Tajemství Severní hvězdy II. - Kdo ví...

18. listopadu 2010 v 17:02 | Berenika |  Mysterious north star

 Tajemství Severní hvězdy II. - Kdoví...


Mayské město Palenque 12. 12. 2011 brzy ráno

Vrtulník naposledy přeletěl nad vysokými chrámy tvaru pyramid a konečně přistál na jedné z prázných plošin. Sotva se vrtule přestala točit, seskočila Anabela z kabiny.
Rozhlédla se a pohled jí ihned padl na nápis na jednom z mnoha sloupů stojících na pyramidách. Palenque, přečetla a zamyslela se nad podivným názvem. Pátrala v mysli pečlivě po tom slovu a přece i když jí bylo blízké, zdálo se jí, že ho nikdy neslyšela a nebo byla příliš malá, aby si to zapamatovala.



,,Pozor!"rozkřikl se na ni a její společníky - ostatní výherce - jakýsi muž, ve kterém po chvíli poznali průvodce. Anabela, která uznala, že je lepší poslechnout, se okamžitě postavila rovně s rukama podél těla a čekala, co se bude dít. Průvodce ji obdařil okouzlujícím pohledem, obrátil se k ostatním a znovu je vyzval k pozoru.
,,K čemu to?" dostal ze sebe docela pohledný chlapec, který stál hned vedle ní.
Když se na něj podívala pozorněji všimla si jisté podobnosti vyjadřování s jejími domácími trýzniteli a jejich velitelem Kronerem. Díky této skutečnosti okamžitě možnost přátelství zavrhla. Podvědomě vnímala nesmlouvavou odpověď jejich průvodce a jak se všichni neochotně postavili kolem ní. Nalevo stál pořád onen kluk a napravo jakási usměvavá dívka. Měla tmavé vlasy po pás, hnědé oči a bledou pleť. Takže celkově pravý opak jí samé a přesto se jí zdála nejsympatičtější. Ostatní část jejich tábora se okamžitě po povelu rozchod rozběhla za chlapcem po její levici a začala ho obletovat.
Ten všechny obdařil povýšeným úsměvem a jeho sebevědomí v té chvíli zřejmě značně narostlo. S povzdechem si uvědomila, že zase bude za vyhnance.
,,Ahoj." ozvalo se vedle ní.
,,Ahoj…"opakovala neúčastně a pak se teprve podívala, kdo promluvil.
Překvapeně hleděla na černovlasou dívku, která zjevně zůstala stát vedle ní a pořád se mile a přátelsky usmívala. Vzpamatovala se a dodala:
,,Já jsem Anabela Saintlouisová"
Čekala cokoliv - Poznámku k jejímu starodávnému jménu, nebo že se dívka prostě začne smát, ale nedočkala se ani jednoho. Dívka přikývla a natáhla k ní ruku:
,,Těší mě, já se jmenuji Daniela Merriová."
Anabela překvapeně přijala ruku a usmála se také. Možná, že si konečně také najde kamarádku. Dívky si společně zabraly jeden stan. Shodli se na tom, který byl postavený nejdále od ostatních, takže až na okraji celého města a okamžitě si do něj přenesly svoje věci. Bylo těsně před obědem a tak se zašli zeptat, kde budou jíst. Daniela si za chvíli získala plnou Anabelinu důvěru a Anabela zase její. Připadala si jako by Danielu znala od malička.

Konečně dojedli to, čemu se na tomto místě říkalo jídlo a dostali druhý rozchod.
Anabela si zpočátku vše prohlížela s Dan, jak si její jméno zkrátila, ale posléze zjistila, že je její kamarádka značně netrpělivá a odejde z každého místa dřív, než se stačí rozhlédnout a vše přečíst.
,,Zajímalo by mě, jak to zní když to přečteš." ozvala se Dan
,,Palenque."odvětila Anabela a nevšímala si jejího překvapeného pohledu.
Přejela rukama po hladkém kameni, ke kterému právě Dan zatáhla. Setřela vrstu mechu a četla dál. Potichu si vyslovovala slova, když ji její nová kamarádka vyrušila.
,,Nedělej si ze mě legraci, mayské písmo je tak složité, že jsem se ho nenaučila ani za dva roky, co se o něj zajímám… A ty to bez rozmýšlení přeložíš."
Nešlo nevnímat výčitku v Danině hlase a Anabela se na ní překvapeně podívala.
,,Jak to myslíš, vždyť je to normální..."
Zadívala se na kámen a znovu klidně vše přečetla. O městě, jehož stavitelé tu žili celé generaci a o proroctví kvůli kterému odešli. Obě dívky mayskou historii znali a věděli, že po tom, co odešli se jim nikdy nepodařilo založit nové město a teď i, že to bylo kvůli proroctví.
,,Škoda, že tu není text toho proroctví."konstatovala smutně Anabela.
Dan se na ní skepticky podívala.
,,Bel, jak víš, že to překládáš správně, je to nesmírně těžké."
,,Bel?"zeptala se překvapeně.
Dana se zamyslela a rozhodila rukama.
,,Máš prostě příliš dlouhé jméno...."
Jakmile si srovnaly svoje nové přezdívky obě se rozesmály a zapoměli na podrobnou Anabelinu znalost mayského písma, které v životě nepřekládala.
Až zde a přesto jí připadalo, jakoby ho znala odjakživa.
Rozešli se a Anabela zamířila k jednomu z nejimpozantnějších chrámů.
Vystoupala po schůdkách pyramidy a vešla dovnitř.
Chrám vypadal zachovale a dokonce měl všechny sloupy nepolámané.
Jakoby ho někdo používal, napadlo ji, ale ihned tu myšlenku zahnala.
Nad kameným stolem podobným oltáři byla postavená obří socha.
,,Hum cimil."zašeptala jméno, které si přečetla na podstavci a ihned si ho přeložilo.
,,Bůh smrti."
Chrám jí najednou nepřipadal tak impozantní a zajímavý. Už věděla co to je a k čemu slouží. Ocitla se v Chrámu lebky. Podle pověstí takový chrám existoval a stačilo posunout jakési dlaždice v něm a dostali jste se do rozlehlého mayského města pod zemí.
Do města, ve kterém prý žijí potomci Mayů. Anabela přes počáteční strach začala podrobněji zkoumat oltář. Hltala očima mayské písmo a vtom ucítila na své tváři něčí ruku. Chtěla vykřiknout, ale nemohla. Ani nevěděla jak, ocitla se na zemi. Kšiltovka jí spadla z hlavy a odhalila dlouhé světlé vlasy. Sevření povolilo a nad ní se najednou skláněl nějaký chlapec. Na první pohled se jí zalíbil. Vypadal dokonce, že je jen o rok nebo o dva starší než ona. Bylo na něm vidět, že se vylekal víc než ona. Nadzvedla se a on překvapeně ucouvnul. Teď už si byla jistá, že nepatří k jejich expedici a jakoby její strach zmizel. V duchu si říkala, že by se spíš měla bát víc, ale připadal jí spíše sympatický. Vstala a on ustoupil o další dva kroky dozadu. Dál od ní.
Teprve teď se postavil dost do světla, aby si ho mohla pořádně prohlédnout.
Měl tmavé, uhlově černé vlasy po ramena a stejně černé a přesto přívětivé oči.
Všimla si, že je opálený a na sobě má pouze kalhoty a místo pásku jakýsi pruh kůže ozdobený různými ptačími péry. Uvědomila si, že je neslušné na něj nepřetržitě civět, ale nemohla si pomoct. Opatrně udělal krok směrem k ní. Za ní byly dveře a on neměl jinou možnost útěku kromě bájného podzemního města. Nasadila přátelský úsměv a rozhodla se pro krok do strany, aby měl pocit, že může kdykoliv odejít a ona mu nebude bránit.
Dočkala se překvapeného pohledu a její úsměv se o to rozšířil.
,,Belo!"ozvalo se zvenku a ona poznala hlas své nové kamarádky.
Nezbylo jí než veselému úsměvu dodat omluvný tón a zmizet venku. Seběhla poslední schody Chrámu lebky a připojila se k Daně. Prozatím se rozhodla, nechat si tuhle příhodu pro sebe. Kdoví...

Překvapeně sledoval, jak dívka sbíhá poslední schody a připojuje se ke své kamarádce.
Pozoroval je dokud mu nezmizeli za jedním z chrámů. Zavrtěl hlavou, aby zaplašil myšlenky na ní, které si nechtěl připustit.
Ale je hezká...
Přinutil se k soustředění a položil dlaň na jednu kamenou kostku v podlaze.
Zapadla.
Přešel k soše boha smrti a zmáčkl kámen na jeho náhrdelníku. V té chvíli musel kousek ustoupit protože socha zajela do země a vytvořila jakési schody. Sestoupil po nich a znovu zmáčkl náhrdelník. Socha vyjela nahoru a on se ocitl ve tmě. Zaklel. Tohle se mu stalo naposledy v osmi letech a teď zase zapoměl na světlo.
A mohla za to ta dívka.
Nemysli na ní, napomenul se v duchu.
Pomalu přejížděl rukama po chladném kameni a po chvíli opravdu narazil na kov.
Trhl a do ruky mu vystřelila palčivá bolest. Vykřikl a znovu zaklel.
To snad ne... Copak jsem nedával při výchově nikdy pozor?
Za jeho zády se ozval tlumený smích. Otočil se na chlapce za sebou.
,,Vážně k smíchu." zavrčel a vytrhl z jeho rukou louč, se kterou se vydali na cestu dlouhou, chladnou chodbou.     

,,Au!" vykřikla Anabela a okamžitě se rozhlédla jestli si její roztržitosti někdo všiml.
Bože proč museli zrovna dneska dostat službu v kuchyni.
,,Spálila ses?" zeptala se starostlivě její kamarádka, která se vedle ní snažila umíchat něco, co by se alespoň vzdáleně podobalo polévce.
,,Ne, v pohodě." usmála se Anabela
Jo, v pohodě a dneska radši o hladu, dodala v duchu.
Konečně se jim podařilo něco, co vypadalo celkem dobře, ale polévka bez koření...
,,Je mi líto, ale já nic z toho neznám." zamumlala Dan nad pytlíky s prapodivnými názvy.
,,Ukaž podívám se."
A jak to budeš znát ty, hmm?
Otevřela zkusmo jeden pytlík a nasála vůni exotického koření.
,,Ne, tohle ne." vytrhla Daně pytlík, který se tam snažila nasypat.
,,Ty to snad znáš?" zavrčela její kamarádka.
Zdálo se, že jí to už leze na nervy.
A tobě snad ne?
,,To jsou chilli papričky." zamumlala Anabela a za chvíli uslyšela vedle sebe tiché:
,,Promiň."
,,Taky už toho mám dost." ušklíbla se Anabela a svezla se na zem vedle své kamarádky.
,,Myslíš, že najdeme něco, co nikdo jiný nenašel?" zeptala se Dana po chvíli ticha.
Anabela zavrtěla hlavou.
,,Nevím, asi nic... "
Myslíš, že to nic, ten kluk, bude mít i jiné jméno?
,,Jsme na jedné z největších pevností a třeba se zítra něco stane..."
,,Zítra?!" přerušila Danu.
Ta se na ní nechápavě otočila.
,,No, jistě že zítra... To je přece pravděpodobné datum, kdy Mayové opustili tohle místo."
řekla a rozhodila rukama, jakoby chtěla ukázat na to všechno kolem jejich provizorního stanu, který měl sloužit jako kuchyně. Anabela se na ní překvapeně zadívala.
,,To jsem netušila. Takže zítra si budeme moct říct: Před tisíci lety tu bylo vyslovené jedno tajemné proroctví..."
,,Co máš s tím proroctvím?" zavrčela Daniela.
,,Nic, já jen, že bych ráda věděla, o čem je."
,,Žádné ne-e-xis-tu-je!" odslabikovala Dan, zjevně skálopevně přesvědčená o pravdivosti svých slov.
,,Když myslíš..." Anabela ani netušila co jí odsouhlasila a jen sledovala stromy okolo jejich tábořiště. Popadla ji nenadálá touha se rozběhnout mezi ně. Stopovat ty, co tam žijí.
Aby oni nestopovali tebe…
Najít toho chlapce, který jí dnes odpoledne tolik překvapil.
,,Ehmm...Nerada ruším, ale měli bychom dodělat večeři, jinak nás vedoucí roztrhne."
Anabela trhla hlavou a uvědomila si svůj zasněný pohled.
Jen tak dál a ztratíš jedinou kamarádku.
Naštvaná sama na sebe vstala a spolu s Danou zase začali zkoumat obsah pytlíků.
Najednou ji upoutala vůně jednoho z koření.
,,Tohle." vyhrkla bez rozmýšlení a vytrhla ho Dan z ruky. Ta se na ní překvapeně zadíval, ale nestačila ani otevřít ústa k námitce, když už sypala koření do jejich podivného odvaru. Zamíchala a kolem se během pár vteřin začala linout příjemná vůně.
Dana se nadechla.
,,Voní to dobře."
Popadla lžíci a namočila ji v polévce a zkusmo olízla.
Dramaticky se na ni zadívala a naschvál ublíženě konstaktovala.
,,Tedy Bel... "
Anabela už začínala čekat výčitky a že něco zkazila, ale...
,,To je nejlepší polévka jakou jsem za poslední dny jedla."
Anabela se zatvářila překvapeně, ale potom jí došlo, co její kamarádka vlastně řekla.
Rozpustile se rozesmály a zavolali ostatní k večeři.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 18. listopadu 2010 v 17:41 | Reagovat

chci pokračování :-D

2 Keta Keta | Web | 18. listopadu 2010 v 17:44 | Reagovat

Skvěléé! :-D

3 yellow-dog yellow-dog | Web | 18. listopadu 2010 v 18:03 | Reagovat

Čtivé, a celkově dokonalé :).
Žádám pokračování :-D.  
A teď se jdu podívat, co jsem u tebe za ty dva dny zameškala :-).

4 Illian Illian | Web | 18. listopadu 2010 v 18:12 | Reagovat

Wow to je super! Jak já se nemůžu dočkat dalšího dílu...hmm...asi mám hlad. Beztak to je tím kořením. :-D

5 kenny52 kenny52 | Web | 18. listopadu 2010 v 19:01 | Reagovat

Nemůžu se dočkat, až si k tomu budu moct sednout X)

6 Lady Vivianne Lady Vivianne | Web | 18. listopadu 2010 v 19:24 | Reagovat

Wow skvělý,pokračko a co nejrychleji :)

7 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 22:22 | Reagovat

Krásné! Moc mne to chytlo. Těším se na pokračování!

8 Krasivija Krasivija | Web | 18. listopadu 2010 v 23:13 | Reagovat

Krásné, nemohla jsem od toho odtrhnou oči.

9 Rabe Rabe | Web | 22. listopadu 2010 v 17:25 | Reagovat

pěkné, doufám že toho kluka ještě potká :-D  ale nejspíše asi jo

10 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 7. prosince 2010 v 9:25 | Reagovat

Mocinky hezuuuuu :-D

11 Arya Arya | Web | 7. prosince 2010 v 18:59 | Reagovat

Opravdu moc dobré, napínavé, nemohla jsem se odtrhnout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama