Aristokratická hrdost XX - Zradit a ublížit

7. září 2010 v 16:58 | Berenika |  Aristokratická hrdost
Jsem na tuhle povídku pyšná... Ale stejně se mi to nelíbí, protože jsem tak unavená, že jsem ji psala nejméně hodinu XD Než já něco vyťukám na klávesnici v tomhle stavu, tak to trvá...
Vaše unavená Berenika

Vrhl na Narcisu smutný pohled a vzápětí se podíval na svou přítelkyni.
Pod nohama se jim váleli rozthané výtisky denního věštce a mezi nimi seděla šedočerná vlčice s nádhernýma zelenomodýma očima.
Nejsmutnějšíma, jaké kdy viděl.



Na stolku hořela zeleno bílá svíce a kolem celá stěna pokrytá zmijozelskými barvami.
Stěna naproti byla zase zlatočervená a celkový dojem byl...
Příšerný....
,,Elizabeth." vyhrkla Narcisa...
Její nejlepší přítelkyně se na dva dny úplně zamkla v pokoji a za tu dobu to tam změnila.
Dokonale...
K horšímu...
V tu chvíli se proměnila zpátky.
Zamrkala, pokusila se o úsměv a sedla si zase na postel.
Něvěnovala jim ani jedno slovo.
Jen si tiše sedla a zvedla trochu hlavu, když se ozval zvonek.
Narcisa i Sirius okamžitě vytasily hůlky.
Nikdo jiný o jejich malém úkrytu nevěděl, avšak Elis doslova vyletěla, jako by věděla kdo bude stát za dveřmi.
Zastavila se uprostřed místnosti a zírala toužebně na dveře.
Jakoby se je snažil kdosi mučit, otevíral je pomalu...
Obezřetně.
Zřejmě tam nikdy nebyl.
Konečně spatřili, kdo mezi ně zavítal.
,,Luciusi..." vydechla Narcisa a kdyby ji Sirius nechytil, nejspíš by omdlela.
Draco se zastavil na schodišti a jemný úsměv, kterému se za pobyt na tomto místě naučil, mu zmrzl na rtech.
,,Otče..." zamumlal nevěřícně spíš pro sebe než pro něj.
Avšak Elis se nepochopitelně objevil na tváři úsměv... A jemu taky.
Najednou se pohnula a doslova mu skočila kolem krku.
Přitiskl ji k sobě, i když zprvu pod její váhou zakolísal.
,,Bratříčku... Bála jsem se..."
Všichni v místnosti ztuhli.
Elis ho měla nenáviděla...
Musela ho přece nenávidět...
Ale na druhou stranu mu teď říkala bratříčku...
Lucius Malfoy měl přivřené oči a tiskl svou sestru k sobě.
Chyběla mu.
Ty příjemné dětské chvíle.
Konečně je otevřel a pokusil se je zbavit toho chladu, jak se to povedlo Elisabeth, avšak Narcisa jen o několik kroků ustoupila a když narazila do stěny bezradně se svezla k zemi.
Elis se zatvářila překvapeně.
Teprve teď jí došlo, že nejspíš nebyl nejlepší nápad dát ty dva k sobě.
Lucius udělal krok směrem ke své ženě, ale ona ho chytila za ruku a zavrtěla hlavou.
Zamračil se, avšak viděl, že teď má ona pravdu, a tak po chvíli přisvědčil.
Co se to děje...
Myslel opravdu, že ona má pravdu?
Chystal se k odporu avšak když se nadechoval jeho sestra si toho všimla, vlepila mu pusu na tvář a ,,odtančila" do svého pokoje.
Zamrkal.
Nejdřív nevěděl, co se děje, pak mu došlo, jak na něj dokáže po těch letech vyzrát a raději mlčel.
Nemohl se na Narcisu ani podívat...
Bolelo to.
Kdesi hluboko, kde si to ještě dokázal připustit ho bolelo, že ji vlastně jenom má rád.
Že ji řadí na stejné místo jako svou sestru...
jako nejlepší kamarádku.
Zavrtěl hlavou.
Nechápal už vůbec nic.
Nechápal svoje myšlenky, které si nikdy nepřipouštěl.
Nechápal své chování, které se mu teď zdálo naprosto nevhodné.
Nechápal svou sestru, že s ním ještě chce pořád být.
Nechápal...
Nevěděl...
Snad jen znal Narcisu...
Znal její pocity, cítil je sám, ale jen ona je dokázala i pociťovat na povrchu.
On jenom uvnitř.
Nikdy nebyly tak silné jako dnes.
To možná proto, že jich bylo příliš, že si Elisabeth znovu pustil příliš blízko do srdce.
Nebo spíš příliš daleko.
Sirius na něj pořád mířil hůlkou.
Sirius...
Překvapeně se zahleděl do Blackových očí.
Co ten...
Pak vrhl pohled na Elis, která se rozverně procházela kolem jakoby nic a podala Narcise šálek čaje.
Když si ho nevzala prostě ho položila na zem vedle ní.
Sirius si povzdechl, zatímco ji stejně jako smrtijed vedle něj sledoval po celou dobu kdy pricházela.
Nakonec se postavila mezi ty dva a zůstala stát.
jen čekala, kdo promluví první.
Věděla, že pro jejího bratra by to bylo nepřijatelné, a že Sirius bude mlčet už z trucu.
Draco však nevěděl nic.
,,Vy..."
Rozčileně se na svou tetu otočil.
,,Zradila jste nás."
Hořkost v jeho hlase ji zarazila.
Narcisa nepřikývla, ale když zvedla uplakané oči, všimla si v nich toho samého jako u Draca.
Podívala se na Siriuse...
A viděla jen to samé...
Pocit zrady a ublížení...
A ona jim tím možná ublížila...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 scarletdiary scarletdiary | Web | 7. září 2010 v 17:00 | Reagovat

Taký nezrozumiteľný ruský prízvuk keď nerozumieš nijaké slovo ? :D

2 Keta Keta | Web | 7. září 2010 v 17:20 | Reagovat

Úžasné :-D

3 Illian Illian | Web | 7. září 2010 v 18:41 | Reagovat

Páni. Je to tak napínavé! Asi prasknu nedočkavostí! Nádherná kapitola...rychle jdu číst další :-D

4 lucrecia lucrecia | Web | 7. září 2010 v 21:56 | Reagovat

Tak ten konec se mi hrozně moc líbil. Ještě, že je tu další kapitola.

5 yellow-dog yellow-dog | Web | 10. září 2010 v 13:55 | Reagovat

tahle je ůplně úžasná, jak tam píšeš ty deataily... doufám že ještě nějaký přibudou :).

PS : no jo, no jsem líná XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama