Radar range

24. září 2010 v 16:20 | Berenika |  Jednorázovky

První mikrovlná trouba alá povídka do soutěže společnosti, která recykluje elektrospotřebiče XD
Vaše Berenika

V roce 1947 tak mohla firma Raytheon nabídnout první komerčně využitelnou mikrovlnnou troubu...

Uprostřed černoty lesa zablikalo světélko baterky.
Isabela si zkřížila ruce na prsou.
Bylo chladno a ten mráz působil špatně na její mysl.
Bála se.
Nebylo to lesem, bylo to tmou.
Bála se tmy.
Vytáhla z kabelky fotoaparát a namířila ho před sebe.
Cvak!
Milovala ten tichý zvuk spouště.
Trochu křečovitě se usmála.
,,Iso!" ozvalo se.
Ztuhla.
Lesní ozvěna nebojácně opakovala její jméno ještě několikrát.
,,Iso!"
Zmateně se otočila, až jí sametová gumička sklouzla z dlouhých světlých vlasů.
Ustalo to.
Vydechla a po chvíli se sehnula pro gumičku do vlasů.
Za chvíli nahmatala mezi pichlavými jehlicemi hebký samet.
Líně se protáhla a zvedla ruku k očím, aby obrala jehličky, které se na sametu zachytily.
Každou větvičku několikrát zlomila, než jí pustila na zem.
Nevěděla sama proč.
,,Iso!" ozvalo se.
Vykřikla a zbylá smítka jíz ruky vypadly, aby je vzápětí přivítal mech, stejně hebký jako její gumička.
Zase se ozývaly...
Ty hlasy.

*** O několik dní později ***

Mladá, asi dvacetiletá žena se světlými vlasy a bleděmodrýma očima postávala před kuchyňskou linkou a prozpěvovala si pomalou, milou melodii známé písničky.
Její kuchyně byla na první pohled dobře a moderně vybavená, až ne jeden elektrospotřebič.
Než jste přišli blíž, nemohli jste vědět, o co se jedná, jelikož starou mikrovlnou troubu by jste zařadily spíše do muzea.
,,Everybody hurts..."
Její hlas se rozezněl bytem 3+1 spolu s další částí písničky.
Moderní zařízení ostře kontrastovalo s první komerčně využitelnou troubou Radar range, kterou společnost Raytheon uvedla na trh už v roce 1947.
Toho si ale ona nevšímala.
Tahle strará, přestárlá věc byla součástí jejího bezvýznamného života.
A stejně tak života její matky a babičky.
Byla jako prokletí.
Prokletí rodu, v němž ženy umíraly až příliš mladé.
Nikdo už nevěděl, proč se od ní nesmí dlouho odloučit, ale ona věděla, že když to udělá, uslyší ji.
Babičku.
Její hlas.
Nebo spíš hlasy.
Bohů, lidí, duchů...
Nevěděla.
Prostě hlasy.
Přestala zpívat a zase jednou myslela na babičku.
Co všechno by bývalo bylo vyřešeno, kdyby neumřela tak brzy.
Vlastně ji naznala.
Nepamatovala si ani mámu, to bylo tím prokletím.
,,Babi..." zašeptala a přejela rukou po oprýskaném povrchu staré mikrovlnky.
Ozval se zvuk podobný zapískání a ona si uvědomila, že na její ruce zůstal prstýnek po matce.
Prstýnek z chirurgické oceli, který starému elektrospotřebiči zrovna nepomohl.
Na mírně zrezivělém povrchu se objevil škrábanec.
Ustoupila kousek dál.
,,Ne..." zamumlala...
,,Néééé!"
Její výkřik se rozezněl domem, ve kterém žila.
Sousedi okamžitě zanechali práce a běželi se podívat, co se děje.
Donutila je k tomu už přirozená zvědavost, protože jejich sousedka byla velmi zajímavou a tajemnou osobou.
Už jen proto, že zvonek na dveřích hlásal pouze jedno jméno.
Křestní jméno.
Němě ho oznamoval všem, kteří šli kolem.
Isabela... Isa...
Slyšela výkřiky.
Ozývaly se do tmy v její hlavě a ona se pokaždé pouze zachvěla bolestí.
Pak to nebyly výkřiky.
Byl to řev.
Krytý, nelidský řev, který jí drásal hlavu.
Přitiskla si ruce na uši a nepřestávala se snažit překřičet ty prokleté hlasy.
Sklouzla na podlahu a v posledním boji o život upřela modré oči na dveře, jakoby čekala pomoc.

*** O chvíli později ***

,,Co se tu děje?" otázal se mladý muž společnosti shromážděné přede dveřmi do bytu jeho přítelkyně.
Nikdo mu neodpověděl, pouze jedna starší žena znovu natáhla ruku, aby se dotkla podivného zvonku.
Čekal tedy s nimi.
Po několika dlouhých minutách, kdy by slyšeli spadnout špendlík, se po nich tázavě rozhlédl.
,,Křičela..." prozradila neochotně stařenka.
,,Dlouho..."
Oči se mu rozšířily hrůzou.
V duchu si opakoval ta slova.
Jako její přítel věděl, co to znamená.
Vší silou vrazil do těch dveří.
A pak podruhé...
Potřetí...
Až se mu je konečně podařilo vyvrátit.
Vletěl do jejího bytu a klesl k bezvládnému tělu.
Jen slzy, které se jí leskly po tvářích sdělovaly, že ještě před chvílí žila.
,,Iso..." zašeptal, ale věděl, že je pozdě.
Konec...
A jediné, co zbylo a co neslo vinu byla stará mikrovlnka přezdívaná Radar range, která byla posledním, co zůstalo po její babičce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 24. září 2010 v 17:13 | Reagovat

Wooow, tak to bylo dokonalé!! O_O

2 lucrecia lucrecia | Web | 24. září 2010 v 17:14 | Reagovat

Tak po tomto bych si mikrovlnku rozhodně nekoupila :D  Bylo to hrozně napínavé, od začátku až do konce. Jen se mi tam moc nehodí ta gumička. Sametová gunička mi moc nejde dohromady. A pak ještě jak může gumička tak lehce sklouznout. Já bych tam místo ní dala třeba sametovou mašli, ty lehce klouží z vlasů.

3 yellow-dog yellow-dog | Web | 25. září 2010 v 13:55 | Reagovat

Páni, mě to přišlo trochu jak horor, před spaním bycg to asi nečetla, ale je to dokonalé. Akorát mi po přečtení běhal mráz po zádech :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama