Tajemství Severní hvězdy V. - Uchben Ikal

26. listopadu 2010 v 7:00 | Berenika |  Mysterious north star

5. kapitola - Uchben Ikal


Opřela se o svého muže a jen stěží přemáhala slzy.
Zavolali ji přece kvůli její holčičce! Kvůli tomu, že…
,,To není pravda!" vykřikla zoufale.
Anabella nebyla její vlastní, ale milovala ji a brala jako takovou. Stejně jako jejího bratra. Nevlastního.
Věděla, že u ní nemá lehký život, ale byl lepší než v dětském domově někde na kraji Mexika, odkud pocházela. Zdědila vášeň pro Mayskou kulturu z nejranějšího dětství. Měli jí to říct! I když světlé vlasy s tím téměř vůbec nesouhlasily. Byla vyjímečná, a proto byla jejich.
Dveře chatky nepříjemně vrzly a dovnitř vešel muž v tradiční policejní uniformě.
,,Je nám líto." Prohlásil škrobeně a ona se rozplakala.
,,Měli jste něco udělat!" obořil se na něj její muž.
Anabellu měl tak rád… A… Zatraceně to přece nemohla být pravda!
,,Je nám to velice líto, ale nemohli jsme nic dělat." Zopakoval policista lacinou, lehce naučenou frázi a hodil na stůl několik cárů morkého oblečení.
,,Ne!"
,,Evelin…" Tiše ji objal, aby ji uklidnil. Aby se o to alespoň pokusil. Ty věci patřily Anabelle, o tom nebylo pochyb. Takže byla… Mrtvá?

***

Přecházel po místnosti sem a tam. Tohle požene třeba k nejvyšším soudům, třeba po celém světě. Nejdřív samozřejmě nasypal Evelin prášek na spaní do kávy. Ještě měl před očima ten okamžik, kdy se jeho žena roztřásla a byl si jistý, že jí stejně jako jemu zůstal v paměti obraz toho příšerně mokrého oblečení. Jak mohla jejich Anabella skočit do řeky? Měla vodu ráda, to ano, ale nešla by se přece koupat uprostřed noci a ještě by si neodnesla stan. Ale proto byl tady. Aby se dozvěděl, co se doopravdy stalo.
Otočil hlavu, když uslyšel, jak se zrezivělé panty na dveřích pootočili a vpustili dovnitř starou ženu.
Ušklíbl se.
Netušil, že to tu došlo tak daleko, že musí posílat místo policistů ženy.
A ještě spíš, že ti policisté posílají za sebe své matky, či kdo to byl.
,,Nevíte, kdo jsem, neodsuzujte mě." Prohlásila a on měl na chvíli vtíravý pocit, že mu čte myšlenky.
,,Vaše Anabella žije, ale jak dlouho, to závisí na ní. Nechte plynout čas a on se za chvíli zastaví."
,,Haló, slyšíte mě?" ozval se znuděně policista a on chtě nechtě trhnul hlavou od místa, kde ještě před chvílí stála.
Zmateně sledoval prázdnou podlahu.
A pak toho policistu.
A zase podlahu.
Policistu.
Zajímavou podlahu…
,,Nashle." Prohlásil a vyběhl ze dveří.

***

Prohlížela si zvláštní oděv. Na sobě…
,,Kde jsou moje věci?" vyhrkla a on se na ni podíval nádherně černýma očima.
,,V řece." Odpověděl.
,,V řece?" nevěřícně ho sledovala. Nebála se ho víc než předtím, ale… Bála se místa, které neznala.
Všechno šlo příliš rychle a ona netušila, kde je.
Sledoval ji. On se na mě usmál! Srdce jí v té chvíli udělalo přemet a pokusilo se běžet maraton. Polkla a oplatila jeho jemný úsměv. Bylo milé, když se usmíval. Přesně tak si to představovala… Hmmm… Teď by tě mohl ještě políbit a ty se ani nedozvíš, kde jsi!
Nakázala si zapomenout na večerní myšlenky, když lehávala vedle Daniely a přemýšlela o pohledu jeho očí. Teď má důležitější věci…
,,Mé jméno je Uchben Ikal." Zamumlal a přejížděl jí pohledem, pod kterým se třásla.
,,Dávný vítr…" zašeptala a on na ní vrhl další překvapený pohled.
,,Umíš Maysky?" zeptal se a jí nezbylo než pokrčit rameny.
,,Já jsem…"
,,Anabella." Přerušil ji trochu moc nahlas.
Propletla prsty a snažila se skrýt svou tvář do stínu, který jim jasně svítící měsíc moc nedával.
Přisednul si blíž k ní a opřel se o kmen vysokého stromu, u kterého seděli.
,,Víš, co to je?"
,,Seiba." Zašeptala.
,,Jsme ve středu vesmíru." Jako by ji to ani nepřekvapilo.
,, A víš kde se objevuje?"
Uslyšela v jeho hlase něco co neznala. Zvedla hlavu. Kam tím míří?
,,Myslím, že to zatím nechci vědět." Zašeptala a oddala se noci, aby ji konečně znovu pohltil neklidný sen. A on celou dobu bdil nad jejím tělem. Celou noc čekal, až se ráno podívá do jejích očí. To byl jeho úděl. Být s ní, a daleko. Milovat a nedostat. Žít jen pro její ochranu a pro svou smrt.
Nic víc.


Není moc věcí, které bych si pamatoval ze svého dětství. Vlastně mi připadá, jako bych se narodil už se spoustou starostí. Má to být můj úděl. Pche... Nikdy jsem o něj nestál, to až když jsem potkal ji. Říkal jsem si, že mám za úkol chránit městskou holku, ale ona čte stará poselství lépe než já! Však je také jednoho z nich součástí… Vím o ní všechno. Všechno mi řekli, ale ona neví nic. Závidím jí to. Říká se, že nejistota je strašná, ale nikdo netuší, co znamená vědět, že jednoho dne zemřete pro dívku, o které netušíte, kým je. Víte, že až příjde bude mít vlasy barvy slunce, bude mít nádherně modré oči, ale nevíte, jestli v té nádheře přece bude místo pro vás. Ach. O to ale nikdy nešlo. Šlo o to, že jsem věděl pro koho zemřu aniž jsem ho znal. Smířil jsem se s tím. Já pro ni chci zemřít! Ale chci s ní i žít… Bojím se, že se prořeknu. Vím i o jejím osudu, ale hlavně mě trápí můj. Věděl jsem, že až příjde, já ji budu milovat, ale tohle je jiné. Nebo spíš tak, jak to má být, jen si nechci připustit, že jednou zemřu abych se pro ni obětoval a přitom jí nebudu smět říct, že ji mám rád. Je nefér, jak ostatní můžou být spolu léta a já… Poprvé mám strach ze smrti. Říkají, že je strom. Seiba. Střed vesmíru. Že je v každém z nás, je každým stromem, který vidíte, protože středem světa se stane láska. Vždycky. Jenže ani ona nepřekoná proroctví. Možná proto zanikla naše říše. Pro strašlivá proroctví. Vlastně si nepamatuji na jediné, které by věštilo něco dobrého. Jen smrt a zkázu. Dali mi jméno Uchben Ikal. Dávný vítr. Prý proto, že moje síla promění nepřátele v prach jako vichřice, ale jemný vánek, který rozčeří její vlasy mě dokáže zničit. A také to udělá. Ale abych se vrátil zpátky. U seiby jsou bohové. Naše říše, předci. Všechno, pro co zemřeli mí rodiče. Aby se dostali ,,tam". Vím, otec by nikdy nepochopil, že se vzdám pomyšlení na tohle všechno jen proto, že bych chtěl žít s nějakou… Obyčejnou městskou holkou. Jenže ona… Není jen obyčejná. Možná pro ostatní. Pro mě ne. A já lituju, že nemůžu převzít její úděl. Zraní jí to. Nezabije, ale změní. Navždy to převrátí její život naruby. Kvůli jednomu proroctví… Ztroskotají zbytky naší říše, naše podzemní město zmizí, Ix Akkbe zemře a já také. Všichni potomci Mayů budou zničeni plamenem hvězdného přání. Ona má přežít tohle všechno, ale ani já bych nedokázal žít, kdybych mohl za smrt národa. Jenže v proroctvích to je tak, jak má. Všechno jako by někdo nalinkoval podle pravítka a ještě pro jistotu vyryl nožem hluboko do kůry času. Jestli mě bude milovat, ztratí i lásku, a já sám mám už teď pocit, že bez ní nemohu ani zemřít. Nezbydou jí přátele a já budu… Trpět v říši věčného blaha?
Co je věčné blaho proti jejímu jménu? Zní přece krásně…

,,Anabella…"zašeptal
,,Děje se něco?" polekaně otočil hlavu a sledoval, jak se posadila a zívla.
,,Nic… Můžeš ještě spát."
,,Vyslovil jsi mé jméno."
,,Nedorozumění."
,,Jména se nevyslovují bez příčiny."
Slyšel v jejím hlase cosi jako nedočkavost. Pozastavil se nad změnou v jejím chování.
,,A něco se mi zdálo." Zašeptala a upřela oči na srpek měsíce.
Bůh ví proč se musel zachvět. Ale nebyla mu zima. Nějak nechtěl vědět co.
A ona po něm ani nechtěla, aby jí něco řekl. Takže to byl nejspíš nevinný sen.
A nebo byl o tobě. Otevřel ústa, aby se jí zeptal.
Sbíral ale pořád síly na tu otázku.
,,A o čem se ti zdálo."
Vrhla na něj pohled, jako by jí bylo líto, že se musela otočit od stříbřité měsíční záře, která jí kolébala do spánku.
,,O času."
,,O času?" zeptal se překvapeně.
Chtě nechtě se musel rozesmát.
,,O času." Zopakovala, jako by si doopravdy myslela, že jí nerozumněl.
Zamračil se a zvedl oči k měsíci.
Jenže ona se nedívala na něj, dívala se do prázdna.
Někam… Zkrátka do sebe.
,,Anabello?" zamumlal opatrně a jemně s ní zatřásl.
Zamrkala. Teprve teď ho doopravdy vnímala.
,,Vyslovil jsi mé jméno?" zašeptala s náznakem otázky.
,,Ne, něco se ti zdálo." Vydechl úlevně, ale ona se na něj podívala s jakousi nedočkavostí, jako kdyby chtěla slyšet něco určitého, ale přesto nevěděla, co přesně to má být.
,, Můžeš ještě spát." Zašeptal, když dlouho nic neříkala.
,,Jména se nevyslovují bez příčiny…" zamumlala a sedla si blíž k němu, aby se opřela o jeho rameno.

,,Dobrou noc." Dodala a věnovala mu poslední modrý pohled.
,,A hezké sny." Zašeptal, když si byl jistý, že už usnula.
,,Budeš je potřebovat."
Odvážil se ji obejmout kolem pasu a vdechnout její vůni.
Chtělo se mu usnout, propadnout se do jejích vlasů a nechat se kolébat vánkem.
Vánkem… Nemá ho právě vánek čechrající vlasy dívky, která mu leží v náručí zabít?
Má, ale on jí už nedokáže pustit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 26. listopadu 2010 v 11:42 | Reagovat

Tohle se čte tak... tak... krásně! Pořád čekám, co se bude dít. Pořád čekám, co to je za proroctví. Co se má stát? A ty pořád skrýváš tu pravdu! :-) Ale tak je to dobře. Takhle si právě získáš mnoho čtenářů!! Tajemství v každé kapitole je to nejlepší, co může vůbec v knížce být!

Už se nemohu dočkat na další pátek. (Dospím vůbec?) :-) Je to opravdu moc povedené!

2 Keta Keta | Web | 26. listopadu 2010 v 14:44 | Reagovat

Ach, úžasné, čím dál tím napínavější! :-D

3 Lady Vivianne Lady Vivianne | 26. listopadu 2010 v 16:22 | Reagovat

WOW!Napínavostí jsem málem umřela!Páni,od tedka si to začínám tisknout...chtělo by to cover k povídce a navíc,tohle by byla skvělá knížka :) musíš to vydat !!!

4 Illian Illian | Web | 27. listopadu 2010 v 14:28 | Reagovat

Báječné. To je doslova, magické, kouzelné...krásné, nenacházím slova. Prostě jsem to přečetla jedním dechem a už teď nedočkavě čekám na další kapitolu :-)

5 Krasivija Krasivija | Web | 27. listopadu 2010 v 15:43 | Reagovat

Krásné, strašně dobře se to čte. Už se těším na další kapitolu.

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 27. listopadu 2010 v 22:06 | Reagovat
7 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 27. listopadu 2010 v 23:36 | Reagovat

lepšíš se a je to dost znát! moc se mi tohle tvoje dílko líbí a doufám, že se dobereš konce =) ale ne moc brzo :-D

8 yellow-dog yellow-dog | Web | 5. prosince 2010 v 12:36 | Reagovat

Souhlasím s Lady Vivianne. Pošli to do nakladetelství, jsi jeden z nejlepších autorů co jsem kdy poznala ! Čtivé, napínavé, kouzelné prostě... dokonalé :) !

9 Arya Arya | Web | 7. prosince 2010 v 20:20 | Reagovat

Opravdu nádhera, napětím jsem skoro nedýchala, takže už jsem mírně fialová :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama