Inferi I - Latetina růže

17. června 2011 v 17:34 | Berenika |  Inferi
Jo, kdybych já zase něco dokončila a nezačínala nové příběhy... Nicméně tohle byla náhlá inspirace a zdá se mi, že jsem příliš dlouho opomíjela svou milovanou Tonatru. Není to nic dlouhého. Na můj vkus až příliš krátké, ale snad se bude líbit. A že už jste zapomněli o co v Tonatře jde? Připomenou si to můžete tady.
Vaše Ber.
Inferi I

Latetina růže

Pevnost Inferi, v kraji bohyně Latet, se tyčila vysoko nad ostatními.
Pod těžko dostupnými branami se stáčela jedna z menších bezejmenných říček, pro obyvatele pevnosti nenahraditelná, navzdory prázdnosti a zdánlivé nekonečnosti pusté krajiny.
Zdejší podnebí jako kdyby vybízelo ke klidu. Snad proto se před nedobytnou pevností neodehrála žádná z mnoha bitev, jež naplňovaly obvyklý rozvrh této země. Tenebris byla vyhlášená hlavně četností své armády a častými boji uvnitř země. Do pozadí proto upadala melancholie jejích ukrytých koutů, chrámů věnovaných mocné Latet i tyrkysových jezer v Cherchezském pohoří, podmanivost zdejších zvyků i jedinečná architektura. Právě ta byla hned na druhém místě seznamu, který zdůvodňoval zdejší vojenskou sílu. Největším skvostem země byla právě Inferi. Zosobňovala naději, že boje jednou přestanou. Přenádherná to perla na náhrdelníku Latet. Její jméno znamenalo doslova "Podsvětí." Nekonečné utrpení, které nakonec způsobila, si však dříve nikdo nedokázal představit...




Bylo 15. června roku 1995 po nástupu Latet na trůn.
V jednom z pěti skrytých chrámů na vrcholu jedné z nejvyšších cherchezských hor právě zhasly téměř všechny svíce. Do toho podmanivý zvuk větru, který si pohrával s obrysem vlajky, najednou ztichl. Jeden z mnichů pomalu kráčel k oltáři zdobenému lebkou šavlozubého lva, v jejíchž očích se třpytily poslední dva plameny. Litanie, kterou si za chůze odříkával, zněla spíše jako ztichlé skučení větru než jako slova, přesto všichni rozumněli. Vzývala jejich jedinou bohyni. Tu, jíž bylo zasvěceno všech pět klášterů zvěstujících všechny víry země. Však jak to bylo dávno, co každý klášter znamenal jiné náboženství. Teď všem vládla mocná Latet a to téměř dva tisíce let. Monotónní léta plné krvelačných obřadů neuspokojitelné bohyni války.
Muž si přiložil ukázováček a prostředníček a tetování na hrudi. Odhalený kus vrásčité kůže těsně pod pravým ramenem byl jejich cejchem smrti. Znamenal nudný život strávený v několika místnostech bez možnosti opuštění. Mnoho se pokusilo uprchnout a mnoho bylo právě díky tomuto znamení dlouho mučeno. Kdo utekl, měl zajištěnou bolestivé umírání a posmrtný život v Latetině podsvětí. Již při jejich příchodu do kláštera, dokonce ještě před přísahou, kterou se mu zaslíbili na zbytek věčnosti, jim bylo vtisknuto jako polibek smrti. Jeho podstatou byl meč zkřížený se zubem šavlozubého lva. I tvor, jež pro celou Tonatru a všechny země, na které se rozdělovala, tolik znamenal, jí byl zaslíbený. Nicméně v místě, kde se křížily vykvetla černá růže. Tou dávala jejich paní najevo svou náklonnost. Ani stařec netušil, kdy vykvetla naposledy. Jisté bylo, že už je to příliš dávno, aby si to kdokoli pamatoval. A podle dnešní věštby se uvidí vědí, že další příjde brzy. Kéž by to tak nedopadlo... Jako vždy to bude znamenat nekonečné války. Minulá trvala s malými přestávkami přes sto padesát let. Zasáhla do čtyř genarací každé z rodin a Tenebris byla na okamžik mezi úplnou zkázou a výrazným úbytkem území. Jen zázrakem si svou růži vzala zpět. Ještě pár dní a vše, co znali, by možná bylo pryč. Po dlouhém rozjímání, za pomoci zvláštního jazyka známého jen pěti klášterům, se předklonil a prsty, kterými se předtím dotýkal svého znamení, přitskl ke knotu jedné a vzápětí i druhé svíce. Byl by vydechl úlevou, kdyby jeho další povinností nebylo důstojně zakončit celý rituál. Nespálil se. To byl jasný důkaz toho, že je jim ještě nakloněna. Sotva se otočil, zapomněl vše, o čem přemýšlel. V dlani jednoho z klečících mnichů, kteří nesli znamení teprve krátkou dobu, se zbarvovaly rudou krví trny černé růže. Sledoval je až ke květu blízko ještě nedávno chlapecké tváře a tušil, že dnes se z chlapce musí stát muž. A vůbec netušil, zda to zrovna tohle dítě zvládne. Dítě nebylo správné slovo. Bylo mu sedmnáct, tedy věk, kdy jsou chlapci považováni za dospělé. Přesně tak. Dnes mu bylo sedmnáct.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 17. června 2011 v 20:24 | Reagovat

15. června roku 1995? To mě trochu zmátlo... dějiny jaké země to vlastně sledujeme? :D
Ale to je jedno xD I přesto, že zatím (myslím, že v dalších kapitolách se to dozvím, že? xD) netuším, kdo, kde, co a proč, hrozně se mi líbí styl, jakým to píšeš xD Připadá mi to takové zasněné... ^^

2 Monča Monča | Web | 18. června 2011 v 18:35 | Reagovat

M

3 Monča Monča | Web | 18. června 2011 v 18:36 | Reagovat

Mniši, chrámy apod. mě tolik neberou, ale v tvém podání mne to zaujalo.

[2]: Omlouvám se, nevím proč se to udělalo.

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 18. června 2011 v 18:42 | Reagovat

[1]: Dějiny Tonatry, která se rozděluje na další země. Ehmm... Zatím jenom na jednu XD A o té je příběh: Tenebris.

[3]: Děkuju. Víš, že mne také ne? :-D Ale nějak začít musím a uctívat bohyni Latet někde po lesích? No ta by mi nepoděkovala :D

5 Porcelánová ball Porcelánová ball | Web | 18. června 2011 v 20:44 | Reagovat

přečtu a komentnu zítra sem strašně ospalá z výletu :D:)

6 medine medine | 19. června 2011 v 13:34 | Reagovat

má to atmosféru :))

7 Porcelánová ball Porcelánová ball | Web | 19. června 2011 v 14:51 | Reagovat

nevím jak to děláš ,ale vždycky mě to nějak vtáhne do toho děje a dokážu si představit všechno co se tam odehrává ,jak to čtu naskakují mi různé obrazy ..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama