Zničená maska z ledu 13 - Vina a nevinost

12. srpna 2010 v 12:00 | Berenika |  Zničená maska z ledu
Molly Weasleyová seděla v objetí svého manžela na lavici před ošetřovnou.
Madame Pomfreyová jim zakázala přístup k dceři už když ji včera večer Remus přinesl.
Harry celý den přiváděl ošetřovatelku k šílenství prosbami o přístup k Ginny,ale ona se obměkčit nenechala.
Remusovi obavy se naplnily.
Ginny měla nějaká vnitřní zranění,avšak podle toho co jim školní lékařka stačila říct,si s nimi hravě poradila.
Konečně se otevřeli dveře.
Molly se prudce zvedla.
Z té usměvavé ženy kterou Harry znal se proměnila v ustaranou a vypadala o hodně starší.
Arthur vstal už pomaleji.
Trochu se děsil co uvidí.



Viděl lékařce na očích,že něco není v pořádku.
Přesvědčoval se že se mu to jen zdá.
Manželé překročily práh.
,,Ginny"zavolala Molly na svou dceru.
Ta se na ní ani nepodívala a otočila se na druhý bok.
Molly se ke své dceři rozběhla.
Sedla si k její posteli.
,,Ginny,drahoušku,co je ti?"
Tady něco nehrálo.
Ginny vypadala v pořádku,ale zdálo se jako by svou matku vůbec nepoznávala nebo s ní nechtěla mluvit,což si nikdo nedokázal připustit.
Molly se otočila na ošetřovatelku se zoufalým výrazem v očích.
,,Co je jí?"
,,Jako kdyby mě vůbec neslyšela."
Ošetřovatelka se chvíli neměla k odpovědi.
Rozmýšlela důkladně jak má sdělit svůj názor na stav své pacientky.
O pak odpověděla:
,,Po úspěšných kouzlech,která vyléčila všechna zranění,jsem jí dala uspávací lektvar."
,,Po chvíli jsem jí však musela probudit,protože křičela ze spaní."
,,Je to zvláštní,musela mít opravdu živý sen,jinak by nekřičela."
Molly se na ní nechápavě podívala.
,,Neměla uspávací lektvar?"
A odpověď mluvila za všechno:
,,Říkala jsem že měla živý sen,muselo to být v hodině kdy se jí to stalo."
,,A"....Ošetřovatelka znovu zaváhala...,,Ze snu křičela,že zabila."
,,Když se probudila,začala se chovat takhle."
,,Popravdě nikdy jsem to neviděla,ale myslím,že nechce s nikým mluvit."
Molly nesnesla lítostivý pohled přísné lékařky a odvrátila tvář.
Arthur poprvé promluvil.
Pořád se nemohl smířit s tím co slyšel.
,,Jak dlouho bude....?"nenacházel vhodná slova.
Madame Pomfreyová však pochopila a znovu již pevným hlasem odpověděla.
,,Jak dlouho bude chtít"
A pak už mírnějším hlasem dodala:
,,Měli byste jít"a zavřela za nimi dveře ošetřovny.

Ten den něco před půlnocí,když už všichni spí,kromě....
Ginny seděla na posteli.
Nedokázala usnout.
Vždyť ona ho zabila!
Dobrá,byl to smrtijed,ale taky člověk.
Tam na té hodině nabyl čas myslet na následky.
Prostě otevřela lahvičku a....prudký výbuch...
Víc si nepamatovala.
Teď už s nikým mluvit nebude.
Vždyť až se její máma dozví,že zabila...
Už nebude s nikým mluvit.
Když dokázala zabít jednou,co kdyby ublížila i svým přátelům.
A na lektvary taky nikdy nepůjde.
Nejlíp by bylo kdyby ji nechaly tady,na ošetřovně,úplně samotnou,aby nikomu neublížila.
Ozvalo se ťukání,které přerušilo její úvahy.
Zamyslela se.
Kdo by to mohl být?
Všichni by už měli spát.
Tohle by bylo podobné Harrymu.
V noci se vykrást z postele a jít jí navštívat.
Bezděky se usmála.
V tom se jí před očima vybavil Blackův obličej,těsně před výbuchem.
Ten pocit vítězství!
A přece prohrál.
Poprvé v životě...a zároveň naposledy.
Naposledy díky ní!
Úsměv jí zmrzl na rtech.
Ano jen díky ní.
Díky tomu že tam vhodila celou lahvičku.
Kdyby to neudělala tak by ještě žil....A třeba by ji zabil.
Nevnímala klepání ozývající se v pravidelných intervalech.
Podívala se do okna.
Zaostřila.
Jako by se tam něco mihlo.
To byl určitě testrál.napadlo jí.
Už je vidí,protože viděla smrt.
Posmutněla.
Klepání zesílilo.
A přece bylo tak tiché aby nevzbudilo nikoho krom ní,kdyby spala.
Lehla si a zavřela oči.
Jestli ten kdo klepe čeká na pozvání,tak se nedočká.
Tomu venku však došla trpělivost.
Slyšela jak se otevřeli dveře a tiché kroky směrem k ní.
Cítila že někdo stojí nad ní.
Vdechla vůni.
Neznala ji.
Třeba to bude madame Pomfreyová pomyslela si.
Pak tu vůni poznala.
Kdyby nebyla tma poznal by chlapec nad ní že zbledla.
Cítila drahou značku kolínské a věděla že tuhle si může dovolit jediný člověk z Bradavic.
Otevřela oči.
Nemýlila se.
Úplně zapoměla že nechce mluvit a vnímat okolí.
Zmateně a převapeně se dívala do tváře,studentovi,kterého by tu nejméně čekala.
Že by o ní přece jen někdo stál?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 12. srpna 2010 v 20:23 | Reagovat

Lucik to nebude, tak zkouším jeho syna :-D
Krásná kapitola. Už se nemůžu dočkat další. :-)

2 Keta Keta | Web | 14. srpna 2010 v 19:47 | Reagovat

Sakra, myslím že Draco, i když silně pochybuji xD

3 lucrecia lucrecia | Web | 21. srpna 2010 v 13:03 | Reagovat

Tak to se vyvíjí dost zajímavě. A líbí se mi, jaké pociy jsi dala Ginny, že nad tím jen tak nemávla rukou ale že sit to zabírá asi jako většina lidí v její kůži.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama