Tajemství Severní hvězdy I. - Překvapení pro zoufalce

17. listopadu 2010 v 10:01 | Berenika |  Mysterious north star

1. kapitola - Překvapení pro zoufalce
New york 1.12.2011

Těžké knihy jako by jí dávaly nějakou zvláštní ochranu před všetečnými pohledy.
Proto si  je - tak tiskla k tělu.
,,Nechte mě být!"vykřikla na pár známých chlapců, kteří kolem ní vytvořili neproniknutelný kroužek. Jeden z nich, ten nejvyšší a zdálo se, že vůdce party, se zasmál. Jako by to byl i pokyn pro ostatní, aby jí také dali najevo svou nadřazenost.



Do očí se jí hrnuly slzy, ale měla svou hrdost, a tak se pláč snažila potlačit.
,,Neslyšíte, pánové? Máme ji nechat být,"začal posměšným tónem vůdce party.
Sklopila oči. Tohle už dlouho nevydrží.
,,Hele, Louiso,"uprostřed věty se chlapec posměšně zasmál,proč tě rodiče nevodhodili někam jinam, abys tady nepřekážela nám?"
,,Rodiče mě nevodhodili!"vykřikla a prudce zvedla hlavu.
,,Jo,"chlapec se rozhlédl okolo sebe a potěšen, když se setkal s pochvalnými pohledy pokračoval,Tak proč jsi vyrůstala v děcáku?"
Slzy už nešly zadržet a spustily se jí volně po tvářích.
,,Nechte mě jít." dostala ze sebe mezi vzlyky.
Jeden z chlapců otevřel ústa, jako by se jí chtěl zastat, ale když se setkal s varovnými pohledy všech okolo, raději to neudělal.
,,Nechceš plyšáka, Luiso?" zeptal se jejich vůdce.
Sklonila hlavu ještě víc. Myslela si, že horší to nebude, ale… Zřejmě se spletla.
Přála si z celého srdce, aby se objevil nějaký učitel a oni ji tohohle ušetřili.
,,Já se na něco ptám."zavrčel výhružně, a ostatní znovu vybuchly smíchy.
,,Kronere, nech si to pro někoho jinýho." pokusila se ještě o slabou obranu.
,,Anabelo!" ozvalo se ode dveří vedoucích ven, jak se vchodem probojovával její mladší bratr.
,,Nechte ji být." začal svou starší sestru okamžitě bránit.
,,Ale... Kohopak to tu máme?" Kroner se otočil na malého chlapce a sklonil se k němu.
,,Řekni mi, až budeš výš než ve třetí třídě, ano?"
Chlapec se zarazil. Chtěl přece jenom chránit sestru… Dívka uprostřed snesla, když ubližovaly jí, ale…
,,Mému bráchovi ubližovat nebudete." zavrčela a něco v jejím pohledu je přinutilo o krok ustoupit. V kruhu se vytvořila malá mezera a ona rychle proklouzla. Byla už koneckonců v devítce, měla za svého malého bratra zodpovědnost. Chytila ho za ruku a protáhla se společně s ním dveřmi. Pustila ho až před školou, kde mu dala možnost vydechnout.
,,Anabelo, proč jim to dovolíš?" zeptal se mladší chlapec.
Neodpověděla. Co mu říct?
,,Pojď musíme domů." pronesla nakonec po chvíli ticha.

Když přišli k domovním schodům, konečně se k němu otočila.
,,Poslouchej, Same, rodičům to neříkej. V žádném případě, rozumíš mi?"
,,Ale..."
,,Same, slib mi to, prosím."
,,Mám tě rád, sestřičko." řekl chlapec a obejmul ji.
Poprvé za celý ten den se usmála.
,,A ty jsi ten nejlepší bratříček."
Z legrace do něj šťouchla a on jí to s hbitostí jemu vlastní okamžitě vrátil.
Rozesmátí vešli do domu, a přesto jako by ji dnes víc než za posledních devět let tížilo to, co jí pořád provádějí. Když jí Kroner tak bleskově připomněl, že je z dětského domova a že ji její rodiče ,,vodhodili"... Znovu měla co dělat, aby se nerozbrečela. Copak se tohle dalo vydržet?
,,Anabelo!" zavolala na ni z předsíně její náhradní matka.
Odhodila tašku ve svém pokoji a vydala se za ní. S matkou tam čekal i její otec, což bylo neobvyklé.
,,Jsme na tebe hrdí, holčičko..."
Hočičko? Pomyslela si. Co se stalo?
,,Vážně jsi nám tím udělala velkou radost."
Čím, že?
,,Ale já vůbec nechápu.... " přerušila rodiče, kteří jí vtiskli do ruky jakousi obálku.
Poznala logo soutěže, do které se před časem přihlásila. Byla o vypracování referátu o mayské civilizaci. Dala si s ním záležet, a dokonce ho doplnila vlastními kresbami. Pracovala na něm celé dva měsíce, ale přesto nečekala podobnou událost. Otevřela roztrhnutou obálku a přelétla její obsah očima. Na začátku byl popis soutěže, který ji nezajímal a potom její umístění. Zalapala po dechu.
,,Já jsem.... Já vážně vyhrála!"
Překvapeně se zadívala na oba dospělé. Měla takovou radost. Znovu si přečetla umístění.

1.místo - Anabela Saintlouisová

blahopřejeme k Vaší výhře dvouměsíčního zájezdu na nejnovější objevenou mayskou pevnost.

Sam jí skočil okolo krku.
,,Ty pojedeš pryč?" zeptal se smutně. ,,A co já?"
,,Neboj, určitě nám to bude vyprávět." zasáhli urychleně rodiče.
Oni si snad myslí, že bych si to rozmyslela…
,,Že ano, Anabelo?" zeptala se matka.
Usmála se na ni.
,,Budu, mami."

Kdesi v hlubokém pralese blízko řeky Usumacinta (mexiko) 12. 12. 2011

Starší žena seděla na břehu široké řeky se zkříženýma nohama a chvíli vypadala jako by zkameněla. Nehýbala se a jen naslouchala zvukům okolního prostředí střední Ameriky.
Na sobě měla sukni pestrých barev, která jakoby se skládala pouze ze dvou kusů látky, tričko bez rukávů ušité ze spousty malých kousků látky a sandále vyrobené z jelení kůže. Nemohli jsme přehlédnout ani pokrývku její hlavy - šátek, který jí splýval až na ramena.
,, Kinich Anau... Kinich Anau…" ozývalo se potichu jak jí slova jakoby sama, bez jediného pohybu rtů, vycházela z úst. Seděla na stejném místě ještě několik minut a poté otevřela oči a obezřetně se rozhlédla, čímž vyplašila malého kolibříka, který se opodál třepetal blízko květů rudých orchidejí. Zahleděla se do slunce.
,,Kinich Anau…" opakovala.
,,Bůh Slunce - Kinich Anau, nám nepomůže." ozvalo se vedle ní, když se asi šestnáctiletý chlapec neslyšně přiblížil k řece a posadil se vedle ní.
Zdálo se, že chlapcova náhlá přítomnost ženu vůbec nepřekvapila.
,,Kinich Anau to musí zastavit," řekla a její slova působila sebevědomě.
Jedna z potomků Mayů silně věřila ve své bohy. Chlapec zavrtěl nechápavě hlavou.
,,Proč mě naši bozi nikdy neodpoví?" zeptal se.
Na tváři starší ženy se objevil mírný úsměv.
,,Protože je nejdřív musíš doopravdy cítit tady," položila mu ruku na srdce a zadívala se mu do očí. Černooký chlapec její pohled nevydržel a odvrátil se.
,,Neumím věřit... "
Úsměv z její tváře zmizel a její řeč dostala potřebnou vážnost a byla z ní cítit autorita vůdců.
,, Itzamn to pochopí."
Chlapec se pohrdlivě usmál.
,,Jistě stvořitel to pochopí"
Pohlédla mu do očí a on provinile sklopil hlavu.
,,Uchben Ikale, rozumíš mi?" zeptala se žena.
Přikývl a při vyslovení svého jména se zašklebil.
,,Ix Akkbe, ty víš, co pro mě mé jméno znamená."oslovil ženu.
Přitakala.
,,Že jsi jako já jedním z mála potomků slavných Mayů."
,,To také, ale proč zrovna já?"
,,Protože tobě dali jméno Uchben Ikal - Dávný vítr a náš stvořitel Itzamn si tě vybral pro důležitý úkol."odmlčela se.
A on za ní dokončil:
,,Úkol, který mě bude stát život... Já vím Ix Akkbe - Paní půlnoci."
Její tvář zesmutněla.
,,Některé věci, které by se neměli stát se stanou a my s tím nic nenaděláme"
,,Ale i osud se dá změnit." naléhal chlapec
,,Ne! Uchben Ikale tohle musíš pochopit." chlapec se s povzdechem obrátil a zmizel v houští. Ix Akkbe osaměla. Nadechla se a znovu ztuhla a téměř neslyšně zašeptala:
,,Itzamn...Itzamn...Prosím, dej mu sílu překonat osud."
Uchben Ikal se prodíral křovím a nedbal na svou hlučnost. V jedné chvíli se zastavil a přikrčil se. Instinkt nabytý pobytem v této džungli ho vybízel k opatrnosti. Něco se stalo. Uslyšel hlasy a vydal se k nim. Ani nemohl jinam vycházeli totiž z města předků. Zasyčel. Věděl, že nebude trvat dlouho a někdo Palenque objeví, ale tak brzo… Zaposlouchal se a obezřetně se vydal dál. Tentokrát si dával pozor aby mu pod nohama nepraskla jediná suchá větvička. Dorazil k okraji stromů, které mu skýtaly úkryt před možnými pozorovateli. Rozhlédl se a rozběhl se přímo k jednomu z chrámů. V té chvíli mu bylo jedno jestli ho někdo uvidí. Jakmile jim zmizí v chrámu nikdy ho v tajných chodbách, kterými je propleten nenajdou. Vtrhnul do vchodu na vrcholku pyramidy a pokusil se ztišit svoje kroky, aby je nezaslechla postava stojící před jedním ze zdobených sloupů jakési terasy. Aby jej neodhalila do té doby než bude doopravdy blízko....
Podle kšiltovky zakrývající vlasy a v stínu chrámu i tvář usoudil, že to bude chlapec.
Plížil se pomalu blíž a když už stál za ním přiložil mu ruku na ústa a srazil ho k zemi.
Šlo to až příliš lehce a kšiltovka přitom zajatci sklouzla z hlavy a odhalila dlouhé blonďaté vlasy. Uchben Ikal zrudnul a ihned se postavil. Chlapce by tak lehce nesrazil na zem, ale tohle byla jenom dívka. Dívka která kromě toho, že se na něj vylekaně dívala, byla velmi pěkná.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 scarletdiary scarletdiary | Web | 17. listopadu 2010 v 11:28 | Reagovat

Aj ja mám v poslednom čase obrovskú chuť písať - našla som si na to aj nový zošit .

2 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 11:38 | Reagovat

Moc hezké! Líbí se mi různé obraty. Je to i napínavé. Jako první kapitola mě to zaujalo a už teď se těším na pokračování!

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. listopadu 2010 v 18:13 | Reagovat
4 Keta Keta | Web | 17. listopadu 2010 v 18:15 | Reagovat

Nádhera! :-D

A jo, Temeraira taky znám :D

5 Arya Arya | Web | 18. listopadu 2010 v 15:53 | Reagovat

Je to úžasný, doufám, že brzy bude pokračování, mimochodem, máš krásný blog :-)

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 18. listopadu 2010 v 17:09 | Reagovat

sem tam ti chybí čárka a uvozovky, ještě jednou si to přejeď, ale příběh jako takový se mi moc líbí a těším se na pokračování! =)

7 Illian Illian | Web | 18. listopadu 2010 v 17:59 | Reagovat

Jé, já jsem nějak pozadu, co to dvě nové kapitoly o kterých nevím? O_O
No nic, tahle byla úžasná! Moc se mi líbí..a jdu číst dál :-)

8 yellow-dog yellow-dog | Web | 18. listopadu 2010 v 18:13 | Reagovat

D-O-K-O-N-A-LÉ !
Zkus to poslat nějakýmu nakladatelství, vážně.
Myslím si, že by to byl bestseller.
Je to prostě...
prostě...
dokonalé. :-)

9 Rabe Rabe | Web | 19. listopadu 2010 v 18:00 | Reagovat

velmi pěkné, nápad je originální :-D něco takového tu ještě opravdu nebylo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama