8. Andělská síla - Tokishek Uwa

29. srpna 2010 v 8:52 | Tokishek Uwa |  Andělská síla - Tokishek Uwa
Dnešek byl den mého odjezdu. Kufry jsem měla už sbalené, teď stačilo sbalit je Borise. Což byl ale velký problém, nesnáší přepravovací bedýnku. Měl z ní fobií, takže teď ho honím po celém bytě.
"Borisi stůj! Bacha miska!"
Ten špunt se prostě nenechá chytit. Nakonec ho chytne táta a šoupne ho do bedýnky.
"Tak a máš po ptákách."



Když přijedou dvojčata, začnu se loučit s rodiči. Je mi do breku. Nikdy jsem nebyla od rodičů tak dlouho pryč. No jo, život je prostě změna. Alespoň si myslí, že tam jedu za studiem. O andělech a podobných věcech nemají ani tušení.

"Kam jdeš s tou kočkou?"
Tom ukáže na skrčeného Borise, který byl úplně vzadu.
"Ten jede se mou a je to kocour. Jmenuje se Boris."
Oznámím mu a dám ho do kufru Billového auta.
"Aha, tak to sorry chlape. Nevypadá moc nadšeně. Jen aby se ti tam nepoblinkal."
"Nesnáší přepravovací bedýnky."
Řeknu mu a sednu si dopředu. Bill zaujme místo řidiče a nastartuje.

Od té doby, co mé Bill viděl jen v ručníku se mi neustále vyhýbal a vůbec jsme spolu nemluvili. Když jsme vyjeli z města, nedalo mi to a musela jsem se ho zeptat.
"Kam to vlastně jedeme?"
"Do Avalonu."
"Avalonu?"
Tenhle název mě nějakou souvislost s Artušem. Vím, že Avalon byl město nebo co. Že by opravdu existovalo?

Cesta byla dlouhá a únavná. Sem tam jsem se dívala dozadu za Tomem, někdy jsme si i zamávali. Ale když jsem ho viděla teď, něco ho smetlo z cesty. Kapotou narazil přímo do stromu.
"Stůj!"
Zakřičím na Billa a vyskočím z auta. Běžím za Tomem, abych zjistila, jestli se mu nic nestalo.
"Jsi v pořádku?"
Tom právě vylézal z auta předním sklem. Byl celý od krve a jeho auto na šrot.
"Moje auto, kurva který kretén! Vylez, ať ti můžu rozbít držku."
Zpoza stromů vylezli tři Ghunové. Jejich oči zářily rudou barvou.
"Ale, to je mi překvapení, rebelská dvojčata. Rád vás zase vidím."
"Sosaburo, to jsem si mohl myslet."
Tom se pomalu zvedl a setřel si krev z koutku rtu.
"Bille, postarej se o Toki. Musím si něco vyřídit."
"Tome, neblbni!"
Ale bylo pozdě, jeho křídla nabrala ohnivou barvu. Strhla se bitka. Dva ostatní se řítili na nás. Bill si stoupl přede mě a proměnil se. Odrazil je sekerou, co držel v ruce.
Tom udeřil kladivem do země, ta se pod ním rozpadla, ale Sosabura to nezastavilo.
Bill se pral s těma dvěma, ale moc mu to nešlo. Usilovali o mě. Jednoho z nich sekl do zad, vzplanul. Ten druhý mě už ale držel.
"Toki!"
Bill zakřičel.
"Stůj, nebo jí zabiju."
Bitva ustala. Všichni se na nás dívali a čekali, co bude dál. Dýku mi držel u krku.
"Stůj."
Krev mi stékala po krku. Nebyla šance uniknout.
Použij křídla.
Slabounký halas mi napovídal. Dupla jsem mu na nohu a svými křídly odmrštila dál.
Tom vrazil pěstí Sosaburovi.
Bill zabil toho druhého.
"To máš za mou káru!"
Praštil ho znovu. Sosabura pomalu vztanul.
"To není možné."
Podíval se na mě. Já nechápala. Všichni tři na mě hleděli.
"Příště nashle."
Řekl Sosabura a zmizel.

Tom padl na kolena a vykašlal krev.
"Tome, co je ti? Tome!"
Kleknu si k němu. Slzy mi stékaly po tváři.
"To je dobré, nebreč."
Odhrnul mi ofinu z čela a zasyčel bolestí.
"Brácha si v pořádku?"
"Jo a ty?"
Bill přikývl a šel do auta pro lékárničku. Tomovo oblečení bylo promáčeno od krve. Při tom pohledu pláču ještě víc. Obejmu ho.
"Tome."
Bill šel k nám, pak se ale zastavil
Ona celá září.
Stoupl si vedle nás. Odtáhnu se od Toma, aby ho mohl vyléčit. Ale to nebylo třeba. Sice byl od krve, ale jeho rány byly vyléčeny.
"Jak…?"
"Pojďte, musíme jít."
Bill pomohl bratrovi vstát. Sedl si místo mě. Já si sedla dozadu a Bill co jak nejrychleji odjel.

Tom byl celou dobu naštvaný.
"Do háje! Co si ten Sosabura o sobě myslí? Že si jen tak přijde a zničí mi auto? Moje audi! Viděli jste to? Je celé na cucky! Sakra!"
Šlo vidět, že to auto miloval víc, než sám sebe.

Paprsky slunce mě probudily. Podívám se z okna, všude byly stromy. Protáhnu se a něco mi spadne na zem. Byla to Tomova mikina. Když spatřím tu krev na ní, před očima se mi zjeví obrázek Toma, jak klečí a krvácí.
"Tome?"
Podívám se dopředu, Řídil a Bill spal.
"Hm? Ty už jsi vzhůru?"
"Jo, kde to jsme?"
Hustá mlha začala obklopovat celou krajinu.
"Na hranici Avalonu."
"Já myslela, že Avalon navždy zmizel."
"Ano, zmizel z očí lidí. Od té doby, co Artuš zemřel a meč byl vrácen zpět bohyni, se to tady pro veřejnost uzavřelo. Takže žádní pitomí civilisti. Alespoň se nemusíme starat o turistický ruch."
Mlha pomalu ustupovala. Z ničeho nic Tom popadl Billa za rameno a začal s ním třást.
"Bille, vstávej, jsme doma!"
"Co řveš! Víš, jak jsem se tě lekl?"
"Ale no tak, snad nemáš v kalhotách?"
Zatím, co se dvojčata hádají, já zaregistruji mohutnou železnou bránu před námi.
"No tak Tome stůj, podívej, co děláš."
Prudce zabrzdí, až to s námi škubne. Bill vztáhne ruku k volantu a začne troubit.
"Co děláš? Já jsem tady řidič. Dej tu ruku z volantu."
Tom stiskne klakson.
"Halo, už jsme doma."
Nic. Čekáme asi tak deset minut.
"Kozy si ze mě dělají. Tam na ně vlítnu, vrátný má asi něco s ušima."
Odepne si bezpečnostní pás, vyjde z auta a jde rovnou k bráně.
"Brácha, kam to zase jdeš?"
"Pročistit mu uši."

Tom se řítil k bráně, zastavil se před ní a prohlížel si ji. Pak do ní začal bušit. Malé okénko se otevře.
"Promiňte, ale mám přísný zákaz sem někoho pouštět."
"Artí? Co ty tady děláš?"
"To jste vy pane Kaulitz?"
"Jo, neměl bys tak náhodou opravovat auta? Co tady děláš?"
"Ale, vrátný dostal rýmu."
Po několikátých minutách se Tom vrátil zpět.
Brána se otevřela.

















 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 29. srpna 2010 v 9:16 | Reagovat

Wow. Super. Avalon? Hmm...mám ráda Artuše. Uvidíme jak to bude dál. Nemůžu se dočkat :-)

2 Alatariel Alatariel | Web | 29. srpna 2010 v 9:38 | Reagovat

napínavý díl :-D byla by z toho dobrá kniha ;-)

3 Keta Keta | Web | 29. srpna 2010 v 11:28 | Reagovat

Skvělé! :-D

4 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 29. srpna 2010 v 13:52 | Reagovat

Já moc Artuše nemusím, ani moc nevím vo co tam go :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama