Mraky nad zemí I - Živá bouře

1. září 2010 v 11:40 | Berenika |  Mraky nad zemí
Přemýšlela jsem, co napsat k tématu týdne, které je zároveň jedním z mým prvních článků jako členky Autorského Klubu... Jsem šťastná, že jsem přijatá, i když... Bylo to nakonec úsměvné. Ale k tématu. Jako obvykle jsem se vyhnula pravému názvu a kličkovala kolem něj, až mě znovu napadlo něco jako... No, jako název další povídky... A to jsem si říkala, že další vlastní kapitolovka nebude, dokud nedopíšu rozepsané... Avšak... tady ji máte.

P.S.Nová škola je nejlepší, jakou jsem si mohla přát, nebo se mi takovou alespoň jeví.

Vaše Berenika

***minulost***

Nápis na dveřích hlásal jméno jakési neznámé dívky.
Leontýna Svobodová.
Zvonek se rozezvučel uprostřed chladné ruské noci, když se ho dotkly prsty neznámého muže.
,,Leontýno..."zavrčel na dívku, když otevřela.
Leontýna si protřela oči a sledovala neznámého, který jí zřejmě dobře znal.
,,Kdo jste?" zeptala se a couvla o několik kroků.
Vešel dovnitř ani se nenamáhal odpovědět.
Couvala před ním až jí stěna zaránila v dalším ústupu.
Popadla do ruky vázu, která jako jediná byla po ruce.
Rozesmál se.



,,Týno, položte to." řekl jí jemněji.
V jeho hlase byla jakási směsice obav, klidu a... Zla?
Paní toho domu zvedla hlavu v gestu opovržení a nebojácnosti.
,,Ptala jsem se kdo jste."odvětila avšak vázu z nejkřehčího skla, která by jí nebyla nic platná ani v případě ohrožení stále svírala v rukou.
Teď se zamračil.
,,Můžete mi říkat Alexandře."
,,Alexandr..."zopakovala potichu.
Teprve když jí řekl své jméno a odhodil težký kabát nutný pro přežití chladné ruské zimy si trochu oddechla.
Tak dlouho už byla mimo česko, že si ani nevšimla, že na ni mluví její rodnou řečí.
,,Ach, ale kdo jste... To jste mi jménem neřekl..." Váhavě položila vázu na stolek vedle sebe.
Když se nad tím zamyslela, stejně by jí byla k ničemu.
,,Mluvím na vás vaší rodnou řečí, to by vám mělo stačit."
Pohrdavě se usmála.
,,Jsem odtamtud patnáct let pryč, Rusko je můj domov."
,,A proč jste odešla?"zeptal se na otázku, které se bála právě těch patnáct let...
Možná je to někdo od policie...
,,Do... Do toho vám vůbec nic není, odejděte."
Teprve s posledním slovem získala ztracenou rovnováhu.
Nadechl se.
Takže je to ona...
,,Měla byste mi věřit, že nechat mě odejít není dobrý nápad."
,,Vypadněte!" vykřikla a ukázala ke dveřím.
,,To nemám v úmyslu."
Zalapala po dechu, když se v klidu posadil na pohovku a zapálilo si kvalitní kubánský doutník.
Tohle bylo i na ni moc.
,,Takže tu zůstanu dokud budu chtít." usmál se na ní.
Vdechla kouř, kterým se místnost po několika minutách zaplnila a rozkašlala se.
Když se na něj ohlédla jeho pohled říkal - zvyknete si...

O pár hodin později

Zděšeně se zahleděla do jeho očí...
To byla ale...
To přece byla...
,,Alexandře, vždyť to byla vražda!"vykřikla a nevnímala, že ji po tváři sklouzlo několik slz.
,,Alexi..."dodala už tišeji a vklouzla do vrahovy náruče.
,,Týno, to bude v pořádku." snažil se ji utišit těmi bezmocnými slovy a tiskl ji k sobě.
Dva cizí lidé.
Pod bouřkovými mraky.
Pod mraky... Které zlověstně visely nad zemí.

***přítomnost***

Když o tom teď přemýšlela, byla ráda, že ho u sebe před lety nechala.
Bez něj by...
Byla mrtvá...
,,Alexi..." hlesla potichu.
Byl pryč.
,,Alexi!"
Rozplakala se.
,,Nechal jsi mě tu samotnou..."
Roztočila se v začínajícím dešti.
Tančila v něm.
Pomalými a vzápětí rychlými kroky tančila ten pro ni dobře známý tanec.
,,Tos mě naučil ty, slyšíš?"
vykřikla do nastávají bouřkové atmosféry.
Nedaleko se koruny stromu dotkl blesk.
Vzplála.
Zastavila se a pak klesla na zem.
Slané slzy se smíchávaly s kapkami studené dešťové vody.
Jeho odchod za její mizerný život.
Slzy země za její slzy.
,,Přísahals!" vykřikla bezradně.
A upřela oči k planoucímu stromu, jehož žár vytrvalý déšť pomalu ubíjel.
Vylekaně otočila hlavu, když několik větví zaplavených uhasínajícím spadlo na zem.
A pak...
Pak ten oheň zhasl.
Vzpomínala na příběhy bouřek.
Bouřky...
Milovala bouřky...
Příběhy pánů bouří.
Pánů bouří...
Jejích pánů...
A obzvlášť jednoho z nich...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Krasivija Krasivija | Web | 1. září 2010 v 14:57 | Reagovat

Pěkné

2 Illian Illian | Web | 1. září 2010 v 15:07 | Reagovat

No páni, já smekám. To bylo úchvatné. Nejen, že je to přiměřeně temné, ale je tam i moje milované Rusko! Ne, že bych tu zem zbožňovala, ale budu se čtvrtým rokem učit jejich jazyk, tak k ní přece jenom nějaký ten vztah mám. Ovšem tvá první kapitola (doufám, že hodně dlouhé povídky :-)) mě hrozně nadchla! Těším se na další, jako malé dítě na lízátko :-P :-D

3 Keta Keta | Web | 1. září 2010 v 15:11 | Reagovat

Dokonalé! Napřed jem to vůbec nechápala, ale ten konec... O_O Woow, prostě úžasné!

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 1. září 2010 v 15:15 | Reagovat

[1]: Děkuju

[2]: Vážně?Já jsem se učila Rusky dva roky... Od doby, co jsem se naučila azbuku píšu i v češtině ruské Z a velké K, protože mě to opravdu baví líbí se mi to. Podle mého názoru je ruština nejlíbeznější jazyk s mojí oblíbenou latinou, ale ani ta nemá tak nádherné fráze.Я люблю русский язык.

[3]: Díky, já původně chtěla napsat jen jednorázovku na téma bouře, ale nakonec... No, vždyť mě znáte XD

5 Illian Illian | Web | 1. září 2010 v 15:38 | Reagovat

[4]: S tím 'z' to mám úplně stejné. Někdy ještě pletu n a podobně, takže pak kdo se v tom sešitě má vyznat, když je polovina slova azbukou, ale souhlasím. Má nádherné fráze a celkově je to úchvatný jazyk.

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 1. září 2010 v 15:51 | Reagovat

[5]: Já taky, ale to už méně. Několikrát se mi ale stalo, že jsem napsala rusky malé d a to už byl problém přečíst XD mamka to měla v adresa na nabídky práce a psala G místo D... Taky se mi to vymstilo... Musela jsem vstát a jít jí to upravit... Brr... Ve dvě ráno... :-D

7 lucrecia lucrecia | Web | 1. září 2010 v 17:39 | Reagovat

Tak to bylo velmi temné a ruské a krásné. Já jsem taky ještě před rokem říkala, že budu psát jen jednu kapitolovku a kolik jich píšu těď a to mi jich ještě pár čeká v záloze. A jsem ráda, že se ti zatím škola líbí.

8 Daja Daja | E-mail | Web | 1. září 2010 v 18:07 | Reagovat

Nemám slov... hlavně ten konec, vlastně celé to bylo úžasné..Omg! mět takový talent jako ty skákala bych dva metry do vzduchu :-D
Jinak jsem ráda, že se ti na nové škole líbí :-)

9 Alatariel Alatariel | Web | 2. září 2010 v 19:39 | Reagovat

jedním slovem krásné :-D

10 yellow-dog yellow-dog | Web | 4. září 2010 v 18:36 | Reagovat

krásný.
PS : ty tvoje povídky úplně hltám :D

11 onlinekniha onlinekniha | 6. září 2010 v 17:09 | Reagovat

Pěkný, tahle povídka se mi moc líbila, máš pěknej styl psaní. Napínavý, hltala jsem každý slovo, abych už to dočetla. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama