Mraky nad zemí II - Vlčí pocity

13. září 2010 v 8:00 | Berenika |  Mraky nad zemí
No, musela jsem napsat nějakou kapitolu, a napadla mě tahle... Nebojte nic jako alá stmívání to nebude (bléé) Tohle je o něčem jiném. Ten vlkodlak se do ní nezamiluje a nic takového... Jasné? No nic, zase šílím... Mějte se krásně, sbohem zítra
- A tento článek byl přednastaven mou maličkostí včera večer a tento komentář k němu původně vůbec neměl být takový - za to může ta horečka.-
 Vaše Berenika

Těžké tlapy se poprvé zkusmo dotkly sněhu.
Třpytil se v zářícím a přesto mdlém zapadajícím zimním slunci, jakoby tvrdil, že je tou nejtřpytivější a nejjasnější věcí, jakou jste kdy mohli vidět.
Jeho povrch se rovnal diamantu, který rozdrobily na jemný prášek, ale nedokázaly mu vzít jeho nadpozemnskou krásu.
Diamantu, do kterého právě vryl svou stopu.
Měsíc na obloze jakoby ztěžkl a dopadl na zem spolu se svým odrazem v zamrzlém jezeře, pod jehož hladinou rybky dávno zmizeli, ač nebyla zima ještě ani v polovině svého trvání.
Celou tou prostříbřenou krajinou v minutě proběhl stín a slunce zmizelo za obzorem.
Jen měsíční zář se linula kol dokola.
Jen měsíc, který už dlouhou dobu čekal, až slunce nadobro zmizí a on se stane majitelem celé oblohy, až bude patřit jen jemu, ten tu jen dlel a chystal se volat své ovečky, jako správný pastýř.
Několik kroků v chladivém prášku v něm probouzelo ostrou bolest.
Jemné vlčí polštářky mu dávali možnost pocítit každou větvičku zapadlou menší vrstvou sněhu.
Až na jěho kroky a zrychlený dech teď bylo ticho.
Z tlamy mu vycházely proužky páry a v zběsilém rytmu jeho srdce odtikávaly hodiny poslední minuty, než se nebeský pastýř zjevil nad jeho hlavou v celé své ledově stříbřité kráse.
Měsíc ho volal.
Volal...
To nebylo správné slovo.
On slyšel to volání jinak...
Jak? Jak vlastně?
Nevěděl...
Cítil ho instinktem, mohl ho ochutnat s každým nádechem, mohl ho nahmatat, kdyby natáhl tlapu doprázda, protože bylo všude kolem...
,,Jdi, zabíjej, lov!"
Zavyl...
,,Nechci!"
Nechtěl...
Nechtěl zabíjet...
Zkoumavý pohled svých krvelačných jantarových očí obrátil k zemi.
Podíval se na své mohutné tlapy a vytasil zkusmo drápy.
Zavrčel, když se jeho tělo otřáslo dosud nepoznanou bolestí.
Mohl za ni on...
Mohl za ni měsíc...
Musel poslechnout jeho smrtelná přání, musel zabíjet, jinak tu bolest nevydrží.
Ještě dřív než se té bolesti zbaví, ale musí udělat jinou věc...
Otevřel tlamu a zvedl prudce hlavu nahoru.
Zavyl.
Jeho vytí se odráželo údolím spolu se vzkazem pro pána bouří.
Pro měsíc...
Nebo snad...
Ne byl to měsíc...
Pán bouří tam byl, ale nemohl mu pomoct.
Před očima se mu objevila usměvavá tvář jakési ženy.
Znal ji?
Znal...
,,Týno!" ozvalo se v dalším zavytí.
Uštvaný pohled vyděšených očí jeho malé přítelkyně měl ještě teď ve své hlavě  a se vztekem, který ho po jejím opuštění posedl zavyl jedno slovo speciálně určené měsíci.
On musí pryč...
Ale měsíc ho nepustí...
,,Vypadníííí!"
Měsíc se ale ani nepohnul, neposlechl přání svého nového poslíčka.
Svého vlkodlaka.
V té chvíli citlivé uši zachytily smích.
Pán bouří...
Nevnímal nic jiného než chuť po pomstě.
Lidé se nesměli zaplétat s bohy...
Za to měl zaplatit.
Ozvalo se svištění.
Stříbrná kulka prolétla hebkou vlkodlačí srstí a vlkodlak klesl na zem...
Jakoby viděl její ztrhanou tvář...
,,Týno..." vydechl a jeho duše zmizela kamsi do prázdna...
Za pánem bouří...
Tam příjde duše vlkodlaka.
Narodil se svobodný, ale zemře vždy ovládnutý měsícem.
Vždy.

O pár měsíců později se krajina ledové krásy proměnila v zablácený močál, kterým sem tam prorůstala svěží jarní tráva.
Vlkodlak se napřímil a zachytil ten podivný pach.
Na tomhle místě už stál, ale nevěděl kdy.
Nevěděl nic ze své minulosti, jen to, že slouží pánu bouří a tvář jedné mladé dívky, o které nevěděl, jestli ji někdy spatřil nebo spatří...
Nebo jestli vůbec existuje.
Na zablácené cestičce se objevil otisk jeho tlapy.
Stmívalo se a Měsíc volal své ovečky...
Aby mohly splnit přání pánů bouří...
A jejich žen.
Bohové neodpouští, bohové plní své přání...
Ale na to potřebují služebníky, a proto je vrací zpět, nepustí je dál, ale paměť...
Ta jim zůstat nesmí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 13. září 2010 v 11:10 | Reagovat

Páni, další taková tajmená kapitola. Hrozně se mi u tebe líbí jak máš každou kapitolu takovu tajemnou a jakoby zastřenou mlhou a nic tam není řečeno přímo jen náznaky a čtenář si ty náznaky musí brát z té mlhy a skládat k sobě. Je to úžasné. To platí uplně u všech tvých povídek.

2 yellow-dog yellow-dog | Web | 13. září 2010 v 14:16 | Reagovat

krásná.
Asi taky miluješ ty detaily co? :D ;-)

3 Keta Keta | Web | 13. září 2010 v 14:38 | Reagovat

Páni, to bylo... fantastickéé! :-D (Dochází mi slovník, tvoje povídky se nedají popsat :-D)

4 Alatariel Alatariel | Web | 13. září 2010 v 16:27 | Reagovat

krásné a úchvatné ;-)

5 Krasivija Krasivija | Web | 13. září 2010 v 19:59 | Reagovat

Pěkná povídka

6 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 12. listopadu 2010 v 12:50 | Reagovat

Super článek, Díky.

7 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 19. prosince 2010 v 15:56 | Reagovat

:(

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 19. prosince 2010 v 17:56 | Reagovat

[7]: Copak?

9 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 31. ledna 2011 v 18:31 | Reagovat

:D :D :D

10 Bridgette30Sawyer Bridgette30Sawyer | E-mail | Web | 11. května 2012 v 2:03 | Reagovat

Some time ago, I needed to buy a house for my organization but I did not have enough money and couldn't buy something. Thank God my brother suggested to get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a> from trustworthy creditors. Therefore, I acted that and was happy with my college loan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama