Třetí vina - Pro Neriah

4. února 2011 v 12:03 | Berenika |  Jednorázovky
Popravdě o Lence jsem nikdy nepsala a tak jsem brouzdala po internetu a hledala jméno její matky. Když jsem ho nenašla prostě jsem ho nenapsala. Dalo mi to, ale snad se bude líbit. I když... Nakonec jsem si u tohohle psaní příjemně odpočinula, bavilo mě to. Dokonce jsem se i přinutila si to po sobě přečíst a opravit. Jestli v tom někdo najde jedinou chybu, asi se zblázním XD  Vaše Berenika

Takže Neriah, to je pro tebe.

Třetí vina


Veselý rok s veselými příhodami.
Zkrátka velká rodinná idyla. Jediná chyba tohoto dne se nacházela v podivném domě, kde žila.
V domě, který nenáviděla i milovala. Vskutku byl zvláštní. - Stejně jako ona. Žena, jež nenáviděla odlišnost. Z přísné rodiny a s dobrým vychováním. Měla na víc. Měla na život mezi aristokraty, ale ona toužila být jiná. Teď byla jiná až moc. Otočila hlavu, aby vyhlédla z okna. Její malá dcera s… Zavřela oči a na stůl před ní ukápla slaná slza. Možná všem okolo připadala podivínkou, když si místo postavení vybrala nejšílenějšího chlapce ze své koleje, ale… Nejhorší bylo, že si připadala, jako kdyby zradila svou rodinu. Jako kdyby ztratila sama sebe. Xenofilius ve svém téměř směšném obleku zářivě žluté barvy se na ni usmál. Pokusila se úsměv oplatit a přitom zavolat svou malou Lenku. Oči její dcery zářily potěšením. Snad to stálo za to. Ta oběť. Dala vlastně život za mladistvou malichernost.
Míchala lektvar přesně podle pokynů v knize. Milovala vůni lektvarů, jejich barvy i uklidňující monotónnost jejich přípravy. Měla ji nalinkovanou přesně jako dříve své chování. Jedna chyba a mohla si zničit život podruhé, i když si nemyslela, že by to mohlo být horší. A pak ji napadlo, jak se toho zbavit. Jak zničit tu směšnou komedii, do které se nerozvážně zapletla. Potřebovala roztrhat smlouvu s ďáblem převlečeným za šaška na kusy. Navždy. A tak znovu provedla neodpustitelnou věc. Jednou se provinila proti lásce - lhala o ní. Teď se provinila proti smrti - probudila ji ze spánku. A tak ve chvíli, kdy Lenka vběhla do dveří, ucítila v ústech hořkost konce života v podobě mistrovsky uvařeného lektvaru Živoucí smrti.


Xenofilius Láskorád stál nad jejím hrobem.
Nikdy nikam nechodil v černé. Miloval barvy. Byl vychováván trochu jinak než ostatní, ale ne tak jinak, aby si na pohřeb vlastní ženy vzal jinou barvu než tu nenáviděnou a obyčejnou černou. Oni by to udělali. Pamatoval si, jak na pohřbu své matky plakal. Stejně, jako teď když mu stékaly bezmocné slzy. Už nikdy nesmí o nikoho přijít… Lence nikdy nikdo nesmí ublížit!
Malá dívka se světlými vlasy postávala jen kousek od něho. Neplakala. Hleděla skoro do prázdna, i když o ní se vlastně nedalo říci nic jiného. Chtěl jít pryč. Nesnášel ta pronášená slova. Byla ještě hloupá a on také. A jeho žena… Myslela si, že si ji vzal díky tomu, že je slepý, jenže nebyl. Až příliš dobře viděl, jak s ním strádá. Jak tolik let touží po společnosti, po vychování, po "normální" životě… Ničilo ho to, ale on na rozdíl od ní bude muset zůstat. Bude muset vychovávat jejich dceru, bude jí muset lhát. Lenka se nesmí dozvědět, proč si její matka vzala život. Ne, vlastně nevzala. Byla to nehoda. Slitování hodná nehoda.


"Amen," dokončil kdosi dlouhý proslov a na otevřený hrob se snesla z jeho rukou poslední růže.
Mezi rudými se vyjímala vskutku krásně. Pohádkově, ale smutně. Čajová růže mezi rudými. Kdyby zůstala s rodiči… Svázaná společenskými pravidly, ale živá. Dusil v sobě další slzy. Slyšel, jak jeho malá Lenka něco říká, jak se chytí jeho černého pláště a táhne ho ke smutečnímu kočáru. Ne do něj, ale k neviditelným testrálům před ním. Chytrá stvoření, jen škoda, že on je nesměl spatřit. Dotkl se rukou vzduchu, který Lenka nadšeně hladila. Smutek, jako kdyby ji přešel. Testrálové kolem sebe rozlévaly naději. Možná proto je lidé nenáviděli. Nenáviděli je za klid, kterým dokázaly rozbouřit už tak uspěchané vody jejich smutku. Nenáviděli je za to, že dokázali dávat naději v době, kdy oni cítili beznaděj. Když se poprvé postavilo testrálí hříbě, lidé je nenáviděli, protože radostně poskakovalo, i když bylo jiné. I když bylo symbolem smrti. I přesto zářily jeho oči plaménky půjčenými od hvězd. A i přes bolest se on musel usmát. Má přece Lenku. Lenka je jeho život. Jenom Lenka. Protože Lenka ho má na rozdíl od jeho ženy miluje bez frašky, které se říká přetvářka…

Jeho žena byla třikrát vina. Miloval ji - zničila to. Dostala darem život - zabila se. Ale nejhorší byla zrada. Provinila se tím, že opustila svou dceru. Z oka mu vyklouzla poslední slza a odtáhl svou dceru pryč. Už nikdy ji k hrobu její matky nepustil. Toho dne se totiž rozhodl zapomenout její jméno.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 writterworld writterworld | Web | 4. února 2011 v 12:26 | Reagovat

Ako smutné...

2 blogerka-em blogerka-em | Web | 4. února 2011 v 12:49 | Reagovat

Koukni se pls na můj blog a zasoutěž si i o malé ceny ;)
http://blogerka-em.blog.cz/
PS:omlouvám se za reklamu... :)

3 Neriah Neriah | 4. února 2011 v 13:10 | Reagovat

Ach... Děkuju moc, vážně! Je to úžasné...
Tohle pojetí je hodně originální, nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být i takhle... Jsem ráda, že tě bavilo to psát, protože pak do toho dáš víc, než když tě to nudí. Moc se mi líbilo, že jsi tam zapracovala testrály... :-)
Lenku mám hodně ráda a moc povídek na ni není... Jméno její matky nikde zmiňováno snad ani nebylo, aspoň si nevzpomínám :-)
Máš tu akorát drobný překlep ve větě: "Protože Lenka ho má na rozdíl od jeho ženy miluje...", ale to je jen maličkost.
Ještě jednou za tuhle povídku moc děkuju...

P.S.: Jestli se chceš věnovat umění a jsi si jistá, že by tě to bavilo, je tě na gympl vážně škoda... Gympl je v tom případě docela i ztráta drahocenného času, protože učení je tam poměrně dost (i když prvák se ještě dá) a na to umění nebude tolik času. Já teď sama poznala, že jsem si vybrala špatnou školu, protože všeobecné vzdělání mi bude naprosto k ničemu...
P.S.S.: Omlouvám se za nesouvislý komentář, ale... Jdu si tu povídku přečíst ještě jednou :D

4 Keta Keta | Web | 4. února 2011 v 15:50 | Reagovat

Proboha... To je tak úžasné, tak silné a hluboké... A já mám pocit, jako bych se klouzala po tom hladkém povrchu a nedokázala proniknout do hloubky příběhu... Ale i ten povrch je krásný, cítím jeho hebkost xD
Každopádně - hrozně se mi líbí ta část od chvíle kdy hladila vzduch do konce :-D

5 Illian Illian | Web | 4. února 2011 v 21:02 | Reagovat

Páni...to je nádherné. Já jsem se o Lenku nikdy moc nezajímala, ale tohle je opravdu úžasné, doslova dechberoucí...:-)

6 Moniska Moniska | Web | 4. února 2011 v 22:19 | Reagovat

To je krásné..

7 The The | Web | 5. února 2011 v 11:13 | Reagovat

Jé, to je krásné. To se ti vážně moc povedlo. ^^ Působí to na mě tak zahloubaně...a má to skvělou atmosféru..

8 Krasivija Krasivija | Web | 5. února 2011 v 15:52 | Reagovat

Také pěkné. Takové smutné a depresivní.

9 Ann~e Ann~e | Web | 5. února 2011 v 19:05 | Reagovat

Smutné... a krásné. Má to duši...

Děkuji. Vážím si toho.

10 yellow-dog yellow-dog | Web | 13. února 2011 v 13:56 | Reagovat

Zvláštní, smutné, a krásně napsané.
Možná to přiřadím jako doplněk k Harrymu Potterovi, abych věděla jk to vlastně bylo s Lenčinou maminkou :).

11 Hakky Life Hakky Life | Web | 8. prosince 2011 v 15:01 | Reagovat

Tak tohle bylo pěkně napsané, ale smutné. Takové povídky se mi líbí. Tohle bych i řekla, že by mohlo být v HP, že se to opravdu stalo. Lenčina maminka je tam zmiňována jen málo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama