Aristokratická hrdost XXIV - Volíme lásku

18. září 2010 v 16:15 | Berenika |  Aristokratická hrdost

Dodatek - 19.9 - 9:52 - A zase zapomněla na věnování XD Je nenapravitelná, ale bude hodná a dopíše ho sem teď...

Věnováno -Ketě a Lucrecii - Za to, že právě tuhle kapitolku, která už tu mimochodem je druhým dnem okomentovaly zatím jen ony dvě... Děkuju.




Upozorňuji, že jsem si to po sobě ani nečetla, takže to zjevně bude plné chyb a nepřesností, ale jelikož si to po sobě nečtu ve většině případů, nečekejte ani nic strašného. Zkrátka část za hvězdičkami se mi líbí - to před tím nestojí za řeč. Vaše Berenika


,,Já si tě nevezmu na svědomí Cisy, a to nehledě na to, že zabíjím jenom já a můj bratr."
Odfrkla, pohodila plavou hřívou a rozzuřeně za sebou bouchla dveřmi.
Tak to se povedlo...
Sirius mlaskl.
,,Takhle naštvat Malfoyovou... Poklona sestřenko."
Kdyby pohled vraždil, tak už by byl díky Narcise mrtvý.
,,Ale Remus je pokud se nepletu můj přítel, jdu tam já."
Lucius, který právě vešel zvrtěl hlavou.
,,Řekl by mi někdo, jak se vám povedlo, že Elis tak spěšně... Ehm... Odešla?"
Vyhnul se šikovně tomu divokému Elisabethině úprku a rozzuřenému výrazu.
,,Netušíš?" odvětil Sirius.
,,Tak to neznáš svou ženu, protože zjevně Elis dokázala nadmíru vytočit."
Lucius se zatvářil překvapeně.
,,Vytočit Elis?"
Rozesmál se.
,,To není dobrý vtip, to se nikomu nepovedlo už dlouho."
Sirius se zamračil.
,,Něco je ve vzduchu a ona to cítí. Já taky," dodal.
Lucius přikývl.
,, Já vím, něco chystají, ale nejen oni."
,,Nejen oni?" odvětil Black ,,Kdo jiný..."
Pokrčil rameny.
,,Nevím, ale jenom smrtijedi by Elis nikdy takhle nepřiváděli k šílenství, pokud by nedělali něco, co se jí osobně dotýká."
Sirius zvedl obočí.
,,Zapomínáš na Remuse, to se jí myslím dotýká."
Malfoy mávl rukou.
,,To taky, ale stejně nabývám přesvědčení, že s tím nemají smrtijedi nic společného. Nebo jenom málo."
Rozesmál se.
,,Není nic špatného v dnešní době, v čem by smrtijedi neměli ani jednoho ze svých řad."
Zavrtěl hlavou.
,,Obávám se, že je a cítím to s Elis ještě víc než vy. My jsme v tom žily, uprostřed smrtijedů. Po tomhle už víte, co od nich čekat. Oba dva - má sestra i já - se po tom vlkodlakovi podíváme, ale jen my dva. Nevíte, co to může znamenat. Jsou i horší věci... A stvůry... Než Voldemort..."
A s tou předtuchou je opustil a na dlouho po něm, i po Elizabeth zůstal jenom prázdný dům, po přečtení lístku, který se objevil v rozevřeném okně.
Stručný vzkaz ,,Odejděte" i s podpisy obou sourozenců, jim dal jasnou záminku zmizet.
Nevěděli proč, ale věděli jedno.
Že vlci vědí víc, a proto odešli.
Pro ta slova, která obou sourozencům zněla v hlavě, a která byla pravdivá.
Vlci věděli víc, byli vlky a vlky zůstanou.

** O pár dní později **

,,Všechno je špatně." vykřikla a vklouzla do bratrovi náruče.
Věděl, co cítí.
Nechtěla znovu ztratit, co získala.
Přátele, bratra, lásku...
,,Už to nechci zažít znovu..."
Bylo zvláštní, vidět tu vždycky silnou ženu takhle...
Když měla bojovat s ním ještě se kontrolovala.
Byla tenkrát slabá, ale teď byla slabší.
Dětštější, milejší, ale vyčerpanější a kdyby měla jít bojovat...
Tak...
Nechtěl na to myslet, ale jisté bylo, že by si na ní pořádně smlsli.
Přivinul ji k sobě a šeptal ji uklidňující slůvka.
,,Ty se mě snažíš uklidnit?" zeptala se, když se jí mezi samovolně přicházejícími slzami podařilo promluvit.
Pokusila se usmát.
,,Ty? Malfoy?"
Smutně se na ni usmál a podíval se k obzoru.
Jako z romantického filmu.
Západ slunce...
Nádherný a krvavý.
Jakoby smýval tu krev, která už byla prolita.
Krajina to byla vskutku nádherná, kdyby ovšem nevěděl, že ani u toho jezera, ač leží na Bradavických pozemcích, není bezpečno.
,,Za chvíli budou tady." zašeptala.
,,Až za chvíli..." zavrčel nenávistně.
To slunce ho příšerně vytáčelo.
Nejen, že je mohl každý vidět - to už překonal, ale i to, že je budou brzo vidět smrtijedi.
Elisabeth to zřejmě nevadilo.
Dál se k němu tiskla.
Přece jen byl její starší bratr, měl jí ochránit, ale selhal.
Už podruhé...
Byly věci, které neměla vidět a jednou z nich bylo mučení té malé.
Sklonil hlavu.
Na něj to zapůsobilo snad silněji než na ní.
Rudolphus sice byl krutý, ale nikdo netušil, že ta holka je zrovna jeho dcera, sakra...
Sakra, sakra, sakra...
Samozřejmě mu mělo dojít, že když uvidí, jak Rudolphus Lestrange mučí svou jedinou dceru a ještě k tomu jedenáctiletou...
Připomnělo jí to její osud...
Kdyby alespoň věděl, co jí otec doopravdy provedl...
Jestli ji...
Jestli ji taky mučil...
,,Elizabeth... Lizi..."
Zvedla k němu uplakané oči.
Zapomněla už to oslovení.
Cítila to.
Teď se to vrátilo.
Byli spolu měli se rádi.
Ale pořád byli jen zčásti sourozenci.
Jen ze zvyku.
Teď se zase milovali.
Zase si vzpomněli na to oslovení.
Všechny křivdy byli odpuštěny.
Všechno bylo smazáno, a i když na srdcích ta guma zanechala stopy, bylo to jednou pro vždy pryč.
Snad se to jen občas vrátí ve snech, ale teď mají sebe.
Před očima mu vyvstal ten obraz, před tím než se zhroutila.
Jak tam stála, s rozšířenýma zorničkama, jak jako ve snu vztáhla ruku a zabila Rudolphuse.
Zasloužil si to.
Jak jí ta malá holčička věnovala vděčný pohled a usmála se na ní.
V té chvíli to vypadalo, že to přežije, ale pak...
Smrtijedů bylo příliš mnoho.
Musel je přemístit sem.
JInak to nešlo.
Ale jeho samotného překvapilo, že to vůbec šlo.
Do Bradavic se přemisťovat nesměli.
A teď měl ještě zaútočit...
Jak mu mohl sloužit...
Smutně se usmál.
,,Sestřičko... Lizi... My to zvládneme..."
Povzdechl, sám tomu nevěřil.
Stály tam v objetí.
Počkat na Voldemorta...
Už byly vážně šílení...
Čekali na něj v obětí, pozorujíc krvavou předtuchu večera - západ slunce.
Nechali se ukolébat tichem a netušily, že už je pozoruje ze záhybů pláště tmy, který halil zapovězený les.
Sledoval je...
A dusil se vztekem...
Sourozenecká láska byla silnější než v mnoha jiných rodinách.
Možná proto, že tihle dva si ji dovolili jako první z jejich rodu.
A co?
Tak dovolili...
Zvolili přece správně.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 18. září 2010 v 16:31 | Reagovat

Úžasné, také se mi moc líbí ta část za hvězdičkami xD I když i ta před hvězdičkami, vlastně. :-D

2 lucrecia lucrecia | Web | 18. září 2010 v 17:07 | Reagovat

Jen tahle věta torichu nedává smysl-A s tou předtuchou je opustil a na dlouho po něm, i po Elizabeth zůstal jenom prázdný dům, po přečtení lístku, který se objevil v rozevřeném okně.
Ale jinak je to krásná a hlavně uplně ten konec je kouzelný.

3 Vysmátá Vysmátá | Web | 19. září 2010 v 10:46 | Reagovat

Tak, pilně pracuji na čtení Aristokratické hrdosti, za dopoledne jsem zvládla šest kapitol, tak když to tak půjde dál, brzo vás dohoním :) Je to moc pěkné :)

4 Illian Illian | Web | 19. září 2010 v 10:47 | Reagovat

Páni...to bylo...úžasné. Tahle kapitola je fantastická a já se moc těším na další. Docela Elizabeth závidím :-)
A chtěla bych se omluvit, že jsem tu déle nebyla. Já jsem tak nějak mimo...:-)

5 Krasivija Krasivija | Web | 19. září 2010 v 22:14 | Reagovat

Krásně napsané. Už se těším ne další díl.

6 yellow-dog yellow-dog | Web | 20. září 2010 v 19:31 | Reagovat

Napínavá, a celkově úžasná.
Při téhle kapitole jsem jenom tajila dech, a hltala každé slovo :).
Doufám že brzy bude pokračování ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama