Tajemství Severní hvězdy VII. - Čistota a síla

18. prosince 2010 v 11:25 | Berenika |  Mysterious north star
Moje myš vypověděla službu. Netušíte, jak je těžké psát a zveřejnit bez myši. Klávesnice sice myš skvěle nahradí, ale... Ufff... Než jsem přišla co a jak, zamrzla jsem na seznamu a nemohla se dostat pryč. Pak - to je vážně skvělé - jsem se dostala na blog.cz. Objevilo se ovšem další
dilema alá jak se dostat na nový článek. Povedlo se. Pak mi došlo, že jsem si nezkopírovala text. A jak to udělat, když nevím, jak se dostat do wordu, který je na liště? XD Tak jsem se dostala do wordu. Ale jak ,zatraceně´ zkopírovat text bez myši? Dobrá, přišla jsem na to. Za tu dobu jsem ovšem zapomněla, jak jsem se dostala do wordu, takže jsem pochopitelně nevěděla, jak se dostat na internet XD Úžasné! Dostala jsem se na internet, na nový článek, ale zjistit, jak mám zatraceně najet do těch polí mi trvalo dlouho. V průběhu toho jsem stihla přepnout klávesnici na cosi, co nemohu rozluštit. To jsem ještě nerozluštila XD A jako bonus jsem si zapnula historii a nevím, kam s ní... Tak, jesli ta myš zítra nepůjde, házím jí z okna.
Vaše, momentálně smrtelně rozčilená, Berenika
      


,,Můžu?" zeptal se a opřel se o dveře důmyslné dřevěné chýše.
Až žasl, že tak dlouho vydržela stát.
Byla tam už… Pár hodin.
Probodl jí pohledem. Přikývla, ale nepromluvila.
,,Stalo se ti něco?"
,,Ne?" zašeptala a on si všiml, jak jí zpod víčka vyklouzla slza.
,,Jen sny. Trápí mě."
Zamračil se.
,,Můžu ti nějak pomoct?"
Věnovala mu další z jejích zamyšlených pohledů. Proč měl ale pocit, že dřív u ní tenhle výraz nikdo neviděl? Směsici smutku a… Lásky?
Ucítil bodnutí někde hluboko.
Ten problém byl, že se dralo na povrch rychleji než chtěl. Zavrtěla hlavou a vzala do ruky další zdánlivě neforemný kus látky. Sama se divila, že má zase své věci, ale někdo jí je zřejmě poslal zpět.
Nemohla by v mayském oblečení vydržet. Na její styl toho odhalovalo až moc. Sice ne tolik, jako většina moderního oblečení, ale pořád dost na to, aby se cítila nesvá. Zvlášť před chlapcem, který jí sledoval. Věnovala mu úsměv. Sama se divila, jak se dokázala usmát. Pohled na něj ji k tomu ale nutil.
Musela se ale vrátit k práci.
Ix Akkbe jí věnovala nádhernou koženou tašku přes rameno.
Musela ji šít dlouho.
Viselo z ní tisíc dlouhých třásní, což bylo dost nepraktické, ale Mayské písmo, kterým byla jinak pošitá jí přitahovalo pohledem. Nemohla ho přečíst.
Byla si jistá, že ho zná, ale nedokázala odhadnout jeho význam.
Červené nitky, zelené, žluté…
Směsice tolika barev, že je pomalu nerozeznávala. Klasicky masyké, řekla by, kdyby ta slova měla nějaký význam. Vešlo se toho do ní kupodivu hodně. Dost na to, aby měla, co potřebovala.
Na co?
Netušila.
A právě proto toho potřebovala tolik.
Dvoje oblečení, zapalovač, baterku, deštník, kompas, svůj blog na poznámky se zbytkem tužky, nožík od Ix Akkbe…
Podržela ho v rukou.
Teprve teď si všimla, že jsou na něm tytéž znaky jako na kabelce. Na chvíli jí bleskl hlavou bláznivý nápad. Nebo spíš prostá myšlenka. Třeba je tam napsáno ,,vyvolená" Vyvolená k tomu, aby zničila svět. Ušklíbla se.
Nakonec ho zastrčila do kapsy.
Bylo lepší ho mít po ruce. I kdyby nebyl nijak vyjímečný, hodí se ke spoustě věcem.
A ještě teplou budnu přes kabelku.
Tu přes rameno.
Poslední ohlédnutí na chýši.
Poslední pohled do neviditelných tváří, které tam snad kdysi žili.
Vyšla ven a kývla na svého společníka.
Směli jít.

*** Ten večer ***

Kreslila prsty do písku. Nebo možná psala.
Kdo to dnes ví? Vedle ní ležela dřevěná flétna, jejíž melodie ještě zněla vzduchem, i když ji bystré prsty Ix Akkbe dávno opustili. Možná, že i ona byla kouzelná… Znaky možná zazářili. A možná to bylo jenom zdání.
Ani na to už nikdo nepřijde. Přesto se něco stalo. Něco se objevilo ve vzuchu.
A flétna zmizela - Ix Akkbe s ní. Poslední kouzlo, které udělala zůstalo navždy. Pouze oživila cosi velmi starého. Vrátila to zpět, aby to pomohlo těm dvěma. Něco… To byl špatný výraz. To něco totiž byla bytost. Bytost stvořená ze síly a čistoty. Bytost, která kdysi zmizela z povrchu země, aby dala průchod zlu a ponechala lidstvo svému osudu. Všechna panenská čistota byla k ničemu, když lidé nechtěli být chráněni. Zmizela, to je pravda, ale ne navěky. Jednou se měla vrátit - vlastně už se vrátila. Z nebeského rovníku, kde strávila dlouhé tisíce let a nevyrušena ze svého smutku nad ztrátou zemských luk a tajemných hvozdů.
Stříbřitá kopyta se dotkla země. Pohodil hlavou. Po tolika letech…
Dlouhý stříbřitý roh se dotkl země a ještě delší hříva proplétaná měsíčními odlesky spadla do hlubokých, černých očí.

***Někde jinde***

Škrtl kameny o sebe, ale nedokázal z nich vymámit ani jiskřičku. Na zem vedle něj dopadla kupa dřeva a on zvedl hlavu, aby se jí podíval do očí. Nedokázal si připustit, že je tak neschopný, že ji neochrání ani před chladem. Usmála se a začala šátrat ve své kabele. Vytáhla něco, co neznal. Zvláštní krabičku.
Příšerně malou, nic se do ní nemohlo vejít. I když… Možná si vzala sirky. Ano, sirky. To byl průlomový nástroj, který se k nim dostal teprve nedávno. Všimla si, jak zamyšleně sleduje její počínání a zmáčkla jednu stranu té krabičky, která se kupodivu nějak vtiskla dovnitř a ze stejné strany jen z jiné části okamžitě vystřelil zlatavý plamen. Fascinovaně si prohlížel, jak trochu vlhké dříví se závojem kouře vzplálo. Anabella si přisedla k ohništi ještě blíž a přidávala do něj co chvíli malé větvičky.
Zamyšleně je lámala na malé kousky.
Usmál se.
Byla vystrašenější než on, když viděl, že jeho kamarádka má kapesní oheň.
Ne, zapalovač tomu říkat nemůže. To je nepřesné. Nechápal lidi, kteří tu krabičku ohně pojmenovali tak složitě…
Stejně fascinovaně zapalovač sledovala i Uj sakil. Nepotřebovala teplo, byla přece Bělostnou lunou. Stačilo jí myslet si, že je teplo a bylo. Znala ho. Věděla, jak ta důmyslná věcička funguje. A unavovalo jí to. Věděla všechno, krom budoucnosti, která se týkala jí, jí nic nezůstalo zatajeno. Ale každá věc, pravidlo i člověk občas dělá něco, co nechce. Něco, k čemu ho donutí.
Pravidlo má svou skulinku. Každé. Pro ty, kteří ho vymysleli. Nechali si otevřené dveře. I to něco nahoře. V lidské mysli napáchali chyby. Aby nebyli lidé dokonalí, aby se jim nevyrovnali.
,,Důmyslné…" zašeptala si pro sebe a v uších těch dvou se ozval příjemný vítr.
Nepřála si být slyšena.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 12:02 | Reagovat

Zase krásně napsané! Už jsem se nemohla dočkat této kapitoly a konečně přišla! Krásné! Skvěle se to četlo a už se znovu těším na další díl... :-)

2 Keta Keta | Web | 18. prosince 2010 v 12:26 | Reagovat

Božínku, neříkej mi, že tam je jednorožec! *nadšeně skáče do vzduchu*
A scéna se zapalovačem je úžasná :D Lehce vtipná a při tom taková procítěná... :-D

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 12:28 | Reagovat

[1]: Děkuju moc

[2]: Nj, na jednorožce jsem měla zálusk už od začátku psaní téhle povídky... O zapalovači jsem psala, když mi přestala jít myš, takže jsem u toho pěkně vrčela XD Ani za boha jsem nemohla dopsat vše, co jsem chtěla. Děkuju.

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 18. prosince 2010 v 12:31 | Reagovat

Opět dokonalé :). Tvoje rzčilen í docela cháípu. Psala jsem nějakej extra dlouhej článek, a samozřejmě jsem si ho ani nezkopírovala, když jsem zmáčkla zveřejnit, tak se to celí vyplo, a napsalo mi to : vaše doba příhlášení vypršela, přihlašte se prosím znovu.
V tu chvíli jsem chtěla zažalovat celej blog.cz
Už se těším na další kapitolu :).
PS : hodně štěstí, a ať se ti spraví ta myš ;-)

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 12:38 | Reagovat

[4]: Už je v pořádku, jinak bych ani nepsala komentáře XD Akorát asi budu muset koupit novou, protože mi to už, potvora jedna, udělala podruhé. Děkuju XD

6 Chiara Chiara | Web | 18. prosince 2010 v 18:01 | Reagovat

Moc krásně napsané. Nechci rejpat, protože teď v sobotu mi mozek nejede tak, jak bych chtěla.

7 Porcelánová Baletka (Lady-iLL) Porcelánová Baletka (Lady-iLL) | Web | 18. prosince 2010 v 18:39 | Reagovat

líbilo se mi to ,ostatně ,tak jako vždy :)

8 onlinekniha onlinekniha | Web | 19. prosince 2010 v 10:55 | Reagovat

Tato kapitola se mi velmi dobře četla, máš pěkný styl psaní. :)
Co takhle,nechtěla by jsi vydat nějakou knihu? Vidím, že na to máš a i čtenáře jsi nadchla, já bych v tom neviděla žádný problém. Tvé články jsou výborné a všechny si vždycky ráda přečtu.

9 Krasivija Krasivija | Web | 19. prosince 2010 v 15:26 | Reagovat

Pěkně napsané.
A je skutečně neepříjemné, když se rozbije myš. Ikyž není nutná.

10 Arya Arya | Web | 19. prosince 2010 v 16:23 | Reagovat

Krásné jako vždy, děkuji za přečtení té mé šílenosti... :-D a mám takový dotaz, jak a v čem se prosím dělají takové obrázky, jako máš v záhlaví...nebo prostě nahoře, nevím jestli je to v něm... :-) já jsem na tohle pitomá... děkuji

11 Rabe Rabe | Web | 21. prosince 2010 v 10:05 | Reagovat

krásný díl, on je tam jednorožec? :-D :-D

12 Lai Lai | E-mail | Web | 22. prosince 2010 v 19:48 | Reagovat

Páni, to je dokonalé...!!! Musím se přiznat, že jsem pár kapitol veprostřed nedočkavě přeskočila, ale samozřejmě si je dočtu, protože určitě stojí zato! Píšeš vážně skvěle, máš obrovskou fantazii a moc se líbí Tvůj styl psaní ;-) Jsi originální, po nikom se neopičíš, krom toho čtenář soucítí s postavou, dokážeš ho vpravit do děje, zaujmout, nepustit...
Máš obrovský potenciál...
Četla jsem dost Tvých jednorázovek, jsou také krásné, ale tohle mi přijde bezkonkurenčně nejlepší :-)
DOKONALÉ.

13 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 26. prosince 2010 v 0:56 | Reagovat

skvělá kapitola! =)
a já si přečetla, že je povídka pozastavená... doufám, že se ti brzo vrátí chuť jí psát =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama