít něco dobrého pro tebe."

S Borisem vyjdeme z naší ulice a přesuneme se o další čtvrť dál. Tato tokijská čtvrť jménem Gudun- gu ožívá hlavně večer. Je tady plno stánků s různým zbožím. Koření, sladkosti a plno a plno jiných pochoutek, to zde vše najdete. Zastavím před jednou z budov této čtvrti SHIVOTSU GINDEN přečtu si nápis na ní a ostrá vůně mi omámí veškeré smysly. Jde vidět, že restaurace jede v plném proudu.
"Konichiwa."
Pozdravím všechny zákazníky a namířím si to přímo do kuchyně.
"Ahoj Toki."
Pozdraví mě teta u baru a já jí taky pozdravím.
"Co nového?"
"Ale nic, jen nám začaly vánoční prázdniny."
Odpovím ji a jdu za tátou.
"Ahoj tati."
Pozdravím mohutného muže v bílém plášti umazaném od masa a všeho možného. Čepice mu padala do očí a celý upocený se na mě usmál. Mě hned bylo jasné, že toho má moc.
"Co to máš na sobě?"
Ukáže na mě nožem, co držel v ruce.
"Školní uniformu, co asi."
Odpovím mu ironicky.
"To sis na sebe nemohla vzít něco jiného? Umažeš si jí."
"No co, stejně máme prázdniny a v životě jsem se jako servírka neumazala."
Vzala jsem si na sebe zástěru a šla pomoct tetě. Vlastně tato restaurace je spíš takový rodinný podnik.
"Zdar."
Pozdravím ji a postavím se vedle ní za bar.
"Jak je?"
"Ale, jak vidíš sama, hodně lidí."
Najednou se otevřou dveře a dovnitř vstoupí dva mladíci. Sednou si k jednomu stolu. Do ruky si vezmu lístek a jdu k nim.
"Konichiwa."
Pozdravím je a podám jim jídelní lístky a jdu zpět.
"Fešáčci co?"
Šťouchne do mě teta, já jen pokrčím rameny a naliju si Pepsinu do skleničky. Skrz sklo jsem se podívala na jednoho z nich. Měl červenočernou košili a na očích pilotky. Kluk vedle něj měl corncrows, bílý šátek na čele a hoperské bílé tričko s černým nápisem.
Nejvíce mě ale zaujal ten první. Měl pírsing v nose, vypadal jako býk. V levém uchu čtyři náušnice a v tom druhém jen jednu.
"Kočka co?"
Řekl ten hoper a opřel se o židli.
"Hm….není špatná. Co Tome, chceš jí sbalit?"
Otočil se na něj.
"Všimni si Bille, vypadá jako anděl."
Se vztyčenou hlavou jsem se k nim blížila s jídlem. Položím ho na stůl.
"Něco k pití?"
Otázala jsem se.
"Redbull."
Odpověděli oba najednou. Usmála jsem se a oni na mě. Šla jsem k baru a na tác položila skleničky.
"Tak co?"
Podívala se na mě teta se šibalským úsměvem. Já se jen uculila a jí došlo, že se mi líbí. Vzala jsem dva Redbully a šla.
"Prosím, tady to je."
"Děkuji."
Řekl Bill a usmál se na mě.

Po půl hodině zaplatili.
"Dvě polévky, dvakrát Redbull, tak to máme padesát jenů."
"Já to zaplatím."
Řekl Tom a dal mi peníze.
"Arigato."
Poděkuji a jdu se věnovat dalším zákazníkům.

"Vypadá jako anděl."
Pousmál se Tom a zapálil si.
"Ale ona je anděl."
Opáčil mu Bill a taky si zapálil. Tom se začal dusit kouřem, nemohl uvěřit tomu, co mu jeho bratr řekl.
Ona je anděl? Jedna z nás?"
Bill vzhlédl k nebi a řekl:
"Ano, ona je anděl."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 17. srpna 2010 v 16:15 | Reagovat

Páni, úžasné :-D Ale ona teda je anděl, nebo není? xD To asi bude až v další kapitole, že? :-D

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 16:17 | Reagovat

Já už jsem si povídku přečetla, když jsem ji upravovala pro blog, ale nemůžu si pomoct - mě se hrozně líbí. Jen tak dál Toki. :-D

3 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 17. srpna 2010 v 17:37 | Reagovat

Díky :-D  Tak ti rovnou pošlu další dílek jo. :-P

4 Rol Rol | 17. srpna 2010 v 20:41 | Reagovat

Máš to tu  cool

5 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 18. srpna 2010 v 8:07 | Reagovat

Jej lidi, sorry za chyby. Měla bych si to po sobě pak přečíst než to někomu pošlu. O_O

6 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 18. srpna 2010 v 9:04 | Reagovat

Další dílek sem ti už poslala.

7 Alatariel Alatariel | Web | 18. srpna 2010 v 9:50 | Reagovat

jedním slovem krásné, už se těším na další díl ;-)

8 Illian Illian | Web | 18. srpna 2010 v 9:58 | Reagovat

Wow. To je úžasné. Už se nemůžu dočkat další kapitoly :-)

9 Kakiko Ukyou Kakiko Ukyou | Web | 18. ledna 2011 v 16:52 | Reagovat

Moc pěkné, vážně, jen si všímám mírných nedostatků,  jako třeba toho, že 50 yenů je v českých korunách jen 11 Kč.. :D

10 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 22. března 2011 v 9:36 | Reagovat

Detail :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama