3. kapitola Andělská síla - Tokishek Uwa

19. srpna 2010 v 13:51 | Tokishek Uwa |  Andělská síla - Tokishek Uwa
Dnes je tady velký nával lidí. No jo, svátky se blíží a lidé přicházejí z nákupů s velkým hladem.
"Stůl číslo tři si chce objednat!"
Zakřičí na mě teta a já se ženu k trojce. V polovině cesty se však zastavím. U trojky totiž sedí mé spolužačky. Svou třídu z celého srdce nesnáším. Irina, tak se jmenovala ta jejich puťka. Shlížejí k ní jako k bohyni.
Je sice pravda, že je hezká, komu by se nelíbily modré oči jako studánky. No co, povinnost volá. Šla jsem k nim.
"Ale, koho pak to tady máme. Malá servírka, hezké hadry. Tipuji, bleší trh odvedle?"
Nic jsem neřekla. Všechny se smály jako krávy. Odešla jsem a nechala jim tam lístky.

"Tak jo, zaplatíme."
"Třikrát pizza, pětkrát Coca-Cola to máme sto jenů."
Irina a její kamarádky vytáhly peníze, rozpočítaly kolik každá zaplatí.
"Na služko, tady máš, zbytek si nech a kup si něco na sebe."
S velkým smíchem a urážkami na můj účet odešly.
"Tak jo Toki, můžeš jít domů."
Oznámil mi taťka.
Se špatnou náladou jsem se vracela domů.

Krávy, pitomé nány.
Vítr zafoukal a nějaká hrubá síla mě odhodila metr daleko od místa, kde jsem právě stála. Vykřiknu bolestí.
Co to sakra bylo?
Rozhlédnu se po okolí, nikde nikdo. Se strachem se pomalu otočím za sebe. To, co jsem viděla, bylo příšerné. Za mnou stála nějaká zrůda. S pokřiveným obličejem a zkrvavenýma očima se na mě podívala. Začnu křičet z plných plic a dám se na útěk.

"No a proč jí to nemůžeme říct hned?"
Bill a Tom se zrovna hádali.
"Gabriel řekl, že máme počkat do Vánoc."
"Gabriel, Gabriel, už mě nebaví ho pořád poslouchat! Ať si s těmi rozkazy jde někam."
"Tome?"
"Co je?"
"Cítíš to taky?"
Tom zapojil veškeré své smysly.
"Toki!"
Oba bratři již stáli v pozoru.
"Otevři okno, nikdo nás neuvidí."
Hlesl Tom a Bill tak vykonal. Oba skočili.

Utíkala jsem jako o život. Vlastně mi o něj šlo!
Do háje! Slepá ulička!
Prudce jsem se otočila, ale on tam už stál. Couvala jsem dozadu. Oči mě začaly palet. Jen tak tak jsem zadržela slzy.
"Neboj, nebude to bolet."
Ta stvůra na mě promluvila a v ruce se jí objevila ohnivá koule. Strach proudil celým mým tělem. Pak už si na nic nepamatuji, je na světlo, které obklopovalo celé mé tělo a černou postavu.
Peří…

"Co s ní budeme dělat? Vzít jí za Gabrielem nemůžeme. Je příliš brzy."
"Co máš sakra pořád s tím Gabrielem?"
"Hele, mě už taky nebaví ho pořád poslouchat, ale…"
"Mami?"
Najednou procitnu. Do očí se mi dostal nával světla. Pomalu jsem začala rozpoznávat předměty. Když pořádné zaostřím, všimnu si Billa, jak sedí vedle mě na posteli a Toma stojícího naproti něj.
"Kde to jsem?"
"U nás doma."
"Co se stalo?"
"Našli jsme tě, když jsme šli vynést smetí. Ležela jsi na zemi. Jsi v pořádku?"
Zeptal se mě Bil.
"Nevím, asi jsem si zlomila ruku. Šíleně mě bolí."
"Tak pojď, vezmeme tě do nemocnice."

Nastoupím do bílé Audi r8. Řízení se ujme Tom.
Šli jsme přímo do ordinace. Tam mi dali ruku do sádry. Protože jsem neměla u sebe nic jen občanku, ptali se mě, co se stalo.
"Já nevím."
Odpovím jim a začnu vzpomínat. Kluci jen řekli, jak mě našli. Já v tom měla tutoví okno. Cítila jsem se jak deja vu.
Vyjdeme z ordinace na chodbu. V tom mi začne zvonit mobil.
MÁMA
"Ahoj mami."
"Co? Jo, jsem v nemocnici a mám zlomenou ruku."

Šli jsme na parkoviště k Tomovému autu.
"Vážně si na nic nevzpomínáš?"
Dotázal se mě Tom. Ponořila jsem se hlouběji do svých vzpomínek.
"Jediné co si pamatuji je světlo a černé peří."
Tom se podíval na Billa s pozdvihnutým obočím. On jen pokrčil rameny.

"Tady zastav."
Oznámím Tomovi, když vjede do naší ulice.
"Děkuji vám kluci za vše."

S těmi to slovy zavřu dveře od auta a jdu domů. Doma mě již čekají netrpěliví rodiče. Snad hodinu jsem jim líčila, co se mi stalo. Po tomhle výslechu jsem neměla chuť na nic jiného než na teplou sprchu a měkkou postel.

Horké kapky vody stékaly po mém těle. Stou rukou byla koupel o dost těžší. Vyjdu z koupelny do pokoje. Tam si rozčešu vlasy a zalehnu do postele s mobilem a mp3, začnu si poslouchat písničky. Musela jsem přemýšlet o všem, co se dnes stalo.
Při songu I don´t beleve you od Pink jsem si na něco vzpomněla.
Už vím, co se mi stalo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 19. srpna 2010 v 17:26 | Reagovat

Páni, jsem hrozně zvědavá co bude dál. Jenom doufám, že Gabirel nebude zlý. Může být egoistický a arogantní a chladný a charismatický a....Bože, jsem vážně blázen do jména Gabriel, omlouvám se. :-D

2 Keta Keta | Web | 19. srpna 2010 v 23:19 | Reagovat

Wow, úžasně napínavé, chci vědět, co se jí stalo! :-D

3 Alatariel Alatariel | Web | 20. srpna 2010 v 12:37 | Reagovat

[1]: já taky je to krásné jméno, příběh se vyvíjí dost zajímavě ;-)

4 Kakiko Ukyou Kakiko Ukyou | Web | 18. ledna 2011 v 17:09 | Reagovat

Další člověk, který se jako já nespokojí jen s obyčejným AUTEM, ale postavy musí jezdit v nějakém určitém, dobrá práce! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama