20. prosince 2010 v 18:32 | Berenika
Kdo zná jednu z výborných autorek povídek o HP, Blesk, možná ví, o čem je řeč. Pokud nevíte, určitě se k ní podívejte, už proto, aby jste rozumněli téhle volnější básni. Tak mě napadá, že bych měla mít ještě rubriku na věnované básně k povídkám (resp. na tuto XD) Konečně teď budu mít snad víc času, ale nejdřív v tomhle článku musím vychválit ještě tři blogerky a připomenout moji a Illianinu povídku, kde už je od úterý nová kapitola, zrovna tak krásně popletená a s příšernými časovými posuny (chápejme to jako úžasná) a nikdo nic... Takže první chvála. Že bych si spletla počty? Takže čtyři blogerky, jedna věc mi nedošla.... Gigi a Drom. Jsem strašně ráda, že tyhle dvě úžasné autorky stojí o spřátelení se mnou. Určitě stojí za to jejich básně, které mě přímo okouzlily (zvlášť ty společné XD) Ale abyjste mi ještě neutekli od článku - Ještě mám jeden nový spřátelený blog. Nel-ly píše skvělé, skvělé ( berte to tak, že to skvělé opakuji donekonečna, jenom se mi to nechce psát) povídky, které určitě stojí za to. (fanoušci HP ,,Pózor!" ) A počtvrté samozřejmě Illian. Ani nevíš, jak jsem ráda, že pořád píšeme naši povídku (no dobře, tak v poslední době zrovna extra nepíšeme, ale čas můžeme vynechat) Popravdě už si to bez toho nedokážu představit. Vypadá to, že se toho psaní se mnou jen tak nezbavíš, protože já i po těch krásných sto stránkách zásadně odmítám ukončovat XD Vaše Berenika (nebo že by Ber?)
P.S. - Ano! Mám zase nový desing XD Jsem nenapravitelná...
Zapovězenci
Co les smí skrývat za svou moc,
co tají za svou zamračenou tváří?
Pro koho nebeské hvězdy září,
koho jen miluje a koho k zemi sráží?
Za kolik let a za kolik chvil
za kolik vůle snad pro tanec víl
bez možnosti konce, když nezvoní zvonce
se kdosi v lesy skryl.
Podivné místo,
jen vlk možná měsíc zahnat se snaží
a přitom se naci nenabaží
by líbat ji směl s usměvavou tváří.
Bez domova, snad samotní
snaží se najít smysl bytí
v lese, kde do pasti je chytí
i vůně jehličí.
Každičkým krokem jsou trny z růží,
každičkým krůčkem jen záblesky vraždy,
když praví - Nezabiješ!
A přec zabíjí navždy.
Jen láska naživu je drží.
K zemi, k lidem, k životu jen stěží.
Ten pohled na hvězdy,
když na dosah jim leží...
Zůstali sami, zůstali napoznaní
drží se dlouho jen na hranici snění.
A realita pomalu stahuje je dolů.
Co z toho má? Stejně budou spolu.
Už kvůli světu, tomu, co z něj zbylo.
Co na tom, že zůstalo málo?
Co na tom, že zhasly jak plaménky svící,
co potápí se skomírající, do cizích vod,
jak do bělostných lící.
Na vodě se neudrží,
však potopit můžou se jen stěží
do jemných vlasů
a ve vzájemnou krásu.
Milovali a taky znali,
jak chutnají rty i milování,
ale zlo se někdy příliš snaží
a chladných rtů se nenabaží,
jak srdcí, které už nežijí.
Jak žár se lehce jednou kapkou zničí.
Změní, snad v nenávist,
někdy rychle vzklíčí.
Možná, že někdy může i pomoct snění,
však jenom pokud jste Zapovězení.
Krásné to je! Jako vždy

A ten design se mi také líbí!