Aristokratická hrdost XVII - Předzvěst smrti

31. srpna 2010 v 8:28 | Berenika |  Aristokratická hrdost
Já vím, já vím, není to nic moc... Ach, zítra konečně nová škola - ne, nedám vám s tím pokoj. Mám příliš dobrou náladu, aby se mi povedla napsat další smysluplná kapitola, takže snad nevadí, že tahle není nic moc... Vaše Berenika


,,Elis" vlčice zvedla rozespale hlavu a zadívala se na Narcisu veselýma zelenomodrýma očima.
Protáhla se, zívla a jak seskočila na zem proměnila se do své podoby.
Teprve teď si všimla Narcisiných slz.
Nejdřív nemohla dát dohromady slova Narcisa a pláč, ale jakmile jí to došlo objala ji, přinutila ji, aby se posadila a odběhla kamsi do hlubin svého domu.
Narcisa se pokusila usmát, když se před ní objevil hrnek teplho čaje, ale nepovedlo se jí to.
Pak se Elisabeth vrátila.
A nešla sama.
,,Siriusi!"vykřikla Narcisa.
Postavila se.



,,Sestřenko..."usmál se na ni a objal ji stejně přátelsky jako předtím Elis.
Elis se opodál usmívala, nemohla ani doufat, že ty dva smíří líp.
Avšak Narcisa si sedla a složila hlavu do dlaní.
Nevzlykala, teď si uvědomila, že je v jiné společnosti, že oba jsou čistokrevní.
,,Ciso..." Elis si k ní přisedla a Sirius z druhé strany.
Nemohl pochopit, co se to s ní stalo.
Teď zvedla oči.
,,Věnovali... Věnovali mu jeden článek v novinách." Elisabeth vzdychla a nepřestávala ji provrtávat pohledem.
,,Ale vždyť už mu věnovali nejmíň deset článků, cissy..."
,,Ne!" ohradila se prudce ,,Já nemyslím tvého bratra."
Teď se zatvářil překvapeně Sirius.
,,Moment, jakého bratra?"
Elisabeth zrudla a Narcisa též.
Zřejmě prozradila něco, co neměla.
,,Potom ti to řeknu." vyhnula se nebezpečnému tématu.
Kdyby věděl...
,,Cisso, koho jiného jsi myslela?"
Narcisa se zatvářila ještě překvapeněji než před tím Sirius a zároveň se vyděšeně rozhlédla po domě,jakobe je mohl někdo sledovat.
,,Remuse, přece."
,,Remuse!" Ti dva vykřikly téměř ve stejnou chvíli,ale Narcisa je pořád nechápavě sledovala.
Potom sáhla do kabelky a předela jí zmačkané noviny.
Někdo je nejspíš ve vzteku zmačkal, ale proč si je schovávala?
Elis proběhla očima první stránku a nevěnovala pozornost Narcisině fotografii až se dostala k malému odstavci, který potřebovala.
Zbledla a mlčky podala noviny Siriusovi.
Ten jakmile dočetl vyskočil.
,,Ty..." zadíval se na Narcisu jakoby ji chtěl zabít, avšak docílil tím jen toho, že se znovu rozvzlykala.
Elis zatím mlčky přihlížila.
Nic nemohlo donutit aristokratku brečet.
Snad jen...
,,Siriusi."protočila oči, když jí došlo, že si jí ani nevšiml.
,,Tichošlápku!"zavrčela až jí konečně věnoval plnou pozornost.
,,Ona nic neudělala." podotkla jemně a sledovala jeho reakci.
Sirius byl ovšem téměř rudý vzteky a nemohlo ho uklidnit nic jiného než pravda.
Povzdychla.
,,Dobrá tedy, nemohla mu ublížit, ani ho vlákat do pasti, protože ho má ráda."
To pomohlo.
Sirius začal koktat něco ve smyslu ,,cože" a ,,jak to?"
Narcisa zvedla hlavu a zapomněla i plakat a na Elis se podívala dost vyděšeně.
,,Jak to víš?" zeptala se prudčeji než měla v úmyslu.
,,Já to nevím, ale vidím ti to na očích." vyhnula se tématu čtení myšlenek, proti kterému neměla Narcisa ani zdaleka šanci.
,,Co se stalo?" zeptal se Sirius než to stačila udělat Elisabeth.
Pokrčila rameny.
Sirius zavřel oči, jakoby si potřeboval uvědomit a poskládat co se dozvěděl - tedy vlastně téměř nic až na to, že jeho sestřenice si začala s jeho nejlepším přítelem.
Ale Elis to došlo...
Koneckonců, četla myšlenky i  bratrovy a neměla a věděla, jak mu na Narcise záleží.
A na ní taky...
Měl by si však zvyknout, že nemůže mít ani jednu z nich.
,,Viděl tě někdy můj bratr s Remusem?" zeptala se a zkoumavě ji přejžděla pohledem.
Narcisa zbledla.
,,Chtěly zaútočit a já použila tvá kouzla, takže se jim to nepodařilo. Tam mě viděl s Remusem, jak... " Kdyby neměla strach nejspíš by zrudla, ale teď naštěstí nic nemusela dokončovat.
Došlo jim to.
Takže tak daleko to došlo...
Zamračeně sledovala stěnu před sebou.
,,Už jsem ho nechtěla zabít, protože jsem viděla, jak mu na nás záleží, jako jsem to viděla v očích svého otce... Než zemřel"
Sirius se nadechl aby se konečně zeptal na okolnosti její rodiny.
Teprve teď viděl, jak málo toho o ní vlastně ví, ale předběhala ho.
,,S Malfoyovými, prostě nelze vyjít." Z její tváře se nedalo nic vyčíst.
V takových chvílích vraždila.
Teď už konečně věděl, co z ní udělalo vraha...
Teď znal odpověď na otázku, kterou si pokládal den co den..
To byla vina její vlastní rodiny...
Stejně jako on měl být mrtvý vinou svojí...
Když se otočil na místo, kde stála už tam nebyla.
Byla pryč a zůstala tu jen zlověstná předtucha smrti...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 31. srpna 2010 v 11:00 | Reagovat

Co to říkáš! Vždyť je to úžasná kapitola! :-D

2 Illian Illian | Web | 31. srpna 2010 v 12:53 | Reagovat

Souhlasím s Ketou! Báječná kapitola. Sirius, Sirius ... ach jo, já pro něj mám prostě slabost :-D

3 lucrecia lucrecia | Web | 31. srpna 2010 v 14:42 | Reagovat

Co zase kecáš, je to skvělá kapitola. Moc se mi líbí ty vztahy mezi nimi. A doufám, že zítra přidáš článek o svojí nové škole, protože mě to moc zajímá.

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 6. září 2010 v 14:09 | Reagovat

Ne ne!
je úžasná :)
je zvláštní že kvalita zůstává. U většiny spisovatelů je dobrá jedna knížka, a ty ostantní nestojej za nic :-!.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama