Aristokratická hrdost XXII - Zlo prověřuje věrnost... A tvoří přátelství

8. září 2010 v 16:51 | Berenika |  Aristokratická hrdost
A je tu další... A já se musím jít připravit do školy... Ach, kéž už by to bylo za mnou... Nebo kdyby alespoň byla pořád čeština, hmm... Jsem blázen... Ale já se těším, na zítřejší sloh XD Resp. já se těším do školy, ale chtěla bych se omluvit tomu chudákovi, který seděl na lavičce, když jsem si sedla do autobusu a holky mi přes okénko zpívaly naši hymnu... Tušili byjste, že já budu na zastávce štěkat? Ne? Já také ne... Dokonce nejsem ani zvyklá rozebírat kluky... Vždycky se mi vysmály, ale měly jste vidět dnešek... Chudáci... A ten už zmíněný se zatvářil, jako by ho pobavily, jak na mě pokřikovaly a já, jak jsem zezadu do sešitu geometrie napsala, že jsou šílené a přitiskla to na sklo. Souhlasily... No jo, kdybyjste potkaly vyjící, štěkající a imitující opice, tři holky... Tak to budeme my... Vaše Berenika

Tiše se rozesmála.
To je zchladí...
Zavřela za sebou dveře a upřela pohled na Narcisu a jejího syna, který na ní pořád nedůvvěřivě hleděl.
Vytáhla hůlku a namířila na něj.
Trhnul sebou.
Narcisa zbledla.
Hořce se usmála a sklonila špičku hůlky k podlaze.
,,Nemusíš se na mě dívat takhle, Draco, já vám nic udělat nechci." otočila se a rozhodla se raději odejít.
,,To určitě."uslyšela za sebou.
Zastavila se v polovině cesty zpátky ke dveřím.
Její oči vyprávěly o životě.
,,kdybych vás chtěla zabít..." utrousila s pohledem upřeným na svého synovce, až musel uhnout očima ,,Byli by jste mrtví."
Narcisa si pohrávala se svým vyšívaným kapesníčkem.
Převracela ho a prsty hladila písmena svého jména.
Bylo jasné na co myslí.
,,Elis..."
Povzdechla a zarazila se podruhé, avšak něco ji říkalo, že tohle bude vážné.
Posadila se k nim a přičarovala si sklenku vína.
,,Čaj?" zeptala se formálně.
,,Malinový, děkuju." odpověděla s úsměvem Narcisa a Elisabeth spadl kámen ze srdce.
Bála se, že už to mezi nimi nebude jako dřív.
Přece jen se Narcisa chovala už od rána odtažitě.
,,Já myslím, že jsem Luciuse nikdy opravdu nemilovala..." přerušila tok jejích myšlenek.
Pomalu přikývla.
,,Já jsem ho zase nikdy opravdu nenáviděla, jen jsem si to uvědomila až teď." usmála se.
,,Jsme si kvit."
Narcisa jí také věnovala úsměv.
Draco už zmizel kamsi jinam, a ty dvě tam seděli, znovu jako nejlepší přítelkyně.
Koneckonců jimi byly.
,,Tak na zdraví." rozesmála se naplno Narcisa a keramický hrníček se setkal se skleněnou sklenkou rudého vína.
,,Sirius ho nemá zrovna v lásce." podotkla Elisabeth.
,,To nemá, ale Lucius si ho taky zrovna nezamiloval."
Zelenomodré oči se rozšířily.
,,To se poddá."
Jakoby se v jejích očích rozsvítily hvězdy, pomyslela si Cisa.
Duší je Nebelvířanskou, ale srdcem patří do Zmijozelu...

*** V parku nedaleko ***

Věděla, co se tam stane, ale neřekla to jim.
Lucius přecházel sem a tam kolem lavičky, kde je před víc, jak pěti minutami jeho sestra nechala stát.
Sirius na něj pobaveně hleděl, když se jeho pláště chytilo malé děvčátko, upřelo na Malfoye zářící oči a zeptalo se.
,,Vy jste loupežník? Maminka to říkala."
Lucius jen stiskl pěsti.
Je to jenom malé dítě, je to jenom dítě, malé, hodně malé dítě...
,,Ne, to opravdu nejsem." zavrčel a holčička se na něj znovu vylekaně zadívala.
,,To loupežníci říkají, vy lžete, jste loupežník." žvatlala a sotva dožvatlala odběhla kousek dál, kde se začala s jekotem honit s jednou z kamarádek.
,,Já jsem teď loupežník!" křičela a vesele se smála.
Dlouhé světlé vlásky mu připoměli jeho sestru.
Kdoví...
Třeba by tohle řekla i ona.
Podvědomě se pousmál, určitě by to ta jeho malá sestra byla schopná říct.
S tím rozdílem, že ten blázínek by mu to dokázal říct ještě teď.
Bylo v ní cosi dětsky dospělého.
Vlastně sám nevěděl, co tím myslí, ale věděl, že je to pravda.
Zablesklo se.
Malá holčička se otočila a začala křičet čísi jméno.
Bylo mu to jedno.
Za rohem, kam směřoval ten vystrašený pohled laních očí malého děvčátka nejspíš čekala její maminka a hrála s ní na ,,loupežníky"
Zato Sirius poznal, že se děje něco, co není v pořádku.
V té chvíli uhodilo do stromu tak těsně vedle malé dívenky, že to ani nemohla být náhoda.
V té chvíli už oba dva stáli vedle sebe.
Spory museli stranou.
,,Opovaž se zradit." zavrčel Sirius na muže vedle sebe.
,,To se spíš podaří tobě..."
Na víc nadávek neměl čas, protože jeden z příchozích smrtijedů se zjevně nechtěl vzdát a zamířil na tu malou.
V tu jednou vteřinu mu připomněla jeho sestru tak zřetelně jako by jí byla.
Já jsem ji zradil, prolétlo mu hlavou a vrhl se před kletbu.
Jednou rukou chytil tü dívku kolem pasu a lehce ji zvedl nad zem, v druhé držel hůlku, kterou odrazil seslané kouzlo a ještě poslal jednoho smrtijeda k zemi.
Otočil se a posavil dívku za další rozložitý strom a vrhl se do bitvy.
Během minuty Blackovi ke svému překvapení zachránil život a během druhé ho kupodivu zachránil Black jemu.
V té třetí se toho seběhlo moc najednou.
Jeden ze smrtijedů jaksi Siriusovi vyrazil hůlku a Sirius jemu na oplátku taky.
Lucius si toho ani nevšiml, měl sám dost práce s dalšími dvěma.
Z deseti zbyly už jenom tři.
Neměl slitování.
Zabíjel.
,,Avada kedavra!" vykřikl už podeváté.
Nevadilo mu to.
Znal je.
Nebyl nikdo, krom jeho bývalého pána a ten se také nedal počítat, komu by na nich záleželo.
Překvapilo ho, že v duchu věděl, že už by nikoho, koho má někdo rád, byť by byl sebevětší arogantní idiot jako Black a nebo vrah a smrtijed.
,,Malfoy, přestaň, nebo příjde o krk."
otočil se.
To si mohl myslet.
Black, kterého ti dva drželi mezi sebou, prudce zavrtěl hlavou.
,,Nesmíš jim dovolit aby vyh..."
Smrtijed mu zasadil ránu do hlavy, že Sirius na chvíli ztratil vědomí.
Malá holčička stála za stromem, kam jí před chvílí postavil, ale jak je zvykem dětí, nevydrží dlouho stát na místě, ať to stojí, co to stojí.
Nechápala, že viděla smrt stejěn staré malé dívenky, nechápala.
Viděla jen spoustu mužů v dlouhých černých pláštích s maskami na obličeji, kteří leželi na zemi.
Ti prohráli.
Pro ní to byla hra.
A ty hodné pány, co neměli masky - protože bylo jasné, že loupežníci musí mít masky - drželi v zajetí ti další dva zlí.
Na její tvářičce se objevil úsměv.
Sebrala do ruky kámen, který se jí první namanul a hodila.
Nedohodila daleko, ale stačilo to, aby si smrtijed, který držel Siriuse všiml, že to bylo namířeno na něj.
Elis, Elis, Elis...
Znělo Luciusovi sestřino jméno v hlavě.
Vždyť ona je vážně taky taková.
Dívenka už měla  ruce šišku, která ležela jen kousek od kamínku, který hodila předtím.
Rozmáchla se, až to vypadalo, že upadne, ale udržela rovnováhu a hodila.
Smrtijed se rozzuřil.
Pustil Siriuse a nevnímal svého chytřejšího kolegu.
,,Ty malá..."
,,Avada Kedavra!" zakřičel Lucius a zachránil nejen sebe, ale i toho troubu, co se nechal chytit a tu malou.
Poslední smrtijed se dal na zbabělý útěk.
Malá dívenka začala vyskakovat vysoko do vzduchu a vykřikovala do světa své nadšení.
Na tohle ale bude muset zapomenout...
Přešel s úsměvem k ní a překvapeně vydechl nad její váhou, když mu nadšeně skočila kolem krku.
Namířil na ní hůlku a pronesl tiché kouzlo.
Položil spící dívenku na jednu z laviček a zamumlal ještě jedno kouzlo, aby neumrzla než jí budou hledat.
Vymazal jí paměť.
Na její malé tělíčko to mělo takový účinek, že usnula.
Nebude si pamatovat ani svou mrtvouá kamarádku, ani ty dva loupežníky, které podkala.
Nebude vědět o svém dětském nadšení ze smrti.
To je jen dobře...
,,Stejná strana?" zeptal se Sirius a dovolil dávnému sokovi slyšet hlas bez arogance.
Lucius se na něj otočil a přikývl.
,,Stejná strana."
Podaly si ruce.
,,Takže přátelé..."
vydechl Sirius.
,,Netušil jsem, že budu chodit s Malfoyovou a už vůbec by mě nenapadlo, že se začnu bratříčkovat s Malfoyem."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 8. září 2010 v 17:15 | Reagovat

Čeština mě taky vždycky bavila. Hlavně ty slohy. No, proto nakonec dneska studuju literaturu. :-)

2 Illian Illian | Web | 8. září 2010 v 17:43 | Reagovat

Páni. Nevím co na to říct. Je to dokonalé! Líbí se mi, jak se to vyvíjí. Ještěže je Lucik na dobré straně, jinak bych mu musela pěkně vynadat! :-D

3 lucrecia lucrecia | Web | 8. září 2010 v 18:28 | Reagovat

To byla úžasná kapitola. Napínavá a konec mě zase rozesmál.

4 Vysmátá Vysmátá | Web | 8. září 2010 v 18:30 | Reagovat

mnohokrát děkuju za kompliment :) co se týče psaní kapitolovky, poslední dobou nemam nějakou tvořivou náladu a když mám,. tak nemám k ruce zapisovátko :D
jinak, jen co si najdu čas, přečtu si tvojí kapitolovku :)

5 Keta Keta | Web | 8. září 2010 v 19:06 | Reagovat

Skvělé! :-) Ta malá holčička se stala mojí oblíbenou postavou :-D

6 Krasivija Krasivija | Web | 8. září 2010 v 20:41 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti písnička líbí.

7 Radka Radka | Web | 9. září 2010 v 16:40 | Reagovat

Moc zajímavej blog..fakt moc pěknej. :-)

8 yellow-dog yellow-dog | Web | 9. září 2010 v 18:03 | Reagovat

Ty jo lucius je mi docela simpatickej :D.
těším se na pokračování :).

PS : příběh bude, ale musím se dokopat k napsání 1. kapitoly :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama