Křičím

30. září 2010 v 18:57 | Berenika |  volná
Roztrhej moje srdce,
hrej si se mnou.
Nestyď se...

Na kusy...
Na kousíčky, na tisíce střepů...
Rozbije se jako křehká váza, roztříští se o tvoje vlny.

Zabij!
Křičím.
Nevnímám.
Plakala jsem, víš?

Ne...

Tichá odpověď.
Co vlastně dělám?
Proč si odpovídám sama.
Proč ze sebe dělám jinou.
A přece jsem jiná než ty.
Ale chci tebe!

Maluju na tvou tvář.
Na fotku, která říká hrozně málo.
Nemyslím.
Nejsem...
Neexistuji.

Smývám z rámů špínu,
jako déšť, který kdesi dopadá na tvůj obličej.

Já už nechci...

Nechci vidět.
Nechci nic vědět.
Nechci znát místo, kde právě jsi a přitom tam toužím být s tebou.

Tam...
V neznámu.

Na koho myslím?
O kom píšu?
Nevím...
Zatraceně, já nevím.

Jsem ztracená.
Kde?
Kde!

Kdesi v hlubině temnoty, uprostřed oceánu, v duši kterou neznám.
V tvojí duši.

Předstírám klid.
Kde jsi?
Proč se na mě ani nepodíváš, když kolem mě přejdeš.
Proč kolem mě nepřecházíš.
Proč mě nenajdeš?
Proč nevíš kde jsem?

Nemáš to spíš vědět ty?
Jak tě poznám?
Kdo jsi...

Nenávidím tě.
Vím to, trháš mi srdce na kusy a to ani nejsi tady.
Tak dělej...
Víc...
Roztrhej ho.

A až tu nebude, tak tě třeba budu moct milovat, i když mě nejspíš nemáš rád.


Nejpodivnější je, že nevím o kom píšu.
Naznačení.
Osoby stínu.
Ve stínech ukryté.
Ukrytí.
Jeden z nich.
Možná.
Někdy.
Blíž...
Pouhá slova.
Slova, která říkají, že mi máš dát naději.
Však víš...
Já vím...
Žijeme kousek od sebe a přece je to město tak veliké, že tě nepotkávám.
Chci tě vidět.
Zase.
Alespoň jednou.
Proč mi nedáš svou lásku?
Já už přece nejsem malá...
Jak to slovo nesnáším...
Malá...
No jo, pro tebe jo, ty už jsi na střední, že jo?
Ach...
Jsem...
Nebo spíš nejsem...
Neexistuji.

Vaše Berenika

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 30. září 2010 v 19:15 | Reagovat

Chmurné a smutné,
jak ty dny za oknem,
chmurné a smutné,
jak noc co přijde,
chmurné a smutné,
krásně napsané.

2 Alatariel Alatariel | Web | 30. září 2010 v 19:27 | Reagovat

lehce depresivní, vyznání lásky? nenávisti? touhy? to je ve hvězdách ;-)

3 Vysmátá Vysmátá | Web | 30. září 2010 v 20:18 | Reagovat

krásná jako vždycky.... nemám co říct, je to krásné :)

4 Keta Keta | Web | 30. září 2010 v 20:28 | Reagovat

Tak to mi vzalo dech... :-D

5 lucrecia lucrecia | Web | 30. září 2010 v 20:59 | Reagovat

Tak to je uplně něco jiného, než co jsem od tebe do těď četla. A musím říct, že jsem ještě pořád v údivu, jak jsi to nádherně napsala, jak jsi dokázala skvěle popsat ty všechny pocity. Naprosto jsem se do toho vžila. A že já vím o kom to je.

6 yellow-dog yellow-dog | Web | 1. října 2010 v 14:44 | Reagovat

úžasná. Když jsem to četla tak se mi zastavil dech. Nádhera. O_O. :-). ;-).

7 lucrecia lucrecia | Web | 1. října 2010 v 16:43 | Reagovat

Žadny bohužel. Musíš se držet mého pravidla, které se z prvu zná hloupé, ale když se nad tím zamyslíš, tak ti je skvělé. Je lepší být zamilovaná i když nešťastně než necítit nic.
A nemusí to platit jen u zamilovanosti, ale u každých přirozených citů. Protože když necítíš nic, třeba tu lásku, tak ti to musí chybět a jsi na určitém místě prázdná.

8 Illian Illian | Web | 1. října 2010 v 17:20 | Reagovat

Páni. Je to nádherné. Smutné ale ...v lesčems jsem viděla sama sebe. Celkově mi to připadalo trochu jako hurikán, který strhne a už nepustí. Dokonalé, krásné, smutné...

9 Ivetka - onlinekniha Ivetka - onlinekniha | Web | 6. října 2010 v 20:11 | Reagovat

Moc krásná básnička, krásně se to četlo, úplně jsem se nad těmi slovy rozplývala. ;-)
I když to bylo smutné, ale tak pěkně vycítěné. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama