Exploze - Pro Illian

27. prosince 2010 v 10:39 | Berenika |  Jednorázovky
No jo, uznávám, že mi to moc nejde. Neužívala jsem si detailů a tak dále XD Doufám, že mě nezabiješ, Ill XD Bylo to silnější než já a ten polibek... No, nejlépe z toho asi nakonec vyšla Rowlingová *schovává se za počítač a dělá, že není vidět* Berenika

Z černého hrníčku vedle počítače stoupala pára spolu s příjemnou vůni klidu a pohody.
Smočila v lahodné tekutině rty a požitkářsky znovu vdechla milovanou vůni. Zasloužila si to.
Celý ten den byl příliš bláznivý. Plný spěchu a nervů. Ještě jeden člověk po ní bude chtít, aby šla něco dělat a asi se zblázní. Počítač zapípal na znamení, že se konečně uvolil zapnout. Díky bohu neměla žádný e-mail, takže ji čekalo jen příjemné psaní. Jak tedy doufala. Odložila neochotně hrníček na stůl a zadívala se na zrovna otevřenou prázdnou stránku wordu.
Prsty jemně bloudila na klávesnici, ale jako by jí něco bránilo napsat jen jedno písmenko. V té tiché chvíli jí naplňovala jenom hlasitá prázdnota tlukotu jejího srdce, ze které se chtěla stůj co stůj vypsat. Konečně jí napadlo cosi, co by mohlo být první větou nadějného příběhu, ale místo ní napsala jenom dvě písmenka. Dvě stejná písmenka, jak jedno stiskla moc dlouho. SS. Zamyslela se, proč zrovna tohle. Zdánlivě to nemělo žádný význam a přece to mohlo být tisícem zkratek. Pro ní to znamenalo monogram. Přestala počítat vteřiny, které strávila hypnotizací obrazovky a zaměřila se na to, aby se jí nezavíraly oči. Měla sice už druhé kafe, ale pořád se ten den cítila nějak... Malátně... Sama nevěděla, jak to popsat. Její myšlenky přerušil ostrý hvizd za oknem. Série zvuků, které jí trhali uši. Jako by jí snad za oknem prolétal tryskáč nadsvětelnou rychlostí. Vstala a rychle si zakryla obličej, když se okenní sklo rozbilo snad na tisíc střepů. Fascinovaně se jednomu vyhnula. Bylo to jako ve zpomaleném záběru. Bylo to zpomalené! Do očí jí udeřilo světlo různobarevných světelných paprsků. Málem přepadla ze zbytků zdi pod oknem. Bylo jí, jako kdyby měla usnout za chůze a přece se musela nutně podívat, co se venku děje. Když se vyklonila, vítr jí nemilosrdně rozcuchal vlasy. Nejen jí. Nedokázala vstřebat to, co viděla. V té chvíli jí něco odstrčilo a do jejího pokoje dopadly další střepy. Měla pocit, že už tam není nic, co by se mohlo rozbít. Kdosi jí strhl na zem a ona cítila zase ten zvuk. Svist, jako kdyby po nich někdo střelil z revolveru a zesílil nejméně třikrát zvuk. Uslyšela další tříštění a pak už nic. Jako by se propadla do temnoty. Spolu s vůní pánské kolínské. Přemýšlela, co bude následovat, když jí malátnost dostihla úplně. Ještě jednou pracně otevřela oči a zahleděla se do jiných. Černé, uhlíkové, smutné... Chtěla něco říct, ale místo toho jen zalapala po dechu. Když se podívala na svou hruď zjistila, že jedna ze střepin ji přece jenom trefila. Vlastně byl zázrak, že jenom jedna - stála přece před oknem, když... Když co? Vybouchlo? Cítila zmatek. A cítila, že nemůže dýchat.

O pár hodin později

 Znovu jí dostihl ten pocit, že ještě musí otevřít oči. Aby alespoň věděla, kde je. A znovu jí to připadalo jako ten nejtežší úkol. Někdo se dotknul její ruky. Zřejmě jí odhadoval tep. Najednou by mohla hned vstát. Tak doufala, že zase uvidí ty nádherně černé, hluboké oči. Stiskla prsty a trochu zvedla hlavu. Skoro nepotlačila výkřik, když si všimla, že vedle ní opravdu sedí on. Srdce jí bilo na poplach. Možná to nebylo úplně jím. Nedokázala mu ještě tolik věřit. Přece jen vůbec neměl existovat. Na mysli jí vytanula dvě písmenka. SS... Musela se usmát. Konečně si všiml, že je vzhůru, ale něvěnoval jí ani jedno slovo. Místo toho nad ní mávl hůlkou. Fascinovaně sledovala obraz ve vzduchu. Kdyby řekla, že si nikdy nepředstavila, že by tenhle sen byl skutečností, lhala by, ale... Všechno bylo najednou úplně jiné. Úplně... Nemohla se pohnout. Natáhl k ní ruku s jakýmsi lektvarem.
,,Vypij to." díky chladnému tónu jí přeběhl mráz po zádech.
Nedůvěřivě se na něj podívala. Zamračil se. A přece ten smutek.
,,Severusi?" zkusila to jemně a viděla, jak sebou trhnul.
V očích měl všeptanou tichou otázku.
A přece více než přesnou.
,,Jak znáte mé jméno?"
Ušklíbla se. Opravdu si to představovala lehčí. On netušil, kým je ona. Že ho vlastně zná. Nebo ho touží znát a to přesně tak, jak o něm psala.
,,Tak jak?" V jeho hlase bylo znát napětí, ale i rozčilení.
Zúžila oči. Jeho hlas jí teď opravdu provokoval k drzosti. Sotva se rozkoukala a už chtěla dávat život všanc? Nemilovala takovéhle riski, ale on...
Uvnitř ní se odehrával překvapivě prudký boj.
,,Co mám říct?" vyslovila nahlas otázku, která jí vrtala hlavou spolu s tisícem dalších myšlenek.
Zaúpěl. Ten den toho měl dost.
,,Krvácíte." upozornila ho zděšeně na krvavou skvrnu na ruce.
Měla teď jeho obličej blíž než zrovna chtěla.
Cítila napětí. Děsivé napětí. Nebála se jeho, ale všeho okolo. Ano, nebála se ho a... Toho se bála? Ironie...
,,Tak odkud mě znáš?" zašeptal jí.
Proti své vůli se zachvěla. Skláněl se nad ní. V pohledu se mu objevilo mírné vykolejení.
Teprve teď pochopila, že jí četl myšlenky.
Zamračila se a hledala něco, co by po něm za to hodila. V okolí ale nebylo nic, krom polštářů.
S příjemnou vůní kolínské.
V čem byla ta změna?
Rozhodla se užít si to.
Vstal a nervózně přecházel po místnosti.
Vědí o tom? Taková a další myšlenky se mu hnali hlavou. Stejně zmatené jako její.
Nemohl pochopit, jak to mohla udělat.
Vyslovil svou další otázku a ona nemohla nic, než se zeptat kdo.
,,Jacqeline."
Zakroutila zběsile hlavou na znamení nevědomosti a v té chvíli jí teprve došlo, koho myslel.
Jacqeline Rowlingová... Čarodějka? Rozesmála se. Vlastně to nebylo směšné. Jen... Ironické.
Když se otočil, uviděla, že i na jeho tváři vykouzlila jemný úsměv. Sotva postřehnutelný, ale byl tam.
,,Severusi?"
,,Ano..."
Vlastně nevěděla co říct.
Místo toho vzala lahvičku na stole a napila se.
Spolkla tmavou nevábně vonící tekutinu a zároveň s ní poznámku o hrozné chuti.
Usmál se.
Doopravdy. Měla pocit, že kdyby stála, dávno by se jí podlomila kolena.
Přešel blíž k ní a zvedl jí.
Důvěřovala mu oprávněně, jako kdyby byla úplně v pořádku.
Jako kdyby se nikdy nic nestalo, jako...
Kdyby tam nebyl nevěřila by tomu.
A opravdu. Docela zapomněla, že už stojí a kdyby jí pořád nedržel, dávno by skončila na zemi.
Vnímala, jak jí srdce divoce s každým nádechem buší a snaží se vyskočit z hrudi. Jak ji ksobě přitiskl přesně tak blízko, jak si přála. Vlastně víc, než předtím.
Ale pořád ta ironie. Ani jeden z nich nevěděl, kdo je ten druhý a přitom on porušoval všechno na čem si v životě zakládal.
Ucítila lákavou vůni kafe v kuchyni a musela se zase rozesmát.
Sklopila oči, aby jí neviděl do očí, ale on jako by to ani nevnímal.
Najednou, ani nevěděla jak, skončila v jeho náruči a zmizela.
Užívala si ten pocit.
Samozřejmě, že ho znala. Jenže...
Neměla chuť se přemisťovat.
Cítila, že je o hodně... Snad o příliš... Jiná než on.
A pak ten nádherný pocit, když uprostřed víru myšlenek a zrychlené cesty domů, ucítila jeho rty na svých. Jako by doopravdy letěla a jako by...
Hlasitě vydechla, když upadla.
Do svého pokoje, těsně před zasklené okno a vedle počítače, na jehož obrazovce byla jen dvě písmena. SS... Severus Snape.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | E-mail | 27. prosince 2010 v 11:40 | Reagovat

Skvělé! Nemám slov! :-D

2 Thery Eine Thery Eine | Web | 27. prosince 2010 v 12:20 | Reagovat

Ahojky,pěknej blog..pls koukni na muj a zanech koment:)

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 27. prosince 2010 v 12:46 | Reagovat

v jedné chvíli jsem se trochu ztratila, ale moc se mi to líbilo =)

4 Keta Keta | Web | 27. prosince 2010 v 16:43 | Reagovat

Ááá, skvělé! :D :-D

5 Illian Illian | Web | 27. prosince 2010 v 20:26 | Reagovat

Já tě asi miluju. Tohle bylo naprosto NAPROSTO dokonalé! Úchvatné a já nevím co ještě. Ta vůně kafe, jako bys přesně vystihla co bych provedla *červená se* jen škoda, že to skončilo tak brzo...ehm...nechtělo by se ti...ehm...napsat pokračování? *psí oči a nevinný úsměv*

6 Karolin Karolin | Web | 29. prosince 2010 v 17:55 | Reagovat

Tak tím jsi mi vyrazila dech... :-)
Ten konec byl opravdu skvělí, čekala jsem, že to dopadně nějak.. jak bych to řekla... nějak jinak než bych za normálních okolností očekávala, ale opravdu jsi mě překvapila :)
Krásný :) Začínám tvé tvorbě propadat čím dál víc :-D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama