(NE) populární svátek

25. října 2010 v 14:39 | Berenika |  Téma
Možná to někoho překvapí, ale já nemám Haloween ráda.
Upřímě mě dojalo, že chce někdo zkoušet, zda-li se blogeři dokáží vyjádřit na dané téma, ale ani trochu se mi nelíbí.
Znáte dušičky, že?
Nebo možná ne...
Haloween je tradiční svátek patřící do americké kultury, nebo snad anglické, to však zkoumat nehodlám, dušičky, je svátek NÁŠ a ten upadá.
Dýně jsou sice hezkou výzdobou, ale jestli to takto půjde dál, za chvíli tu máme místo Ježíška Santu Clause (nebo zase Václava Klause, to vyjde stejně) a budeme slavit Sv. Patricka jako v Irsku.
Pche...
Strohý článek, na který tu nejspíš nejste zvyklý vyjadřuje dokonale mé pocity.
Stroze!
Bonbóny si rozdáváme na velikonoce, Haloween nepotřebujeme.
Dýně si můžeme vydlabat kdy chceme, a přiznávám, že tomu trendu bych také podlehla, ale já raději ty vánoční.
Haloween se objevuje na gotické scéně, což se mi i líbí.
Ovšem Gothica je sama o sobě dostatečně černá, aby potřebovala odporný a děsivý svátek rázu Vánoce křížené s Velikonoci a tak trochu kopie dušiček.
Svátek mrtvých...
Hmm...
Tahle dvě slova se mi líbí, přitahují mě...
Představuji si při nich černotu, tmu, hřbitov, svíčky...
Ne přihlouplé kostými, sladkosti a bizardně vyhlížející ,,upíří" zuby.
Fuj!
Zkuste jít někdy místo Haloweenu na noční hřbitov ověnčený mlžných oparem a korunovaný svitem měsíce.
Svíčky, které mile zdobí hroby a sem tam už uhasínají dodávají náležitému kouzlu té chvíle...
Je to k nezaplacení, narozdíl od ,,drsné" a hlučné tradice jiných národů...

Já si Dušičky představuji asi takto...

Vešla jsem bránou gothického stylu a cítila jsem se podivně.
Ano, podivně...
Nerada jsem chodila na hřbitov.
Od té doby, co mi umřel děda jsem tam vkročila jen asi třikrát, když jsem se tomu nemohla vyhnout...
Normálně bych i po těch letech cítila slzy, ale dnes jako by mi je kdosi setřel ještě dřív než se objevily na mé tváři.
Dokonce se mi chtělo se smát.
Atmosféra se kolem mě svírala v radostných spirálách...
No...
Ona se vlastně ani svírat nemůže, ale...
Neuměla jsem to jinak vyjádřit.
Upřela jsem oči na hroby, které jsem viděla.
Nebylo jich moc, protože se nad nimi vznášel mlžný opar.
Jen řada svící pod různobarevnými skleničkami dodávala světlo jindy mrzutému místu.
Sem tam spadl ze stromu lístek, aby pohladil dnes tak vřelou zemi.
Otvírala mu náruč.
Sice se do ní nepropadl, ale měla jsem pocit, že k tomu neměl daleko.
Viděla jsem už pár známých tváří, ale dnes jsem si to mířila rovnou k našemu hrobu.
Měla jsem hroznou chuť říct prostě a jednoduše ,,Ahoj, dědo." jako by tam byl.
Jako by on, i další lidé, ktweří mi byli drazí, nebo jež jsem neměla možnost poznat, stáli vedle mě.
Třepotali se ve větru, který rozechvíval plaménky svíček.
Nebo jako by byli tím větrem, a dávali najevo, že tam jsou.
Klekla jsem si na studený okraj hrobu a škrtla zápalkou, abych i já dodržela milou i nemilou tradici zároveň, a zapálila svíčku.
Teď už jsem se usmála.
Sledovala jsem, jak plamínek kopírujev mlze kontury obličeje na staré, zažloutlé fotce.
Vypadala pod mlhouspíš šedě, ale nevadilo mi to.
Ještě jedna povinnost, blesklo mi hlavou, a já se vydala před kostelík, olemovaný už teď, a to ještě nebyla půlnoc, řadou svíček.
Moc lidí tam už nebylo.
Rychle odcházeli.
Zamračila jsem se.
Neváží si ničeho.
A mrtvých by si měl vážit každý.
I boha!
Zase mi jednou prolétlo hlavou všechno, co vím o svém náboženství.
Jsem katolička, měla bych tu svíčku zapálit i u kostela...
Jenže jsem v kostele v životě byla jen párkrát.
Mohla bych to spočítat na prstech ruky.
Pět prstů bych dala dohromady stěží, a to i kdybych počítala křtiny.
Co je vlastně náboženství?
Víra?
Ptala jsem se sama sebe.
Doléhala na mě ze všech stran.
Ta víra, naděje...
A vlastně to všechno dohromady.
Všechny pocity, které jsem kdy cítila.
I přes to všechno jsem si uvědomila, že milé pocity přesahují.
Hřbitov byl plný energie, nevěděla jsem čí, ale byla příjemná.
Mé rty se znovu zvlnily menším úsměvem, i když smutným a já se pustila do zapalování kahánků, které vyhasly poté, co odešli ti, kdož je zapálili přede mnou a nakonec přidala i svoji svíčku.
Vyhasla.
Nějak se mi nechtělo znovu ji zapalovat.
Možná kvůli nedořešené otázce víry...
Kouř, který z tak malého kahánku stoupal vytvářel až příliš složité obrazce, které má fantazie spojovala jak s obličeji známých, tak s běžícími koňmi...
Běželi vzduchem...
A bylo vidět, že vědí kam...
Narozdíl ode mne.
Sklonila jsem se a škrtla sirkou, aby tu ta svíčka přece jen hořela o něco déle.
Prošla jsem úzkou cestičkou mezi hroby a vrhla k tomu tajemnému místu, které mi ten jediný den v roce bylo příjemné, ještě poslední pohled.
Blížila jsem se nechtěně ke gothické, železné bráně, a tak jsem zpomalila.
Nadechla jsem se toho magického vzduchu a v bráně jsem se chtěla otočit, ale nakonec jsem sebou jen cukla, a zůstala s pohledem upřeným do neutěšené mlhy a tmy noční cesty bez svící.
Udělala jsem další krok, a vítr mi rozcuchal vlasy.
Byl to ještě ten milý vítr, trochu jako káravý.
Nadechla jsem se a rozhodla se doopravdy jít.
Ale ještě před tím...
Ještě před tím jsem musela říct dvě slůvka...
Jenom dvě, ta stačila...
,,Sbohem, dědo." zašeptala jsem a pomyslela si další, která už jsem však nehodlala vyslovit.
Tak zase za rok, zase na dušičky...

Vaše Berenika

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fox Mulder Fox Mulder | E-mail | Web | 25. října 2010 v 14:42 | Reagovat

Máš moc hezký blog,menu a ta barva se Ti povedla :-)  :-)

2 Jenny Jenny | Web | 25. října 2010 v 14:45 | Reagovat

Ahojky dej mi prosím hlas..
odkaz je u mě na blogu..
Mooc děkuju..!

3 Jam Jam | Web | 25. října 2010 v 14:53 | Reagovat

No máš asi v něčem pravdu :) Dušicky jsou slovanskej svátek jako každej jinej, ale pokud jsem si dobře všimla, malý děti ti už jako našeho Ježíška jako Santu představujou  :) :( což je poněkud smutné
:(

4 Lady Dog Lady Dog | Web | 25. října 2010 v 15:01 | Reagovat

máš zajímavé myšlenky..haloween nemám ráda.taky.

5 Marta Woitek Marta Woitek | Web | 25. října 2010 v 15:05 | Reagovat

Neudivuje mě tvůj názor na Halloween,já ho totiž sdílím také ;-)

6 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 25. října 2010 v 15:05 | Reagovat

Hezky napsané, Václav Klaus mě fakt dostal :) Taky Halloween nemusím. Proč se sakra musíme orientovat na Ameriku, kdysi na Rusko, bůhví co ještě přijde? proč nemůžeme mít zemi, co je sama sebou? Aspoň co se týče kultury a lidového umění když už ne hospodářskou stránkou.

7 Daja Daja | E-mail | Web | 25. října 2010 v 15:25 | Reagovat

WoW ... vypadla mi slova. Vždycky jsem si říkala, co v tobě je, že umíš tak náramně upoutat člověka tak, aby četl až dokonce ... :) 8-)

8 Uzavřená Uzavřená | Web | 25. října 2010 v 15:45 | Reagovat

Nemám Ráda Halloween, jsem čech a proto slavím dušičky. =)

9 barca-goldmannova barca-goldmannova | Web | 25. října 2010 v 15:47 | Reagovat

opravdu vystizne napsany clanek.ne ze bych hallowen nemela rada,ale zase nemuzu rict,ze ho miluju:).na zakladce jsme mivali haloweenske party,ale to bylo samozrejme jen tak pro zabavu.:)

10 Illian Illian | Web | 25. října 2010 v 15:59 | Reagovat

Páni, musím říct krásné. Co se tématu týče, musím souhlasit. Dýně jsou sice super a sladkosti docela taky, ale Halloween a u nás? Ne, to ne. Nesnáším Santu a jsem pro Ježíška. Na Helloween mám podobný názor. Co se týče Patricka -echm, já mám "trošinku" slabost pro Iry, takže tady by mi to ani moc nevadilo :-D

11 yellow-dog yellow-dog | Web | 25. října 2010 v 16:15 | Reagovat

Hltala jsem slovo za slovem.
Dokonalé.
Co se týče těch vánoc, jsem pro ježíška :D.

12 Keta Keta | Web | 25. října 2010 v 16:26 | Reagovat

Máš pravdu, nenávidím Haloween!
Dušičky jsi popsala moc hezky, když jsem to četla, měla jsem hroznou chuť nějak jít... Já nevím proč a nevím kam, prostě jsem chtěla někam běžet pryč... Cítit vítr a zem... :-D

13 Rabe Rabe | Web | 25. října 2010 v 16:29 | Reagovat

Halloween? ale fuj! ten opravdu nemusím ani sem si nevšmla že je jako téma týdne, nemám ráda americké svátky, vlastně celkově ameriku, nechápu proč nám ji sem pořád tahají, jako by nestačili ty jejich přiblblé filmy :-? ovšem dušičky to je něco jiného ;-)

14 Vysmátá Vysmátá | Web | 25. října 2010 v 16:36 | Reagovat

tak tohle MĚLO atmosféru! Naprosto skvělou, úžasnou, strašidelnou. Já miluju halloween. Ano nemyslim tim bizarní převleky a tak, ale dýně, tmu, pocit čarodějů a tak. Zbožňuju tsrašidelno(to moje valstní, ne hororové). Článek se ti fantasticky povedl :)
Jo a děkuju za komentáře u mě na blogu :)

15 Frise Frise | Web | 25. října 2010 v 17:55 | Reagovat

Konečně nějakej super článek! Takto jsem si to představovala :) Aby to každej pojal svým způsobem a ne jenom kopíroval z wikipedie, případně aby článek tvořila miliarda obrázků dýní stažených z internetu... Moc se m článek líbil, fakt... Nevim jak ještě to lépe vyjádřit.

16 T T | 26. října 2010 v 9:30 | Reagovat

NO, já mám ten sv. ráda, ale dušičky slavím tak či tak :D ale ten Santa mě docela se.... vy víte co :D

17 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 26. října 2010 v 9:31 | Reagovat

To T sem já:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama