Jeden den v roce - pro Yellow dog

29. prosince 2010 v 17:18 | Berenika |  Jednorázovky
Tak jsem si  jedno přání trochu poupravila do podle svého gusta. Mělo jí být osm celou dobu a měla jít s Ježíškem na nebe. (taky vám to v téhle souvislosti zní tak zvláštně jako mě XD) Ale podstata zůstala stejná. Já jen neumím psát úplné ,,pohádky"Tahle je ale pro Yellow dog, tak doufám, že se bude líbit. Vaše Berenika

Vykoukla zpoza dveří a zúžila oči.
Ani nevěděla, kdy přesně si na tohle zvykla. Vlastně jí bylo... Pohodila rezavými vlasy. Osm. Bylo jí určitě osm. Do té doby si myslela, že neexistuje žádný Ježíšek. Ježíšek. Vždyť to samotné slovo znělo dětským uším někdy divně. Až příliš dětsky a kdo v dětství nechtěl být dospělí. Teď jí bylo dvacet. Nemohla uvěřit, že má jen jeden den v roce pro něj. Jen jeden den v roce... Jak podivné.
Věnovala další pohled krásně zdobenému stromečku. Zatím pod ním nebyl žádný dárek. Ty své dala rodičům už dávno a žila sama. Jen jeden den v roce sama nebyla. Čekala dlouho. Spoustu lidí už rozbalovalo dárky a jí na stole teprve vychládala večeře. Ani se jí nedotkla.
A pak jí mysl zaplavily vzpomínky. Nádherné vzpomínky...

Trucovitě dupla a pohodila rezavými vlasy. Rodiče zakroutili hlavou. Neboj, existuje, tvrdili a přitom ona viděla, jak pod stromkem, který nedočkavě zdobila dávali dárky ONI. Tiše sykla a znovu dupla. Odmítla odpovídat. Nakonec jí tam nechali. Jakmile zavřeli dveře rozplakala se. Cítila jenom křivdu, až jí někdo pohladil. Někdo, kdo měl krásně modré oči, které si okamžitě zamilovala. Pokusila se usmát, když se na něj podívala. ,,kdo jsi?" zeptala se a on jí odpověděl, že to ví. Bylo mu určitě stejně jako jí. Ptala se i na to. Bylo mu stejně jako těm, kteří ho spatřili. ,,Takže až mi bude dvacet, bude ti taky dvacet?" zeptala se a nedůvěřivě si ho prohlížela. Usmál se. ,,Asi ano, ale ty už mě neuvidíš, to se nesmí."
,,Proč?" zeptala se a dotkla se jeho tváře. Usmál se na ní a trochu plaše gesto oplatil. Slzy jí na tvářích dávno oschly. Dávno...

Někdo jí položil ruce přes oči.
,,A mám tě!"
Hbitě se na mládence otočila, ale dřív než stihla přeskoumat, jak se jeho nádherně modré nadpozemské oči za ten rok změnili jí přitiskl k sobě. Nechala si líbit i to objetí i ty polibky.
Odstrčila ho od sebe stejně energicky, jako když byla osmiletá a odtančila ke stromku. Přímo zářila štěstím. Usmíval se na ní nějak smutně. Myšlenkami byl už u chvíle, kdy bude muset se svítáním odejít. Navěky. Proč jen to jí to měl říct? Proč jen jí měl říct, že po dvacítce...
Že po dvacítce prostě povětšinou mizí z lidského povědomí... Že za ní už doopravdy nebude smět přijít...
,,Ten je pro tebe." přerušila jeho zadumání a vtiskla mu do ruky malou krabičku zabalenou do červeného papíru. Převázanou temně modrou mašlí. Zdálo se to kýčovité, ale určitá kýčovitost, bláznivost a energičnost byly v její povaze.Vzpomněl si, jaký dárek mu dala poprvé.

,,Na." podal jí osmiletý chlapec nádherně zdobený balíček. Zabalený v modrém papíru a převázaný tyrkysovou stužkou. Vytřeštila oči. Nemohla tomu uvěřit.
Vybreptala ze sebe několik díků a pak zmizel za dveřmi. Chlapci zazářila v očích smutná hvězda.
Spíš to bylo jako kdyby v nich ona hvazda vybuchla a zhasla jako padlá supernova.
,,A tohle je pro tebe." zašeptala a vtiskla mu první pusu. Vypadalo to komicky, přece jen oba byli osmiletí. Ledabyle zabalený v jakémsi trochu průsvitném igelitovém sáčku a převázaný lýkovým provázkem, který zjevně sebrala v tašce do školy. A přece to pro něj znamenalo tolik. Překvapeně vykulil oči. 
,,Já... Nikdy jsem nedostal... Nikdy..."  Překvapeně se na něj podívala.
Nemohla uvěřit, že on, který dárky dává, nikdy dárek nedostal.
,,Nikdy."
,,Vlastně jednou jsem jich dostal spoustu." dodal, ,,ale... Nikdy ne takhle."
Nerozuměla mu.
,,Když jsem se narodil." zamumlal.
Měl výčitky, že řekl, že nikdy nic nedostal, ale zdálo se, že dívka vedle něj na jeho slova už dávno zapomněla. Tančila kolem něj a smála se. Její hlas byl jako ozvěna krásných ozdob z pečlivě tvarovaného skla na jedličce uprostřed pokoje.

Mávl jí rukou před obličejem a donutil jí tak zavřít oči. Když je otevřela držel v dlaních malou krabičku. Byla jiná než normální dárky. Vypadalo to, jako kdyby někdo kouzlem zařídil, aby byl papír jako zasněžený a přece v dlaních hřála jemným povrchem. Překvapeně vydechla. Tentokrát se její přítel, jestli mu tak směla říkat, překonal. Vzala si ho a jemně rozvázala stříbrnou mašli. Ani si nevšimla, že jí obešel, až když se za ní rozlétla krásná stříbrná záře.
Nemohla ani dýchat. Cítila se obdivovaná a milovaná. tak jako vždy když byla s ním, jen dnes jí to připadalo krásnější a jiné. Vykřikla a on jí jemně zachytil při pádu.
Podlomila se jí kolena. krabička i s nádhernou mašlí spadl na zem a jí se v dlani leskl stejně stříbrný a jakoby zasněžený prstýnek.
,,Nikdy nezrezaví." zašeptal ,,A nikdy ho neztratíš."
Pochopila, co se snažil skrýt. Doufala, že to tak nebude, ale...
,,Budeš muset odejít?" zeptala se, když jí prstýnek s modrým kamínkem barvy jeho očí nasazoval na prst. Němě přikývl a ona se mu jen vrhla do náruče a přitiskla se k němu nějblíž jak mohla.
Prudce se nadechl a pak jemně vjel rukou do jejích vlasů a zadržel slzy i výkřiky vše říkajícím polibkem.

,,Příjdeš zase?" zeptala se osmiletá dívenka a on jí pohladil po rezavých vlasech.
Přikývl a otočil se.
Jak rychle si ho dokázala omotat kolem prstu.
Tušil, že to bude trvat dlouho a že se s ní snad ani nedokáže rozloučit...
A i přesto musel odejít. Lusknout prsty a rozlynout se ve sněhové vánici.
Přesně to bude muset dělat i další léta. Až do... Až do dvaceti....

Tušil, že musí jít, ale přece ho k sobě stáhla ještě jednou.
To nikdy neudělala. Přec dnes tušil, že jí nebudou stačit jen polibky.
Měli navždy ztratit lásku - to žádalo něco víc než pouhé ahoj.
Čekal, co udělá... Bál se, že bude křičet, ale ona ho jen přitáhla blíž k sobě.
Objal ji a vdechl náhernou, dechberoucí vůni jejích vlasů.
Pochopil. Pochopil, co chtěli tolik let.
Nu dobrá, v osmi na to nedbali.
Věděli celá ta léta, že spolu zůstanou navěky.
Ve vzpomínkách, v srdci.
Že nepotřebují důkazy své lásky.
Teď se ale jeden nabízel.
Jemně přecházel polibky přes její krk až jí donutil vzdychnout.
Neuvěřitelné. Nevěřitelně neuvěřitelné.

***O devět let déle***
,,Mami?"
Usmála se na ní a teprve v té chvíli zaregistrovala pohyb rezavých vlasů za pohovkou.
,,Podívej co jsem našla."
Vzala do rukou jemnou stužku, která budila dojem teplého sněhu, který zahřívá dlaně.
,,Co to je." vytrhla jí osmiletá dívenka ze zamyšlení.
,,To jsem dostala od tatínka."
,,Vážně?"
,,Ano."
,,A příjde tatínek i dneska?"
,,Jistěže, jsou Vánoce."
Dívenka trhla hlavou a vyskočila jí na klín.
,,Už se na něj těším. Nemůže přijít dřív?"
,,Ale kdeže, zlato, má spoustu povinností. Až je splní, pak příjde za námi."
,, A těší se na nás?"
,,Celý rok." zamumlal a vtiskl své přítelkyni polibek. Vyzvedl dceru do náruče a vedle obou se v zápětí objevily dárky. Co na tom, že tahle rodina měla na svou lásku jen jediný den v roce? Pořád se milovali a to bylo hlavní.
Osmiletá dívenka se pustila do rozbalování prvního dárku a přes rezavé vlasy jí nebylo vidět do nádherně modrých skoro nadpozemských očí, ve kterých se zablesklo tisíc nadšených hvězdiček.
Dívka s máminými vlasy a očima po tátovi.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monča Monča | Web | 29. prosince 2010 v 17:31 | Reagovat

To je nádherné. Nechápu kde bereš nápady na tak úžasné příběhy

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 29. prosince 2010 v 17:38 | Reagovat

[1]: Tenhle nápad patřil Yellow dog, i když jsem si ho trochu upravila podle plánu XD Díky moc.

3 yellow-dog yellow-dog | Web | 29. prosince 2010 v 17:47 | Reagovat

Já... já... O_O.
Ani nevím jak ti poděkovat... je to... je to... to... koukám že už zase používám v hojném počtu tři tečky :D . To bylo tak...  nádherné. Já... strašně moc děkuju. Bylo to dokonalé, opět jsem hltala slovo za slovem. Vykouzlilo mi to na tváři úsměv, potom co jsem si přečetla zahvězdičovaný článek od Tiskara. Jsi úžasná, skláním hlavu, a dávám ti poklonu ;-).
Díky.

4 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 29. prosince 2010 v 18:00 | Reagovat

To byla krása =) Máš moc velký talent ! =)

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 29. prosince 2010 v 18:01 | Reagovat

[3]: Děkuju! To mě strašně těší. Mám co dělat, abych se také nechytila těch tří teček a... (XD) Ufff... Moc mě to potěšilo, já děkuju tobě. Bez tebe by to rozhodně nevzniklo :-D

6 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 29. prosince 2010 v 18:10 | Reagovat

Nemáš zač, je to pravda =) Sama vím, jak je spisovatelce, když si čte pochvalu... zablýsknou jí oči radostí =)
A k tvému nápadu - je výtečný . I mě napadlo, něco jako druhé Ak... mohu se jen zeptat... nemáš něco jako icq, nebo facebook? Ráda bych si o tom všem popovídala více, než jen přes komentáře =)
Ještě jednou, nádherná povídka =)

7 Lady Vivianne Lady Vivianne | 29. prosince 2010 v 18:14 | Reagovat

jo...proto se už ani do AK nehlásím...a povídka je nádherná

8 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 29. prosince 2010 v 18:20 | Reagovat

Ouh, originální. Vypadá to zajímavě =) teď jen - aby to vyšlo .. mohu se zeptat, kdo každý s tím souhlasil?
Kdyby ses tu dnes ještě ukázala, najdeš mě zde -350804496
Mé icq =)
Tak...jsem zvědavá =)
Do přátel si mě klidně přidej =)

9 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 29. prosince 2010 v 18:50 | Reagovat

já souhlasím se vším, co se tu navrhne, i když nemám moc páru o čem se tu mluví :-D

a k povídce...

něco tak pěkného jsem už dlouho nečetla! máš naprosto skvělý nápady a styl a vůbec!
těším se, co provedeš s mým návrhem =)

10 Keta Keta | Web | 29. prosince 2010 v 20:54 | Reagovat

Úžasná povídka, jsi vážně geniální, když dokážeš napsat něco takového :-D

11 Krasivija Krasivija | Web | 30. prosince 2010 v 0:18 | Reagovat

To je krásná povídka.  Já bych něco takového nebyla schopná napsat.

12 Chiara Chiara | Web | 30. prosince 2010 v 16:18 | Reagovat

To je krásný! Vážně, moc se ti to povedlo.

13 Illian Illian | Web | 30. prosince 2010 v 18:17 | Reagovat

To je tak krásné a smutné...páni. Skoro se mi chtělo brečet. Už jsem si myslela, že odejde a neuvidí se, ale pak jsi mi udělala radost :-) Prostě úžasné, takže pět hvězd :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama