Kouzelný svět - pro Sussanah de Silvu

31. prosince 2010 v 12:05 | Berenika |  Jednorázovky
Že já nemůžu prostě a jednoduše splnit zadání...Vaše Berenika

P.S. - Tohle přání je pro Sussanah a Severka nebude, dokud nezačnete komentovat moji a Illianinu povídku tady

Uslyšela cvaknutí zámku.
Trhla hlavou. Už je zpátky? Bleskově projela tisícem myšlenek a zjistila, že má být ještě celé dva dny úplně sama. Potichu vstala. Televizi nechala raději zapnutou a ještě zesílila zvuk. POdívala se na dveře a vzápětí ucukla, když zjistila, že jsou otevřené.
Couvla a opřela se o stůl. Omylem schodila na zem nejnovější noviny a znovu se lekla nehybně děsivé postavy uprostřed.

Sirius Black...
Sériový vrah - udržujte maximální opatrnost.
Naposledy spatřen na severu Londýna

Mohlo to být jen zdání, tak proč měla před sebou jeho obličej? Proč se jí zase a znovu zdálo, že to je on, kdo se vloupal do jejího bytu. Po celém těle jí přebíhal mráz. Snad proto se lekla ohromného černého psa, který do ní zzezadu jemně strčil. Nespadla. To ani nebyl jeho úmysl. Otřel se jí o nohy a smutnýma očima prosil o pohlazení. Na tváři se jí rozhostil nevěřícný úsměv, když se dotkla jemné, ale hodně zacuchané srsti. Okamžitě ožila a naplnila mu misku s vodou. Prozatím. Až mu trochu vyčeše srst dostane i žrádlo. Zdálo se, že jí rozumí. Tedy do doby, kdy mu něco malého skočilo na záda. Zavrčel a ohnal se po tom, ale to ,,ono" se drželo jako vždycky pevně. A dostatečně nepříjemně štěkalo. Aby toho nebylo málo, objevil se i druhý pes, ale ten byl o něco větší než yorkšír, který se hostu usadil na zádech. Velký pes se oklepal a nedbaje jejich vrčení a vykviknutí yorkšírského teriéra se překulil na záda a ukázal jim svou podřazenost.
Vyvedl je jasně z míry. To bylo znát na jejich postojích. Oba se spokojili s tím, že ještě párkrát zavrčeli a ten malý se následován svým přítelem rozhodl opustit napjatou atmosféru v místnosti.
Byla jako u vytržení. Mohl by někdo mít něco proti opuštěnému, krásnému, roztomilému, malinkatému pejskovi? Vzápětí při pohledu na něj musela uznat, že tak malinkatý není...

*O dva dny déle*

,,Myslíš to vážně?"
Usmála se a přikývla. Velký, černý pes se jí otřel o nohy a vrhl na něj všeříkající pohled.
Vydechl a mávl nad tím rukou.
Už si celkem zvykl na ten zvěřinec. S tímhle to nemohlo být horší než s jejich dvěma psy.
Na začátku zřejmě pár rozkousaných bot, rozervaná pohovka a podobné psí kusy.
Už proto ho překvapilo, že se chová jako beránek. S učesanou srstí vypadal nádherně.
Bylo vidět, že mladá léta už má za sebou a možná ho vyhodili kvůli jeho velikosti.
Opravdu... Největší pes jakého kdy viděl.
Měla chuť výsknout.
Za ty dva dny, které s tím zvířetem strávila jí připadalo, jako že má nového nejlepšího přítele.
Byla si vědomá, že tím zanedbává své dva mazlíčky, ale nemohla toho nechat.
Nedokázala to. Tenhle se od ní dozvěděl všechno o jejím životě. Všechno.
Svěřovala se mu o tom, jak bylo v práci, jak psala.
Četla mu své výtvory a on ležel dál na koberci a odpočíval.
Přinášel jí noviny a přitom je neroztrhal ani přehnaně neoslintal. Prostě pes jako člověk.
Možná - určitě - lepší než někteří lidé.

Další dny ubíhali v poklidu. Lehávala v obležení psů, kterým vévodil právě ten nový. Chodili za ním jako za vůdcem. Sotva lze uvěřit, že on byl první, který jim dal vůdcovství a oni ho za ty chvíle poztráceli při skotačení ve sněhu. Když se podívala ven a zjistila, že sněží, uvědomila si, že místo dnů to byly měsíce. A pak zmizel. Ztratil se jí ve sněhu. Ztratil se... A už se nevrátil. Až jednou...
To ale bylo léto. Se u ní zastavil. Znovu mu vyčistila srst, kterou si dokázal zcuchat ještě více než předtím. Překvapilo jí, že jí měl spálenou. Dala mu najíst i napít a odměnou jí byly vděčné oči. Ne, nemohla ho nechat odejít. Zavřela dveře. Pevně. A zamkla, jinak by si otevřel sám.
Byl čím dál tím neklidnější.
,,Blacku!" zavolala ho k sobě, když dlouho nepřicházel.
Black... Říkala mu tak pro tu nádherně černou srst.
Uslyšela vytí a chvíli po něm táhlé zaškrábání.
Nemohla uvěřit.
Film nebo ne, vyskočila a běžela ke dveřím. Skoro až od horního rámu se táhl obrovský škrábanec, který v laku i dřevě zanechal nepřehlédnutelnéí stopy. Vydechla.
Její pes byl totiž pryč.
,,Blacku..."zašeptala.
Tváří v tvář cizímu muži jehož tvář vysela všude ve městě.
Měla ji před očima už rok, pokaždé, když viděla Blacka... Blacka... Tenprve teď jí došlo, že onen muž se jmenuje stejně jako JEJÍ pes.
,,Ano?" 
Tím jí zcela odzbrojil.
Prostě řekl - Ano a dál se na ní zkoumavě díval.
Ukázala na něj a němě zalapala po dechu.
Pár vteřin po té spustila nataženou ruku a vydechla.
Choval se úplně normálně.
,,Já..." začal, ale zjevně nebyla jediná, komu došla slova.
,,Tohle spravím." ukázal na dveře.
Pořád zůstávala v údivu. Jak se také chovat v přítomnosti sériového vraha.
Rozčileně se rozhlížel. Zjevně nechtěl, aby ho viděla. Samozřejmě, že nechtěl. Napomenula se.
,,Kde je můj pes?"
Rozesmál se. Ani nevěděla proč, ale také jí začalo být do smíchu. Stojí tu před nejhledanějším mužem v Londýně a zeptá se ho jen tak, jestli neviděl jejího psa.
I když připadl jí docela seriózně. Nemohla uvěřit, že by dokázal někoho zabít.
,,Já jsem Váš pes." zamumlal a čekal napjatě na její reakci.
Tady seriozita upadla. A ona si ho zařadila mezi blázny.
,,Jistě, jistěže jste.. Ehmm... Můj pes..."
Pomalu couvala dozadu a rukou přejížděla tam, kde měl být její mobil.
Vzdychl a otočil se ke dveřím.
Okamžitě vystartovala a zběsile popadla svůj mobil. Neodolala a ještě jednou se podívala na místo, kde stál. Lépe řečeno, kde seděl Black. Tentokrát to ale byl její pes.
Zamrkala a zase tam stál ten člověk.
Otevřela ústa a chtěla něco říct, ale...
Položila telefon a prohrábla si nervózně vlasy. Nemohla přece zavolat policii s tím, že se tam právě mění nejhledanější osoba v jejího psa a opačně...
Bože...
,,Já jsem Sirius. Sirius Black."
Natáhl k ní ruku a ona jí nervózně přijala.
Zdá se mi to, zdá se mi to a rozhodně to není to skutečné.
,,Ehmm... Mohl bych dostat klíč?" nadhodil jen jako kdyby se nic nestalo.
,,Vy?"
,,Vidíte někoho jiného?" zasmál se.
Nebo se o to spíš pokusil. Atmosféru to totiž pouze zhoršilo.
Ještě ho napadlo něco jako - Cítím se jako na prvním rande... - Ale nechtěl aby se naštvala.
Ne, to nemohl říct.
,,Cítím se jako na prvním rande."
,,Cože?" vyjekla.
Opřel se o dveře a zavřel oči. Proč že to řekl?
Neví nic o kouzelncích, právě je mezi mudly, nemůže jí tu povídat o rande.
Vždyť jí na žádné nezval.
,,Ehmm... Pane Blacku?" ozvala se.
,,Co tady děláte?"
Podrobil se jejímu zkoumavému pohledu. Jen ho děsilo to neustálé napětí.
A pak ho ěnco napadlo.
,,Zeptejte se mě na něco, co jste řekla jenom Blackovi." zamumlal.
,,No..."
,,Prosím."
,,Sériový vrah mě tu prosí abych se ho zept..."
Nedokončila, když jí přerušil zavrčením. Doslova zavrčením. Něco ze psa v něm opravdu bylo.
,,Nej-sem žád-ný vrah!" odsekával a pátral v jejím pohledu po uvěření.
Nevěřila. Bála se.
,,A kdo tedy jste?" zeptala se. Trochu se jí třásl hlas.
Vzdychl.
,,Kouzelník."
Rozesmála se.
,,To je ale hodně špatný vtip, víte?"
Vytáhl podivnou hůlku a švihl směrem ke dveřím. Nerozuměla pořádně tomu, co u toho řekl, ale znělo to jako latina.
Fascinovaně sledovala, jak se škrábanec na dveřích zacelil.
,,Co..."
,,Pššš..."
Položil si prst na ústa.
,,Co to..."
Vytáhl jí z kapsy klíč ode dveří a jemně ho vsunul do zámku a otočil.
,,Zavři oči." zašeptal a ona fascinovaně poslechla. Vlastně nevěděla proč. Jen... Měla pocit, že by jí to donutil udělat i kdyby nechtěla. Ta jeho hůlka.
,,Děkuju." uslyšela a věděla, že už se neukáže.
Když poprvé zamrkala a podívala se do otevřených dveří, už tam nebyl.
Jen ve sněhu se skvěly poslední psí stopy.
Váhala. Nakonec ale ony dveře zavřela. Měla pocit, že pravou postavu onoho muže stejně neodhalila. Stejně byl... Zvláštní. Jiný. Něco, co jí ještě neukázal tu bylo vždycky. Až příliš tajemný pro její svět. Vrávoravě popošla o pár kroků a vytáhla klíč.
Pořád jí to připadalo jako sen.
Hezký, kouzelný sen.

A o pár dní později se v novinách objevila zpráva o dopadení nejnebezpečnějšího zločince, při kterém zemřel on a několik dalších lidí. Několik dalších jmen, která budou brzo zapomenuta. A jí z očí ukápla jediná slza. Za něj, za ně za všechny. Svět přišel o hodně. Dalším malým krokem se posunul dál. Dalším krokem, při kterém se někde jinde narodilo další dítě, kterému v jedenácti letech příjde tajemný dopis jako pozvánka do nepochopitelného světa kouzel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 31. prosince 2010 v 12:14 | Reagovat

děkuju! =)
a ta výhružka je super :-D doufám, že jsem neprošvihla novou kapitolu, jdu to překontrolovat =)

2 scarletdiary z nového blogu scarletdiary z nového blogu | Web | 31. prosince 2010 v 12:54 | Reagovat

Wau :) To si ale pekne napísala :) Veľmi sa mi to páči .

3 Monča Monča | Web | 31. prosince 2010 v 13:09 | Reagovat

To je nádherné, tohle mě moc bavilo číst!

4 KiKůůŠŠ KiKůůŠŠ | Web | 31. prosince 2010 v 13:54 | Reagovat

Ahoj na mojem blogu je SONBlog nechtela by ses zúčastnit? máš mooc hezký blog a ten dess je úžasnýý... tak si to rozmysli :))

5 Krasivija Krasivija | Web | 31. prosince 2010 v 15:14 | Reagovat

Hezké. Mám rádatakové ty příběhy, kdy zkončí a je skoro všechno nevysvětleno. Tedy, čtenáři ví všechno, ale postavy skoro nic...

6 Illian Illian | Web | 31. prosince 2010 v 20:47 | Reagovat

Wow...škoda, že to bylo tak smutné. Ale myslím, že to ve mě probudilo zase tu náklonnost k Siriusovi :-) Jako bych úplně na tuhle svoji slabůstku zapomněla :-D Moc se mi to líbilo. Skvělé, vážně. Já chci doma psa Blaca...*smrk* :-)

7 Illian Illian | Web | 31. prosince 2010 v 20:47 | Reagovat

Jééé...Blacka, chudák, jak já mu komolím jméno.

8 yellow-dog yellow-dog | Web | 1. ledna 2011 v 17:35 | Reagovat

Sirius je jedna z mých nejoblíbenějších postav :). Povídka se povedla, je...
je...
Nádherná.

9 Keta Keta | Web | 1. ledna 2011 v 18:47 | Reagovat

Wow, úžasné! :-D

10 Piškot ^^ Piškot ^^ | Web | 1. ledna 2011 v 19:58 | Reagovat

wow...mega suprózní! :D :)

11 Pouli Pouli | Web | 28. ledna 2011 v 8:25 | Reagovat

:D Super, Siriusovi odpovědi mě dostávaly

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama