Tajemství Severní hvězdy III. - Poselství hvězd

19. listopadu 2010 v 17:02 | Berenika |  Mysterious north star

3.kapitola - Poselství hvězd


Otevřela oči.
Byla tmavá noc a na obloze ani jediné hvězdy. Potom si uvědomila, že je ve stanu.
Chvíli si pohrávala s myšlenkou pokusit se znovu usnout, ale cosi jako by ji vábilo a lákalo vydat se ven. Tajemná síla ji donutila, aby jako ve snu vyšla ze stanu a zjistila, že hvězdy opravdu zmizely. Svit měsíce ji uklidňoval, když ozařoval okolní prostranství až po temnou hranici lesa. A nádherná hudba, která jí zněla tak příjemně, by ji byla jistě brzy ukolébala ke spánku, kdyby si neuvědomila, že je uprostřed pralesa, kde se žádná ozývat nemá. Někdo hrál. Hrál přenádherně a bez jediné chybičky. Nejspíš na flétnu či na podobný nástroj. Větve stromů se pohybovaly ve stínech úplňkového měsíce, přičemž vytvářely dojem, jakoby tancovaly v rytmu hudby. Otočila se ke stanu a přemýšlela, proč zvuky nevzbudily i ostatní. Ještě jednou zvedla oči k nebi a k osamocenému měsíci.



Pastýři, který pojednou, když poztrácel své ovečky, zesmutněl a jeho svit se pomalu začal vytrácet. Lekla se. Co se to dělo s celou okolní krajinou? Zvuk flétny se zeslábnul a snad měl tendenci utichat, jestli to jde o zvuku říct. Skoro už neviděla, když si uvědomila, že je venku bosa. Byla zima, ale ona se cítila jako uprostřed slunečného dne.
Chtěla zavolat Danielu, aby si také poslechla tu kouzelnou hru, ale hlas ji neposlouchal a ona se, chtě nechtě, rozeběhla lesem za utichajícím zvukem. Najednou měsíc úplně pohasnul a ona se ocitla v naprosté tmě. Otočila se dokola. Nechápala, co jí to najednou napadlo vydat se sama do nočního lesa, dost temného i za dne. Flétna utichla a ona se bosou nohou dotkla studeného kamínku. Na tělo jí dopadlo pár kapek vody a v témže okamžiku upadla. Vykřikla a voda se nad ní zavřela. Nemohla popadnout dech a snažila se vyplavat na hladinu řeky či jezera do kterého spadla. S vypětím sil nahmatala čísi dlaň a vytáhla se k hladině. Jen co se ocitla na pevné zemi, klesla na kolena a zhluboka se nadechla. Zvedla hlavu a zadívala se do moudrých očí své zachránkyně. Otevřela ústa, aby neznámé postarší ženě alespoň poděkovala, ale ta si jen přiložila prst k ústům a ukázala na oblohu. Sledovala tmavé nebe bez jediného světla.
,,Kinich Anau,"zašeptal někdo.
Tázavě se otočila na ženu a chtěla se zeptat, kdo to mluví, ale zničehonic ji přepadnul vztek. Na celý svět. Všechny křivdy, které kdy byly spáchány jakoby někdo jen tak shodil na ní a ona byla uznána vinou. Měla chuť tu ženu shodit do té řeky, ve které se před chvíli sama málem utopila jen proto, že ona si z ohrožení jejího života nedělala těžkou hlavu. Prudce se zvedla.
,,Kéž by všichni lidé zemřeli!"
Žena se k ní otočila se smutným úsměvem a Anabela se podivila vlastním slovům.
Vůbec nic takového říct nechtěla. Na obloze pojednou zaplálo jasné světlo a okolím se ozval smích. Nelidský a krutý smích, který zosobňoval všechno lidské utrpení a stejný jako ona sama před chvílí pocítila. Světýlko na obloze se začalo zvětšovat a plálo jasným zlatorudým svitem. A tak se během chvíle na místě měsíce objevila zářící hvězda, která pomalu začala klesat k zemi. Anabela si musela zakrýt oči, aby neoslepla, ale ještě před tím si stačila všimnout že oné ženě žár ani světlo nevadí. Cítila se ospalá a slabá a jakmile zář zmizela kdesi za obzorem, neudržela se na nohou a klesla k zemi, kde ještě před tím než ztratila vědomí, uslyšela tichá slova:
,,Kinich Anau, Kinich Anau."

A znovu se lesem rozezněl zvuk tajemné flétny, kterou Ix Akkbe, Paní půlnoci, držela v rukou, a která díky ní vyluzovala líbezný tón.


*o pár hodin později*

Trhla spoutanýma rukama. Jakoby se probudila s tranzu. Krajina kterou kráčela byla typická pro Yucatánský poloostrov - Domov Mayů. Jižní amerika byla svým způsobem nádherná, ale Palengue, jelikož stálo blízko pralesa, bylo to nejkrásnější a nejtajemnější místo jaké znala. Ale teď... Proplétala se pod větvemi a pod liánami a v tom spatřila propast, do které padaly proudy vody, aby se vzápětí roztříštily v dalších proudech vody. Na dně té ,,přírodní studny" se skvělo několik lebek jak malých, tak větších.
Obětovali jak právě narozené tak dospívající děti. Jak dívky tak chlapce.
Áááá...
S prudkým trhnutím se posadila. Seděla ve svém stanu. Byla ve svém stanu.
Daniela se choulila těsně u stěny.
,,Bel..." vydechla.
Otřela si zpocené čelo.
,,Co se stalo?" zaptala se své kamarádky a snažila se o věcný tón.
Pokusila se i usmát, ale moc jí to nepomohlo. Dana kroutila hlavou a ukázala bezeslova na větvičku, která pronikla rozevřeným stanem. Chvíli přemýšlela co to znamená a potom jí došlo, že jejich stan nestojí blízko stromu. Otevřela dveře stanu a vykřikla.
,,Seiba, Seiba, Seiba...." šeptaly tiché hlasy a do jejich stanu vlétlo několik lístků z toho stromu. Stan se okamžitě zaplnil líbeznou vůní, kterou nedokázaly k ničemu přirovnat.
Dana položila své kamarádce ruku na rameno a doslova se zatajeným dechem obě sledovaly strom před sebou. Dlouhá zelená pláň se táhla dál a dál a místo všední oblohy všude kolem zářily hvězdy. Hvězdy...
Ne, obyčejné hvězdy, ale hvězdy jako květy poletující vzduchem, kolem kterých se linula neobyčejná stříbřitá záře. Jedna se právě uhnízdila na umělém plášti jejich stanu a sjela až k nim. Anabela fascinovaně natáhla ruku a dotkla se jí špičkami prstů.Jakoby jí v tu chvíli prostupovalo samotné štěstí. Za chvíli jakoby se hvězdy seskupily do podivných, neostrých postav.
,,Itzamna... Ix chel..." šeptali teď hlasy a obrovský nádherný strom, který stál uprostřed té pouště, Seiba, sklonil své větve na počest boha stvořitele, Itzamna, a jeho ženy, bohyně Měsíce, léčitelství a deště, Ix chel.
,,Bohové..." zašeptala Anabela a instinktivně před sebe natáhla ruce a klečíc se sklonila.
Dana chvíli váhala, ale když si hlasy cosi začaly rozrušeně šeptat sklonila se také, po Anabelině vzoru. Nedokázala uvěřit...

*** zatím pod chrámem Lebky***

,,Itzamn... Itzamn..." šeptala svým starým hlasem a nakláněla se při tom dopředu a dozadu. Její pohyby i neslyšná slova opakovali v té chvíli němými ústy desítky dalších lidí snědé, opálené pleti.
,,Itzamn, dej nám sílu, dej nám moc, dej nám svou vyvolenou." šeptala dál a zvyšovala s každým slovem hlase.
,,Dej nám svou vyvolenou." opakovali, již nahlas v té fanatické motlitbě všichni ostatní.
,,Dej, dej, dej nám ji!"
,,Ah Chicum ´ek, dej nám putovat za tvou hvězdou" předříkala další část té podivné motlitby.
,,Dej, dej, déééj..."
Lidé v té jeskyni, v tom podzemním městě skrystém pod městem Palenque se dostávali do fanatické neomalenosti. Kdyby je Ix Akkbe, předříkávačka a mayská kněžka, nedržela pod kontrolou, zabíjeli by.
,,Itzamn... Itzamn..." opakovala začátek motlitby a pak natáhla ruce před sebe a na kolenou se uklonila, když je položila na zem. Ostatní, jako přílivová vlna klesali vedle sebe a motlily se sami za sebe a přesto pod dohledem silné mysli jejich kněžky.
,,Itzamn... Itzamn..."

Autp.- Mayové věřili, že uprostřed vesmíru existuje jakýsi strom života a ten tvoří jeho střed. Nazýval se Seib. Bůh Itzamn byl stvořitelem a jeho žena Ix Chel, byla bohyní Měsíce, deště a léčitelství. Ah chickum ´ek byl bohem severní hvězdy, která je předmětem minulých kapitol téhle povídky i jejího názvu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Povídka se bude zveřejňovat dne...

Pondělí 6.3% (1)
Úterý 0% (0)
Středa 6.3% (1)
Čtvrtek 6.3% (1)
Pátek 68.8% (11)
Sobota 12.5% (2)
Neděle 0% (0)

Komentáře

1 scarletdiary scarletdiary | Web | 19. listopadu 2010 v 17:32 | Reagovat

Píšeme :) V rovnaký deň , takmer v rovnaký čas :) Záhada , však :D

2 Wicky Envy Leviathan Wicky Envy Leviathan | Web | 19. listopadu 2010 v 17:35 | Reagovat

*w* whoaaaaaaaaaaa šupovo fakt napisanee~

3 scarletdiary scarletdiary | Web | 19. listopadu 2010 v 17:40 | Reagovat

Hej :D Aj ja verím , že sa ti zle číta . Vieš čo ? Konečne mám príležitosť sa učiť nemčinu . Som taká šťastná . Tá veta sa ti páči ? Vieš , že druhá kapitola sa tak volala ?
Netvor s krásnymi očami .

4 Alcielle Storm Alcielle Storm | Web | 19. listopadu 2010 v 18:07 | Reagovat

No páni! To je úchvatné! Tak moc se těším na pokračování. Jinak klidně můžeme zveřejnit další kapitolu. Zveřejníš ji ty, nebo já? :-)

5 Illian Illian | Web | 19. listopadu 2010 v 18:08 | Reagovat

Jejda, moc se omlouvám ta Alcielle, to jsem já, jenom jsem upravovala cosi s kamarádkou - pardon, pardon :-)

6 scarletdiary scarletdiary | Web | 19. listopadu 2010 v 18:23 | Reagovat

Ja by som to chcela naopak . Namiesto ruštiny neminu .
Také nie je také po česky . Také je u nás zámeno . Taký kabát , napríklad .

7 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 19:15 | Reagovat

Ach, a zase! Krásně se mi to četlo! Napínáš krásně. Doopravdy napjatě čekám, co bude dál! :-)

8 Keta Keta | Web | 19. listopadu 2010 v 19:26 | Reagovat

Úžasné, nemůžu se dočkat pokračování (a marně hledám v anketě možnost "Každý den"... :-D)

9 Lady Vivianne Lady Vivianne | Web | 19. listopadu 2010 v 20:25 | Reagovat

Úžasné,souhlas s Keti,ale chápu tě,já napsala k mojí povídce 2. kapču po nějakých---eh---3 měsících?Hlasuju teda pro pátek :)

10 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 20. listopadu 2010 v 15:14 | Reagovat

moc pěkné! =) fakt jsem zvědavá, jak to bude pokračovat =)
jo a dnes jsem zjistila, že jsem v autorské tlupě! v kategorii "uvízlo v síti" :-D

11 yellow-dog yellow-dog | Web | 25. listopadu 2010 v 14:35 | Reagovat

Hlasuju pro čtvrtek :) a to proto že...
...je dneska čtvrtek :D.
Ale vidím že to asi vyhraje pátek :).
Čtivé, úžasné, dokonalé. Stále si kladu otázku jak to jen děláš ;-)  :-)  :-D.

12 Rabe Rabe | Web | 30. listopadu 2010 v 18:40 | Reagovat

nádherná a dechberoucí kapitola, příběh je díl od dílu napínavější ;-)

13 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 7. prosince 2010 v 9:36 | Reagovat

Drsní ???

14 Arya Arya | Web | 7. prosince 2010 v 20:00 | Reagovat

nechci se opakovat, ale nevim, co říct asi kdo umí, umí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama