Dopis

28. prosince 2010 v 0:00 | Berenika |  Jednorázovky
Tak, moje další soutěžní dílko k Sussanah se Silvě. Originální charakteristika mé osoby... XD
Nevím, jestli se to jako charakteristika dá opravdu brát, ale uvidíme. Vaše Berenika

Dobrý den.
     Den, večer nebo snad noc. Mohla bych říct i ahoj, to by bylo nejlepší. Ale bývám nesvá, když tykám někomu, koho neznám. Na druhou stranu je to ten tajemný, zakázaný pocit, který mě rozechvívá, když se někomu rovnám. Nikdy jsem nechtěla být nejlepší. Raději jsem stála v koutě. Kdo by se taky potřeboval bavit s lidmi, kteří mu nerozumí? Ale občas bylo hezké slyšet pochvalu. Slyšet někoho chválit, že jste lepší než ti, jež se vždy povyšovali nad Vás. Vím, Vy jste na tom jako já. Jen Vy to neumíte tak prožívat. Já jsem se vždycky stavěla před své přátele. Vy ne. Jste samotář. Přesně jako můj vzor.
   A kdo to je? Inu, to je jednoduché. Noc. Noc je mým vzorem, podle nějž bych se chtěla řídit, protože se skryje jenom před sluncem. Protože umí schovat svou tvář jako my dva. A pak ji dlouho nikdo nevidí. Zato svou temnotou oslní vždycky, jakmile se objeví podruhé. Podruhé, potřetí, počtvrté… Máte ji také tak rád jako já? Doufám, že ano, i když s ostatními vzory už to tak asi nebude. Ach, těch ale je. Žilo tu tolik správných lidí a přece vždycky převažovali ti špatní. Jsem přesvědčená, že to tak bude vždycky. Vy také? To jsem ráda. Jste vlastně jako moje druhé Já.
Takové, které jsem si vždycky přála. Můžete mi dát lásku, přátelství i ke mně natáhnout pomocnou ruku.
   Ale vždycky tu budou ti špatní. Ti, které nemám ráda. Těm budu vzdorovat až do konce života. Vlastně budu vzdorovat sama sobě. To ve mně je ta potíž. Ten problém. Jak ráda bych byla, kdybychom to cítili stejně. Je to zvláštní. Mé pocity se nikdy nerovnali mým vrstevníkům. Neměla bych to tvrdit, nikdy jsem nevěděla, co doopravdy schovávají za těmi šminkami. Teď myslím, že nic. Jsem si jistá, že ani Vám nebylo do tance, když jste byl nucen chodit do nechtěné společnosti. Ale odbíhám. Chtěla jsem napsat, proč bych měla vzdorovat sama sobě. Proč je to mé přesvědčení.
   Hlavní důvod je ten, že kdybych dala na svá dřívější přesvědčení, už bych byla mrtvá. Na druhou stranu jsem si tolikrát, kolikrát jsem na to myslela, řekla, že bych byla jako ostatní. A já nikdy nechci být jako ostatní. Ztratila bych svoji fantazii a to je věc, na které mi nejvíce záleží. Ptáte se, proč mi nezáleží na lidech víc než na té snové dámě? Další jednoduchá odpověď, kterou málokterý člověk pochopí. Ve snu mám všechno. I to co nebudu moci nikdy mít. Nejsou to peníze. Ani nové šminky, jak by se u třináctileté dívky zdálo pravděpodobné. Jen láska, přátelé a rodina. Mám svou rodinu ráda, však nesnáším, když si na mě někdo vybíjí vztek. Asi proto mám raději tu snovou. Kde mám i ty, kteří už nežijí. Co bych byla bez fantazie? Jako báseň bez veršů nebo s verši, ale beze slov.
   Ale no tak, nesmějte se. Vlastně Vás obdivuji. Četl jste v mé duši dlouho a pořád o mě nic nevíte. Snad jen to, co jsem Vám právě napsala. Mohla bych napsat ještě spoustu věcí, ale na ně tenhle list papíru nestačí. Mohla bych se Vás zeptat, jestli se Vám líbí černovlásky. Já mám tmavé vlasy. Nu dobrá, nejsou úplně černé, ale tmavé ano. Tmavé jako můj vzor. Pamatujete? Jako noc. Také bych Vám mohla vylíčit, jaké mám oči. Modré. Vždycky nesnášely, když jsem se bránila. A Vy víte komu. Psala jsem Vám, i komu vzdoruji. Sama sobě přece.
   Škoda, že Vás nikdy nepotkám. Opravdu. Škoda, že tenhle dopis nikdy nebudete číst. Jen je mi to líto. Nic víc v tom není. Vlastně bych Vás ani nemohla milovat. Byl jste a budete můj sen. Ale nikdy nebudete víc, protože nebudete tady. Neexistujete. A já? Mě nezbude nic, než si Vás představit. A jednou až tu nebudu ani já, možná budeme spolu někde úplně jindy. Svět fantazie musí existovat, věřím tomu. Alespoň někde hluboko v našem srdci. Máme ho společné, víte? Máme společné srdce, a proto se nikdy nepotkáme. To je trpký úděl spisovatele. Možná i každého člověka, jenomže my si to uvědomíme. Ach, sladká nevědomost. Vzpomeňte si někdy na mé modré oči, i když je znáte jen z těchto řádků. Vzpomeňte si někdy, že jsem psala dopis, který Vám nikdy, opravdu nikdy, nedojde.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vanesa Vanesa | Web | 28. prosince 2010 v 7:41 | Reagovat

Moc pěkný dess.

2 Lady Vivianne Lady Vivianne | 28. prosince 2010 v 10:17 | Reagovat

Mám takový ten dojem,jako bych to psala já....všechno...

3 lucrecia lucrecia | Web | 28. prosince 2010 v 11:41 | Reagovat

To je moc krásné, neustále mě dojímáš svojím psaním. Moc chválím

4 Keta Keta | Web | 28. prosince 2010 v 14:38 | Reagovat

Ach...
Komu jsi to vlastně psala? Nějak automaticky jsem to přijala, jako že to píšeš mě a na konci mě hluboce zasáhlo, že se nikdy nesetkáme...
...
Četla jsi můj článek o sdílení fantazie? Právě jsem se rozhodla, že zjistím, jestli nemůžou sdílet fantazii i dva lidé :-D

5 Monča Monča | Web | 28. prosince 2010 v 18:20 | Reagovat

Krásné

6 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 28. prosince 2010 v 18:25 | Reagovat

Och, děkuji za komentáře =)
Je pravda, že jsi spisovatelka tělem i duší, co se tak koukám píšeš nádherně.. =)
Já píši povídky už rok, a sice yaoi. Držím se jednoho anime, obvykle podobných postav, a momentálně mám období kolapsu - připadám si jak podprůměrný spisovatel =D U mě však povídky nenajdeš, mám je schované jinde =)
Jinak - Tato povídka je nádherná, uchvátila mě =)

7 Kivi*Bubu a Naoki Kivi*Bubu a Naoki | Web | 28. prosince 2010 v 19:42 | Reagovat

som fascinovaná z týchto riadkov. Podla tých riadkov som Vaše druhé ja, stále som mala pociť, že to píšete mne

8 Rabe Rabe | Web | 29. prosince 2010 v 11:32 | Reagovat

a proč se vlastně bráníme tomu zapadnout do normálu? protože by nás to zabilo? nebo zničilo všechno co je v nás? kdo je normální, my nebo slečny se šmínkami? úděl nikdy nezapadnout do společnosti nás bude provázet po celý život, ale můžeme mít přátele, kteří nás sice nepochopí, ale budou stát při nás, na světě nikdy nejsme sami, přestože jsme rozdílní

9 yellow-dog yellow-dog | Web | 29. prosince 2010 v 17:56 | Reagovat

Bereniko... ty máš dar psát tak úžasné, a s takovým kouzlem. S kterým můžeš psát doopravdy jenom ty. Úžasné. Jako pokaždé mi docházejí slova.

10 Berenika Berenika | E-mail | Web | 29. prosince 2010 v 18:03 | Reagovat

[9]: Děkuju moc :-D *červená se až za ušima*

P.S. - Jen málokdo se odváží napsat celou moji přezdívku, je to jaksi zdlouhavé XD Illian to vymyslela lépe - Ber. Jestli chceš...

11 Arya Arya | Web | 2. ledna 2011 v 16:43 | Reagovat

Nádhera, nemůžu si pomoci...

12 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 9. ledna 2011 v 0:54 | Reagovat

Wow! Opravdu krásné. Se zadáním sis poradila  opravdu mistrovsky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama