Safira - Charakteristika imagicnární postavy

30. listopadu 2010 v 18:26 | Berenika
Starší dílko, které původně patřilo do obšťastníku a i se v něm objevilo. Teď ho dávám sem jako všechnu mou tvorbu. Těm, co ho nečetli se snad bude líbit. Vaše Berenika

Charakteristika imaginární postavy - Safira

Pokoj, ve kterém jsem se ocitla byl impozantní.
Avšak bylo v něm něco, co mu vévodilo.
Nejspíš jeho obyvatelka, která pro mě byla dokonalým ztělesněním anděla.
Vlastně nejspíš byla anděl.
Byla nejlepší kamarádkou, jakou si člověk mohl přát.
Místnost kolem ní se vždycky rozzářila a i z nejobyčejnějších věcí dokázala udělat něco zajímavého.
Možná právě proto jsem v její společnosti trávila tolik času.
I když... Jiní by se jí nejspíš báli, aniž by promluvila nebo by se na ně zadívala.

Její osobnost se odrážela od kamínku, který měla pověšený na tenké, hedvábné šňůrce na krku.
Měl stejnou barvu jako její oči a ty měla nádherné, safírové.
Takže jsem přes svou neznalost drahých kamenů odhadovala  ten kamínek právě na safír.
Safír, podle kterého jsem jí dala jméno.
Musela jsem jí ho dát...
Neřekla mi nikdy, jak se doopravdy jmenuje.
Vždycky, když jsem se na její přívěšek pozorněji zadívala, skryla ho do záhybů hedvábné blůzky, kterou na sobě měla téměř vždy.
Nechápala jsem to...
Jako by ji ani nesundávala, a proto se stala součástí její osoby, i jako pouhý kus oblečení.

Lidem kolem ní, stejně jako mě, vždycky stačilo ji vidět a bylo jim, jako by je cosi zahřálo na srdci.
Nemusela mluvit, i když měla nádherný hlas.
A také oči měla nadpozemské.
Takové, do kterých jste se jen málokdy vydrželi dívat delší dobu.
Nadpozemsky nádherné, takové byly.
Její bledší pleť ostře kontrastovala s černými vlasy, které splývaly podél nejdokonalejšího obličeje, jaký jste kdy spatřily.
Měla je dlouhé až k pasu, ale nikdy vám nedovolila, abyjste se jich dotkly, takže nemůžu říct, jestli byli stejně hebké na dotek, jako z pohledu.
Rty měla téměř vždy v jedné rovině.
Ani se nemračila, ani se moc neusmívala.
Ale když ano, měli jste pocit, že vámi proudí její síla a všechna radost se v té chvíli vlila do její podoby.

Nikdy jsem se jí ale nedotkla...
To byla její záporná vlastnost.
Nesnášela dotyky.
Občas, když jsem se potřebovala vybrečet porstě zmizela.
Vypařila se.
Nikdy mě nenechala schoulit se jí do náruče, když tu nebyla máma a já někoho potřebovala.
Měla jsem jenom ji...
Úžasnou ženu se safírovýma očima, která se o mě vždycky starala.
Ale nikdy mě nevzala do náruče.
Nikdy mě nepohladila.
Vsadila bych se, že měla chladnou kůži.
To proto, že byla tak bledá...
A také tak plachá.
Nevím, co se jí stalo, že byla smutná a nedůvěřivá.

Když jsem ji viděla, necítila jsem jenom onu radost, ale také omamnou vůni.
Jako by vám ji dávala, jakoby se rozlévala po celé místnosti, kde zrovna stála.
Proudila kolem jejího štíhlého těla, přes mírně vystouplé lícní kosti, jimiž mi připomínala potomky indiánů.
Nebýt té bílé pleti, možná bych ji mezi ně i zařadila, ale nikdy mi neřekla, kam doopravdy patří.
Byla neuvěřitelně tajemná.
Znala jsem ji dlouho, vlastně doopravdy byla něčím, jako andělem.
Avšak pokaždé mě dokázala něčím překvapit.
Měla v sobě snad všechny dokonalé vlastnosti, ale i ty špatné, bohužel.
Někdy prostě zmizela, bez jediného slova, a vrátila se až za pár týdnů.
Byla svobodná, šla kam chtěla, ale přesto se vracela ke mě.

A já věřím, že jednou to mělo mít vyšší smysl.
A že až budu umírat, tak to bude ona - Safira, můj anděl - kdo mě dovede na lepší místo.
Ona bude ten, kdo zase půjde se mnou, a vy už bude moci číst pouze tenhle můj popis její osoby, protože pak, pak už ji od sebe nepustím... A nebo se možná stanu po smrti také takovým překrásným tvorem, jakým je ona, avšak pak už bude na vás, aby jste mě popsali.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 30. listopadu 2010 v 19:07 | Reagovat

Co na to jiného říct, než že to byla krása. Já jsem vžcky ve slohovkách nesnášela popisy a vidím, že ty ses tím umíš poprat bravurně. Moc krásně napsané.

2 Keta Keta | Web | 30. listopadu 2010 v 20:21 | Reagovat

Hehe, Safira xD Napřed jsem čekala dračici, takže mě hedvábná blůzka napřed pěkně zmátla :D
Mám jen jeden dotaz: Je reálná? :-D

3 Illian Illian | Web | 30. listopadu 2010 v 20:49 | Reagovat

Páni, jako strážný anděl, nádherné. Nevím co na to říct. Je to takové...jako psané od srdce a s lehkostí tobě vlastní,...vož jak to teď po sobě čtu zní hrozivě divně...omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala a tak, ale jsem polomrtvá :-)

4 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 20:56 | Reagovat

Moc krásně napsané! Všechno. Dokázala jsem ji naprosto živě představit. Opravdu moc povedené! :-)

5 Krasivija Krasivija | Web | 1. prosince 2010 v 14:07 | Reagovat

Překrásě napsané. Já vím proč na sebe Safira nenechala sáhnout. T5eba byla nehmotná.

6 Krasivija Krasivija | Web | 1. prosince 2010 v 14:07 | Reagovat

Oprava: třeba

7 Keta Keta | Web | 1. prosince 2010 v 16:11 | Reagovat

Já ti ani nevím kam chci na střední.
Teda vlastně... já nechci na střední xD

8 yellow-dog yellow-dog | Web | 5. prosince 2010 v 12:38 | Reagovat

Četla jsem už na blogu AK. Je to takové... živé. Jako bych tam přímo byla.

9 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 7. prosince 2010 v 9:55 | Reagovat

To je tak pěkné! Bude to mít pokračování? :-(

10 mrdač mrdač | 7. prosince 2010 v 15:07 | Reagovat

trapný ty pičooo,,..mas zuby jak hovno

11 Berenika Berenika | E-mail | Web | 7. prosince 2010 v 15:31 | Reagovat

[10]: A kdo je zas tohle...? :-!

12 xyz xyz | 10. prosince 2014 v 17:42 | Reagovat

wtf?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama