Andělská síla 10 - Tokishek Uwa

15. února 2011 v 11:33 | Tokishek Uwa |  Andělská síla - Tokishek Uwa
Tak konečně ,,ta správná kapitola" Někdo si správně všimnul, že už jsme ji tu měli. Je to trochu moje vina, překlikla jsem se, když jsem ji kopírovala do článku a tak trochu i autorky, když mi poslala díl, který už tu máme :-D Tak snad jste na Tokishka nezapomněli a bude se vám dobře číst XD Vaše Berenika a Tokishek Uwa

" A co máš vůbec s tou rukou?"
Mia zvědavě zkoumala mojí ruku.
" Zlomenou, stalo se mi to, když mě napadl Ghun."
"Aha."

"Hele holky, podívejte se, kdo tu jde."
Podívaly jsme se směrem, kde se dívala Lisa. Do školní jídelny přicházely dvojčata. Srdce se mi náhle rozbuší.
"Dobrý den dámy, můžeme si přisednout?"
Tom nahodil svůj úsměv. My přikývly a sedli si k nám.
"Tak co kluci, už máte něco vymyšleného na silvestra?"
Vyzvídala Aiko.
"No, něco bychom měli, ale kde jsou Gustav a Georg?"
Bill se rozhlédl po celé jídelně.
"Nejsou tady."
"Jak to?"
"Převeleli je, teď jsou v klášteře na hoře Vodopádů. Ale na tu párty přijdou, napsali mi to."

Po obědě mě šly holky provést celou školou.
"Tak tady je knihovna."
Vstoupila jsem do místnosti a vykulila jsem oči. Něco takového jsem tedy opravdu nečekala. Police s knihami byly podél zdi i v místnosti a vysoké až po strop, všechny do jedné přeplněné knihami.
"Wow."
Stála jsem tam jak kůl v plotě, dokud do mě Jumi nestrčila.
"Jdeš se mrknout, nebo tady zůstaneš stát a civět?"
Šla jsem tedy za ní. Uprostřed velké knihovny ležela položená kniha na stojanu. Byla celá pozlacená.
"To je deník princezny Seleny. Bohužel ale nejde otevřít, prý už od její smrti, proto není ani k půjčení, je tu spíš jen tak na okrasu."
Moc jsem nedávala pozor na to, co mi Lisa říkala. Byla jsem pohlcena krásou té knihy. Cítila jsem, jak mě volá, měla jsem nutkání jí vzít a přečíst si ji. Byla jsem v úplné euforii.
" Pozdrav pán Bůh děvčata, jak se máte?"
Pozdravila nás nějaká Jeptiška, asi zdejší knihovnice. Holky si s ní povídaly.
" To je nová studentka, Tokishek Uwa."
"Velmi mě těší Toki."
Podala mi ruku na přivítanou, ale já nereagovala. Byla sem tou knihou jako by posedlá.
"Toki, je ti něco? Toki!"
Lisa do mě šťouchla a já se náhle jakoby probudila.
"Co je?!"
Vyjedu po ní, ale v tom si všimnu ruky natažené ke mně. Automaticky jí stisknu a pak raději s holkami odejdeme. Jumi mě táhne ven na chodbu.

Bill a Tom šli mlčky po chodbě.
"Čau Bille, ahoj Tome."
Zastaví je blonďatý mladík
"Nazdar Andreasi."
Vzdechli oba.
"Co se stalo, Gabriel?"
Oba přikývli.
"Andreasi, až přijdou Gustav a Georg, musíme s vámi mluvit. Takže na tom samém místě jako obvykle."
Andreas jen přikývl a nechápavě se díval na odcházející dvojčata.
" Co se tak asi mohlo stát?"

"Tak tohle je ona, Selena princezna Avalonská."
Zrovna jsme byli v síni obrazů. Zastavili jsme se u jednoho z nich. Byla na něm dívka, brunetka s čokoládovými oči. Měla na sobě ocelové brnění a v ruce svírala meč.
"A co ten drak vedle ní?"
"To je Shitoru, její ochránce a přítel."
Velký fialový drak se tyčil vedle ní a jeho smaragdové hnědé očí mě upřeným pohledem sledovaly. Šel z toho mráz po zádech.


Slunce zapadalo pod zasněženou louku. Své věci jsem už měla vybalené a seděla jsem na parapetu svého okna. Pozoruji západ slunce. Zdejší krajina je tak nádherná, jako ve snu. Boris mi usnul na klíně. Někdo mi zaklepe na dveře.
"Už jdu!"
Zavolám a Borise shodím dolů. Chudák dopadl na tvrdou zem, až ho to probudilo. Div, že se mu neudělala boule na kebuli.
"Promiň."
Řeknu mu a jdu otevřít.
"Ahoj Toki, to ti posílá ředitel."
Lisa stála za dveřmi a podala mi obálku. Poděkuji, vezmu si jí a zavřu dveře. Sednu si na postel a rozbalím jí. Vytáhnu dopis a začnu ho číst.
Zítra v 8:00 se dostavíte na svůj první trénink. Váš sensei vás bude již očekávat. Dostavte se prosím na tréninkovou plochu včas.
"Super, slyšíš Borisi, zítra máme trénink."
Boris se na mě naštvaně a zároveň vesele podíval.
"No tak, nic se ti přece nestalo, ne? Citlivko."

Ostré ranní slunce mě probudí ze spaní. Mrzutá pomalu vstanu a obleču si něco na sebe. Ale co?
" Do prdele, co si mám na sebe jako, vzít? Uniformu asi těžko a kimono nemám. Jéžiš Marja!"
Začnu tunelovat ve skříni, až nakonec něco ulovím. Džíny a nějaké tričko.
"No jo do prdele, ale venku je zima! Pane Bože! Já se na to vyseru, prostě si vezmu tohle a jdu."
Vyjdu ven navlečená jak na severní pól a namířím si to na tréninkovou plochu. Boris šel, zamnou s naježeným ocasem, zdejší podmínky se mu očividně nelíbily. Mně se zase nelíbilo to, co jsem uviděla na ploše.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Krasivija Krasivija | Web | 15. února 2011 v 21:16 | Reagovat

Pěkná kapitola, musím si přečíst i ty předchozí.

2 Tokishek Uwa Tokishek Uwa | 16. února 2011 v 10:12 | Reagovat

Díky. :D Vaše komentáře vžycky poťeší :D

3 Keta Keta | Web | 18. února 2011 v 15:24 | Reagovat

Super, už jsem se bála, že pokračování nebude xD
Jsem hrozně zvědavá, co na té ploše je :D

4 silentshadow silentshadow | Web | 18. ledna 2012 v 16:02 | Reagovat

Práve som si to dočítala, a veľmi sa mi to páči :-) Celý príbeh. Dúfam, že bude pokračovanie čo najskôr. ;-)

5 silentshadow silentshadow | Web | 18. ledna 2012 v 16:03 | Reagovat

Aha práve som si všimla dátum :D
Tak to asi pokračovanie nebude, no... :-?

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 16:28 | Reagovat

[5]: Uvidíme, zda bude. Tenhle příběh píše moje skvělá kamarádka. Bohužel jsme se již déle než rok neviděli a na povídku se nějak zapomnělo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama