5. kapitola Andělská síla - Tokishek Uwa

24. srpna 2010 v 18:47 | Tokishek Uwa |  Andělská síla - Tokishek Uwa
Štědrovečerní večeře proběhla skvěle. Nacpala jsem se až k prasknutí. Všechny své dárky jsem si šla uklidit do pokoje. U dveří najednou začne zvonit zvonek.
"Jdu otevřít!"
Zakřičím a řítím se ke dveřím. Za nimi stál Bill v černé kožené bundě.
"Ahoj."



Celá překvapená z jeho návštěvy ho pozdravím.
Co tady dělá tak pozdě večer?
"Ahoj, přišel jsem ti dát dárek."
Řekl a podal mi krabičku zabalenou do červeného papíru ovázanou zlatou stuhou.
"To je odemně a od Toma."
"Ježíš, to jste nemuseli. Pojď dál."
Otevřu mu dveře dokořán.
"Ne, to je v pořádku, já už musím jít."
Otočil se a já ho zastavila.
"Bille, počkej!"
Zakřičím na něj. Bill se prudce otočil. Podívala jsem se mu do jeho krásných hnědých očí. Stáli jsme tak centimetr od sebe. Je o hlavu větší než já.
"Ano?"
"Musím s tebou mluvit. Už vím, co se mi tu noc stalo."

Zavedu ho do svého pokoje. Sedne si na postel, já zůstanu stát.
"Tak, povídej."
Pobídne mě.
"No, víš, je to taková blbost, ale… "
"Nic není blbost. To, co se ti stalo, musí být jistě důležité."
"Um…stalo se to asi takhle."
Sednu si vedle něj.
"Šla jsem domů, pak mě něco odhodilo, při tom jsem si zlomila tu ruku. Pak mě začala honit no…. Je to blbost."
Bill se na mě podíval důvěryhodným pohledem. Na chvíli sklopím hlavu a pak se podívám na něj.
"Byla to nějaká příšera. Zahnala mě do uličky. Pak se jí v ruce objevila ohnivá koule. Nakonec tam bylo světlo všude kolem mě a peří."
Bill se naklonil k mému uchu.
"To, co jsi mi právě řekla, pokládám za velmi důležité."
Pošeptal mi do něj a nakonec odešel. Na cestu jsem mu ještě stihla dát balíček cukroví. Z mého okna pohlédnu dolů. Bill právě nastupoval do své Audi q7 a odjel.

"Tak co, jak jsi pořídil?"
"Ale jo, šlo to. Dal jsem jí TO."
Tom jen spokojeně přikývl.
"Teď si jen musíme počkat."

Vysprchovaná v pyžamu vyjdu z koupelny. Do ruky vezmu krabičku od Billa a zaštěrkám s ní. Zvědavost mi nedá a otevřu ji.
Byl v ní stříbrný kříž. Vykulím oči a pusu otevřu dokořán. Vytáhnu ho. Byl pověšený na stříbrném řetězu, ten byl zavěšen na černě kožených proužcích, které byly překřížené a nahoře a dole spojené dalšími pruhy. V zadu měl zapínání.
Pane Bože.
Vydechnu a nasadím si ho. Najednou mě pohltí světlo.
Už zase.
Peří létalo kolem mě. Ucítím nějakou tíhu na zádech. Světlo pominulo a já se podívám do zrcadla před sebou.
"Co to sakra!"
Vyjeknu.
Peří.
Křídla.
Máchnu jimi.
Tma.


                                                                                  
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 24. srpna 2010 v 19:13 | Reagovat

Woow O_O Chci vědět, co se stalo dáál!!

2 Illian Illian | Web | 25. srpna 2010 v 11:08 | Reagovat

O_O Napadlo mě to stejné co Ketu. Páni Wow! Úžasné! Taky bych chtěla vědět co bude dál! Jsem příšerně nedočkavá :-)

3 Alatariel Alatariel | Web | 26. srpna 2010 v 11:37 | Reagovat

O_O vážně napínavé ;-) stal se z ní anděl :-D

4 Nikí Nikí | 30. srpna 2010 v 15:05 | Reagovat

Jé Moc krásné ♥ Povedlo se ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama