Aristokratická hrdost XIII - Láska nevyjde z módy

3. srpna 2010 v 12:50 | Berenika |  Aristokratická hrdost

Nějak jsem se zabrala do téhle povídky, takže už to vypadá tak, že bude mít do odvolání přednost před ostatními.       
P.S. Věnováno Lady Viviane, mému dalšímu SB
                                                  Vaše Berenika


Zvedla hlavu a usmála se.
,,Co tě sem přivádí?" zeptala se své nejlepší přítelkyně.
Narcisa její úsměv oplatila a rozhlédla se po místnosti.
Jako by se to tam rozzářilo, když se Elis po letech odhodlala vpustit otevřenými okny sluneční světlo.



,,Měla by ses vrátit."poznamenala. ,,Rádi tě v řádu uvítají."
Pokynula Narcise ke stolu a sama si sedla naproti ní.
,,Nejsem si tak jistá, že by zrovna mě chtěli mezi sebou. A navíc tu je ještě Sirius."
,,Rozhodně se zdá, jakoby tě Remus odněkud znal, protože to on všechny přesvědčil, abychom se k nim s Dracem mohli přidat. I ty."
Elis se rozesmála a upřela na ní nic neříkající pohled.
,,Remus?" zeptala se.
Narcisina tvář chytila jemně narůžovělý nádech.
,,Je milý."
,,Není náhodou nečistokrevný?"nadhodila Elis a sledovala Narcisin naštvaný pohled.
,,Sama takovým věcem nevěnuješ pozornost, mě z nich neobviňuj. Nezáleží mi na starých zvycích, to vše jsem dělala jen kvůli..." Hlas se jí zlomil.
Vzpomínky ještě příliš bolely.
Elis se na ní soucitně zadívala.
,,Promiň, jen jsem chtěla vyzkoušet jestli to myslíš vážně."
,,Pochybuješ?" ohradila se trochu prudčeji Narcisa, ale vzpápětí sklopila hlavu. ,,A máš na ty pochyby právo."
,,Nepochybuji," odmlčela se ,,Ale dej mi ještě čas na rozmyšlenou."
Narcisa po ní vrhla překvapený pohled.
,,Na co čekáš?" zeptala se.
,,Sama nevím, jestli mám ještě právo být mezi nimi."
,,Proč bys ho neměla?" zeptala se.
Podívala se na ní smutnýma očima.
Nemusela ani nic říkat, aby Narcisa vycítila, že se toho stalo hodně...
,,Dokud nevyřeším všechny zbylé záležitosti s naší rodinou, nemůžete se mnou počítat, promiň."
Narcisa pomalu přikývla.
Všimla se, jak se Elis šetrně vyhnula jsénu svého bratra.
Podivná shoda okolností...
Narcisa kývla.
Nechtěla se loučit, protože doufala, že ji brzy zase uvidí.
,,Ať se ti to podaří, ať už tro pro něj bude znamenat cokoliv."
I ona se vyhnula jeho jménu.
,,Opatruj se." odpověděla na to Elis a Narcisa věděla, že nic jiného už od ní ten den neuslyší.


Remus Lupin sledoval noční oblohu.
Nebyl úplněk, takže si to mohl dovolit a popravdě, on to miloval.
Snad to bylo tím, co se z něj za jasných úplňkových nocí stávalo, snad měl tu vášeň pro hvězdy v sobě od narození, ale prostě je miloval.
Nemohl toho dne usnout, musel myslet na ty slzy, které viděl stékat z tolika tváří v den Brumbálova pohřbu.
Harry, Hermiona, Ron, ale i Minerva a Nymphadora.
Tolik ztracené naděje...
Proč zrovna ten, který jim dodával nejvíce víry v jejich vítěztví.
Byl to mistrovský tah, kterým smrtijedi hodně získali.
Šach mat!
A jim vypadávali z rukou každý den další a další trumfy.
Ještě jeden jediný zádrhel, jedno zakopnutí a on se bál, že pak už by mnozí nevstali.
Nemohl s tím nic udělat, ale ještě něco ho trápilo.
Viděl slzy jedné z největších aristokratek.
Když si uvědomila, co všechno se mohlo jejímu synovi stát.
I pro ty slzy se za ně přimluvil.
A pro tu vlčici.
Opřel se lokty o stůl a složil hlavu do dlaní.
Jestli to byla jejich vlčice...
Cítil se jako by je zradila.
Vždycky s Poberty a pak v době kdy začala válka zmizela.
Téměř pokaždé, kdy myslel na Poberty je viděla před očima, dnes mu ale stále poblikával před očima její obraz.
Narcisa Malfoyová...
V den Brumbálovi smrti ji viděl poprvé, takovou, jakou byla pokud sundala chladnou masku přislušící její rodině.
Rozpuštěné světlé vlasy a smutné oči plné citu...
Vlastně byla hezká.
Krásná, to byl přesnější výraz.
Byla krásná.
Vzápětí si uvědomil na co myslí.
Zaplašil její obraz a zakázal si podobné myšlenky.
Tohle nešlo.
Podíval se na hodinky a na obzor, ze kterého právě začaly vykukovat sluneční paprsky.
Už nemělo smysl chodit spát.
Děsil se chvíle, kdy ji spatří.
Děsil se chvíle, kdy jí pohlédne do očí, protože čekal, že budou stejné jako pokaždé kdy ji viděl, kromě toho osudného dne, který všechny jeho jistoty obrátil vzhůru nohama a následně zničil do té nejposlednější myšlenky.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 3. srpna 2010 v 13:19 | Reagovat

Ahoj, dost dlouho mi to trvalo nez sem to tu nasla.Cetla si tu povíku co sem ti poslala?A dás tu jednorázovku co sme psali v lázních na blog? :-)

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 3. srpna 2010 v 13:24 | Reagovat

[1]: Dám, ale ještě ji nemám opravenou a v pc, jenom půlku. Povídku jsem ještě nečetla, ale na který e-mail jsi mi ji posílala?

3 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 3. srpna 2010 v 13:31 | Reagovat

No, na ten cos mi dala.

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 3. srpna 2010 v 13:33 | Reagovat
5 Keta Keta | Web | 3. srpna 2010 v 13:41 | Reagovat

Moc hezké :-)

6 lucrecia lucrecia | Web | 3. srpna 2010 v 14:12 | Reagovat

takové tajemné. jsu zvědavá co bude dál

7 Illian Illian | Web | 3. srpna 2010 v 17:05 | Reagovat

Páni. Začíná se to trochu zamotávat. Nemůžu se dočkat další kapitoli. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama