Když růže pláčou
Skrývají trny,
pod nebeskou krásu,
jejich hlas podobá se hlasu,
který vonní.
Omamná vůně,
jenž přináší spánek,
a když se podíváš,
tak ze všech stránek
skrývají lásku,
z níž srdce stůně.
Nenávist skrytá v poupěti
jež zbarvené je krví
zabývá se svým vzevřením
a nenávidí lásku,
jež právě z něj se zrodí,
když květ rozevírá plátky,
které duši hladí...
Jemné plameně rudé okvětní plátky...
Připomínají svátky,
kdy den z pohádky bude
Růže, co rok za rokem kvetou.
Rudá, co rok za rokem nenávidí.
Poupě, z nějž se den za dnem láska šíří.
Růže, růže...
Skrývají trny,
zabíjí jedem nenávisti
a láska se jim vždycky vymstí,
když květy opadnou.
A růže pláčí...

















já ti děkuji za zpříjemnění dne :) Opět krásné, opět povedené, opět mi spadla brada až ke kolenům :) Pokud ti ta kniha vyjde, inforuj mě, určitě ji koupím :)