Aristokratická hrdost XV - Láska povznáší

27. srpna 2010 v 12:04 | Berenika |  Aristokratická hrdost
Remus přecházel rozpačitě po místnosti domu Blacků.
Nymphadora zamyšleně seděla u stolu obličej v dlaních,
Minerva pila kávu, ale pokaždé, když zvedla hrníček k ústům, roztřásly se jí ruce,
Draco se odevzdaně díval ke dveřím nebo spíš prostě do zdi, jako by ho něčím zcela zaujala, Nebelvírské trio obsadilo poslední tři místa a setrvávalo v tichu jako všichni ostatní
a nakonec Narcisa, která bezradně stála ve dveřích vedle Severuse, který ji propaloval víc než nenávistným pohledem.
Všechno se to moc zamotalo.



Do dveří vkročil další host a Narcisa ochotně uhnula, aby mohl projít, než se znovu opřela o starobylé ornamenty, které čísi hůlka vykouzlila na těch místech.
Moody na ní vrhl znechucený pohled a sedl si na jednu z volných židlí.
,,Co jste si myslela?" otočil se na ní.
Narcisa odolala jeho pohledu, avšak, když odpověděla, hlas se jí třásl.
,,Udělala jsem jedinou možnou věc."
,,Malfoyovi" zavrčel Harry a až na Draca, Narcisu a Remuse s ním všichni souhlasily.
Draco byl v pokušení říct mu něco dosti nelichotivého, ale ovládl se.
Věděl, že by to pro ně neznamenalo dobré podmínky a ty potřebovali, aby si udrželi místo v řádě.
,,Elis mi tu knihu půjčila pod podmínkou, že ji budu používat pouze k věcem, které souvisí s ochranou řádu! Myslíte, že to poruším?"
Teď už se jí ale vážně třásl hlas.
Nebyla zvyklá na takovou nenávist.
Věděla o ní,ale čelit jí z očí do očí bylo mnohem horší.
,,Ano, přesně tak." zavrčel Moody.
Remus se překvapeně otočil od zajímavých hodin, ze kterých dosud nespustil zrak, aby se nemusel účasnit toho nepříjemného výslechu.
,,Kdyby to neudělala byli by jsme mrtví, Alastore." upozornil ho na tu menší skutečnost.
Moody, ale spustil jen další proud argumentů svědčících proti nim.
Ukončil je ujištěním, že se je jen snaží dostat na svou stranu.
Remus se pohrdavě usmál.
,,Bylo by milejší, kdyby jsme tu už nebyli?" zavrčel svým vlkodlačím způsobem.
Alastoru Moodymu neuniklo to skryté ,,my" které Remus použil.
Neunikl mu ani jeho kradmý pohled k Narcise, která, kdyby nebyla Malfoyová mohla být na pokraji sil a mohla mít blízko ke zhroucení.
Ušklíbl se.
,,Nymphadoro, co vy na to?" zeptal se s pohledem na kouzelnici, o které byl znám její dobrý odhad na pravdu, který měla vrozený.
Ted její vlasy zrůžověli.
,,Neříkejte mi Nymphadoro" prskla jako podrážděná kočka a vzápětí vrhla naštvaný pohled k Moodymu a poté tím samým počastovala Remuse.
Nebylo to zrovna něco, co by zlepšilo už tak dost hustou atmosféru, která vypadala, že už nemůže být horší.
Ale potom...
V jejím pohledu bylo něco, čeho Moody, jako dlouhověký bystrozor využil pro svůj úmysl.
Nymphadora byla ještě mladá.
Až příliš mladá na to, aby uznala, že jsou důležitější zájmy řádu než její vlastní žárlivost.
,,Ale myslím, že nemluví pravdu" poznamenala spěšně.
Remus na ni vytřeštil oči, Draco překvapeně otočil pohled k Nymphadoře a Narcisa vypadala, že co chvíli omdlí.
Ale vlkodlak také viděl v pohledu, to, čeho si všiml Alastor a při pohledu na Narcisu se jen ujistil, že v Nymphadořiných očích není ani kapka upřímnosti.
,,Narciso, můžete s Dracem zůstat u mě, než se tohle vyřeší." Přejel všechny rozlobeným pohledem.
,,Jak dlouho budete chtít."



***


Opatrně sešel schody.
Musel se ještě přidržovat zábradlí, ale díky Lindě-Elis se z toho dostal.
Nemohl si pomoct, ale pořád jí oslovoval jejím vlčím jménem.
Jakmile sešel dolů pohled mu padl na známou fotku.
Pokaždé když ji viděl musel se usmát a přesto mu nebylo ani kapku do smíchu.
Pes, jelen, krysa, vlkodlak a vlčice.
Původ té fotky ve stínu zapovězeného lesa mu byl tajemnstvím.
,,Lindo." zavolal na ni, ale odpovědi se nedočkal.
Rozhlédl se po obrovském domě a zrak mu padl na pohovku potaženou černým sametem.
Přišel blíž k ní a za pomalé chůze si nadával, že hned křičel.
Odhrnul jí světlé vlasy z čela, když spala vypadala roztomile.
Pořád si nemohl zvyknout.
Už tolikrát mu dala možnost útěku, ale on od ní nechtěl utéct.
Třeba jako teď.
Spala tu.
Úplně bezbranná jako malé dítě.
Možná taková byla.
Blesklo mu hlavou.
Vlastně určitě, co jiného z ní mohlo udělat vraha.
Dětská naivita, důvěra, pláč...
Otevřela oči.
Žasl, jak jsou podivně krásné.
Vlčí, modrozelené.
Jemně se usmála a posadila se.
Pokynula, aby si sednul vedle ní.
Nemluvili.
Jen oba sledovali pohledem tu zatracenou fotku, která jim musela připomínat, co se stalo.
On by si ji nevystavil.
Miloval ty lidi, byli jeho nejlepšími přáteli a teď...
Zrádce, který se je pokusil zabít a vlčice, která byla ve skutečnosti zvěromagičkou.
Paměť se mu vrátila a on pořád postrádal tu ženu, která se o něho nějakou dobu starala.
Poznal již svoji sestřenici a bylo mu záhadou proč o něj pečovala.
Zrovna ona...
Malfoyová...
A Elis...
Vlastně byla Narcise podobná,ale odvážnější a mnohem více sebevědomá.
V tu chvíli, jako by vycítila jeho smutek, opřela si hlavu o jeho rameno a přivřela oči.
Zaskočila ho.
Ten příjemný pocit, když se k němu přitulila si pamatoval, už když mu jeho vlčice spávala na klíně za dob jejich školních let.
Tenkrát mu nevěnoval pozornost, ale teď to bylo něco jiného.
Vzpomínala a on vzpomínal s ní, beze slov, ale přesto v jasné souhře myšlenek.
,,Mám tě rád, Lindo."zašeptal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daja Daja | E-mail | Web | 27. srpna 2010 v 13:20 | Reagovat

Vážně¨? Tak to mi potom napiš jak to dopadlo :-D

2 Keta Keta | Web | 27. srpna 2010 v 13:33 | Reagovat

Úžasné :-D

3 Illian Illian | Web | 27. srpna 2010 v 13:39 | Reagovat

Joooo! Omlouvám se za výlev, to jenom ta poslední část :-D Já si prostě nemůžu pomoct...Úžasná kapitola. Opravdu. Skvělá! Těším se na další. Moc a moc :D

4 lucrecia lucrecia | Web | 27. srpna 2010 v 14:09 | Reagovat

Tak to byla zase další skvělá kapitola. Nymfadoru jsem nikdy neměla ráda a Moody si zas myslí, že jen on může mít pravdu. Jen mi pořád vadí ta barva písma, špatně se to čte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama