Zničená maska z ledu 12 - Jako den a noc

11. srpna 2010 v 12:00 | Berenika |  Zničená maska z ledu
Lucius vztekle rozrazil dveře vlastní vily.
A prudce je za sebou zase zabouchl.
Odhodil plášť někam stranou.
Ať si ho uklidí kdo chce.
Vešel do kuchyně.



Narcissa zvedla hlavu a podívala se na svého muže od stolu s připravenou večeří.
,,Ahoj"pozdravila ho.
Ignoroval ji,ale ona se jen tak nehodlala vzdát.
,,Máš tu večeři"
Nestála mu za pohled.
,,Už jsem si stačil všimnout,Cisso"
Narcissa se na něj upřeně dívala.
,,Tak pojď jíst."
Teď se na ní Lucius otočil.
V takovémhle stavu,takhle rozčileného ho ještě neviděla.
,,Cisso,to že jsi moje manželka neznamená že mi můžeš říkat co mám dělat!"
,,Nikdo mi nebude říkat co mám dělat!"
Narcissa se už už nadechovala k odpovědi,když ji něco v Luciusově hlase zarazilo.
Jako instinkt,který říkal,že není dobré ho dráždit.
,,Promiň"
Lucius se na ní znovu podíval.
Tak to by Denisa neřekla.
Copak jeho žena nic nechápe?
,,Já vím,že si můžeš dělat co chceš"dodala Narcissa se sklopenou hlavou.
Sledoval svou ženu jak vychází schody ke svému pokoji.
Možná čekala že jí zavolá zpátky.
Nedočkala se.
Lucius vzal do ruky sklenku s vínem.
Upil a zvedl ji k očím.
Jako krev,pomyslel si.
Přemýšlel.
Snad už potisícé v duchu srovnával svou ženu s Denisou.
Byly tak rozdílné.
Blondýnka a černovláska.
Byly jako den a noc.
Vybral si temnou stranu.
Tak proč si nevybral i černovlásku?
I Denisu.
Protože nechtěla.
A proč nechtěla?ptal se sám sebe.
,,Protože jsem smrtijed"zavrčel potichu.
Vztekle mrštil sklenku proti zdi.
Sledoval jak se víno rozlévá po podlaze.
Každá kapka rudého vína jakoby byla zároveň kapkou jeho krve.
Copak Denisa nepoznala,že ji má doopravdy rád?
Sakra proč?
Něco mu říkalo,že to poznala.
A proto mu taky zmizela.
Věděla,že by je to mohlo oba až příliš lehce zničit.
Ale on ji tak chtěl.
V očích se mu jen při pomyšlení na ni zračila touha.
Získá co chce!
Vždycky!
Vzal pero a inkoust.
Napsal na kus pergamenu:
Cisso,doufám že máš stejný názor jako já.
Běž na ministerstvo.Požádej o rozvod a já svou žádost pošlu poštou.
Lucius
,,Accio"křiknul a obratně zachytil svůj plášť.
Přehodil si ho přes rameno a vydal se pryč z vily.
V očích se mu při tom zračila ona zvláštní touha a konečně také přesvědčení.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 11. srpna 2010 v 22:31 | Reagovat

Páni. Rozvod O_O Nemůžu se dočkat pokračování. Úžasná kapitola. Úplně jsem před sebou viděla Lucika...pardon, já mu tak vážně říkat nebudu...možná :-?  :-D

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 12. srpna 2010 v 11:07 | Reagovat

[1]: No to nevadí XD Jen mu tzak říkej (Chudák... :-D )

3 Illian Illian | Web | 12. srpna 2010 v 11:21 | Reagovat

[1]: Tak jo, Lucik se má na co těšit :-D

4 Keta Keta | Web | 14. srpna 2010 v 19:41 | Reagovat

Ty jo, nějakou "náhodou" jsem si k tomu pustila hudbu a ta jako by plynula přesně podle příběhu xD Třeba ve chvíli, kdy zahodil tu sklenici xD Takový náhlý vyvrcholení hudby... Úplnej náraz... :-D Mno prostě dokonalost sama :-D

5 lucrecia lucrecia | Web | 21. srpna 2010 v 12:56 | Reagovat

Wow rozvod, no chudák Narcissa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama