Zničená maska z ledu 26 - Smrt jako součást plánu

31. srpna 2010 v 10:46 | Berenika |  Zničená maska z ledu
Ach, ano. Já už to chci dokončit... A proto se ještě teď musím pustit do další kapitoly... Uvidíme, možná tu bude ještě dnes... Vaše Berenika

Stála tam jen tak.
Klidná, rozvážná jako mramorová socha.
Jako aristokratka.
Její tvář pokrýval přes vážnost situace drobný úsměv.
Přejížděla očima po příchozích a po síni zalité svitem svíček.



Draco, který k sobě tiskl Ginny a snažil se ji před zraky smrtijedů skrýt, Lucius, který stál bezradně mezi nimi s rukou na hůlce, připraven kdykoli se postavit na její stranu, Remus, který na ně hleděl opovržlivě poté, co jeho i ostatní členy řádu svázali a nakonec Harry, který stál před tím netvorem, který jí tenkrát vzal všechno, co měla.
Její černé oči se zúžily.
Bylo toho moc, ale pomsta byla hlavní...
Podívala se na Luciuse a usmála se.
Takovým úsměvem, jakým se usmívá šťastná žena, když dosáhne všeho, co chtěla.
Úsměvem zamilovanosti, která jemu byla zase dlouhou dobu naprosto cizí.
Zabloudila pohledem ke všem v místnosti včetně smrtijedů.
Když sledovala mladý pár - Ginny a svého syna - objevila se v jejích očích mateřská láska a pýcha.
Byla na něj pyšná.
Věnovala omluvný pohled Remusovi a doufala, že pochopil, avšak uražený vlkodlak prokázal, že nejen aristokrati jsou hrdí, a s hlavou hrdě vztyčenou se odvrátil.
Sklopila oči, avšak když je zvedla, vrátil se jí ten kamený výraz se kterým přejížděla smrtijedy.
Čekala na záminku.
Jakoukoli záminku, za kterou by mohla zabíjet.
A přesto nechtěla.
A věděla proč...
Zahalená v černém plášti stála a nehýbala se.
Nic víc...
,,Denisa Carthyová." pronesl jeden smrtijed pohrdavě v odpověď na Voldemortův tázavý pohled.
,,Rebeca Elizabeth Marika Denisa de Carthy, hlupáku." zavrčel Voldemort a kupodivu se mírně uklonil po vzoru anglických aristokratů.
Všichni zalapali po dechu, jen ona zůstávala klidná,i přes vlnu odporu, který pocítila, při jeho úkloně.
Strojeně se usmála a též se uklonila s vrozenou elegancí.
,,Neříkala jsem, že se brzy setkáme, Tome." zašvitořila.
Voldemort zbledl vzteky ještě více, než snad bylo možné.
,,Jistě Rebeco..." odpověděl pordavě.
Kypělo to v něm vzteky, že použila jeho jméno.
,,Ale no tak, snad se nebudete zlobit." usmála se znovu.
Smrtijedi na ní mířili hůlkami.
,,Hlupáci, nemůžete jí ublížit!" zaječel kouzelník na své věrné, kteří okamžitě sklonily ruce.
Sebevědmí jí zářilo z tváře.
Vyhrávala.
V tom jeden ze smrtijedů přiskočil k pánu zla a něco tiše šeptal.
Něco, co neslyšela a to ji znepokojovalo.
Voldemort pokýval hadí hlavou a svým jedinečným, odporným způsobem se na ni podíval.
,,Má drahá Rebeco, prohrajete."
Zamračila se.
,,Ale ne, Tome, to vy."
Podkopal její sebevědomí v základech, ale ona pořád viděla toho smrtijeda, jak se pomalu otáčí směrem k...
Teď jí to došlo.
,,Tome..." rozesmála se.
,,Snad si nemyslíte, že jsem tak hloupá, chcete teď zabít Luciuse, že?"
V jejím hlase sice zazněla otázka, ale bylo to pouze konstatování.
,,Ano, Rebeco a vy byjste musela zabít mě, abyjste mu dokázala pomoct."
Triumf mu zazněl v hlase a ona na to zareagovala jen širokým veselým úsměvem.
Tohle znervózňovalo Voldemorta.
Takhle se nesmála, když jí kdysi přišel žádat o pomoc do jejího hradu.
Vlastně to byla jeho vina, že ji upozornil, na jeho opětovný postup a že se obrátila proti němu.
Jenže on už nemohl myslet normálně.
Nemohl pochopit, na co myslela ona už před lety.
,,Neuděláte něco?" zeptal se podezíravě.
,,Ne." odpověděla prostě jedním slovem a pokrčila rameny.
Klid před bouří...
Všichni byli bledí.
,,Na čí jste vlastně straně,Rebeco?" zeptal se jí, snad s nadějí, že by byla na té jeho.
,,Kdybyjste byla možná by to mohl přežít..."
Úlisně ji obcházel v kruhu.
Stála k němu chvílemi i zády, ale to bylo součástí plánu.
Jen součást plánu.
Smrt a život...
Teď rozhodovala ona.
Nebyla nadarmo nejlepší královnou kouzel za dvě tisíciletí.
Risk je zisk...
,,Nezáleží mi na tom, jestli se pokusíte někoho zavraždit nebo ne." odvětila prostě.
A reagovala na jeho úlisný škleb dalším úsměvem.
Vlastně se smála celou dobu, ale teď jí vysloveeně cukaly koutky.
Jen počkej, myslela si, jen počkej... Tome.
Voldemort kývl hlavou ke svému věrnému služebníkovi.
,,Zabij ho."
A smrtijed šel a pronesl ta dvě slova s hůlkou namířenou na jejího přítele.
,,Avada kedavra."
A zelený paprsek se rozlétl správným směrem a nepřerušen dolétl k cíli.
Trefil ho přesně.
Přesně... Jak chtěla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 31. srpna 2010 v 11:05 | Reagovat

Woow, tak to je úžasné :-D Rychle dáál!! :-D

2 Illian Illian | Web | 31. srpna 2010 v 12:57 | Reagovat

Co? Cože?!? O_O  Jak doletěl přesně k cíli? Snad Lucik...ne, ani na to nemyslím. Jdu číst dál, jinak mám pocit, že se tady nervově zhroutím. Už jsem ti říkala, jak tvé povídky prožívám? :-D

3 lucrecia lucrecia | Web | 31. srpna 2010 v 14:47 | Reagovat

Páni, tak to jsem nečekala a ani to nechápu. Tak snad se to vyjasní v další kapitole, ale přece by ho jen tak nenechala zabít.

4 Miss.Lavender Miss.Lavender | Web | 31. srpna 2010 v 14:56 | Reagovat

Tak na začátku kapitoly jsem si myslela, že schce nechat zabít sebe a ona takhle? Docela mě to překvapilo. Musí to být hodně důležitý plán, aby kvůli němu nechala zabít Luciuse bez mrknutí oka.. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama